9.

332 34 0
                                    

Minho's Pov:

,,N- ne! Já nemůžu domů. Měl bych problémy... Rodiče neví, že tu jsem!"

Věnoval jsem mu překvapený výraz. Tedy spíše nevěřícný. Proč mi to tahle veverka dělá těžší?
Co mám teď dělat? Nejjednodušší by bylo ho prostě doprovodit domů a nechat ho si to od rodičů vyžrat.

Ale já takový nejsem.

,,Tak se jde ke mně!" zavelel jsem a otočil se druhým směrem. Sung překvapivě nijak neprotestoval a pomalu se sunul půl metru za mnou. Kráčeli jsme ulicemi, Jisung pletl nohama a pokoušel se nějak vést konverzaci. Byl hodně sdílný, co se týče toho s kým si píše. Živě mi vyprávěl, jak zalhal tetě a jak ho osoba, jenž ho vytáhla na párty, zradila. Heh. Tak nějak v tom mám prsty, ale to se nemusí dozvědět. Teda... zatím.

Došli jsme ke mně domů. ,,Týýýýjo," vydechl okouzleně Han a prohlížel si celou stavbu. Rozlehlý dům mých rodičů se táhl přes značnou část ulice. Už abych byl na vejšce a mohl odsud pryč. Táta není zrovna rodinný typ.

,,Máte obrovskej dům. Tady bych chtěl jednou bydlet!"

,,Jednou budeš," řekl jsem škádlivě, avšak ta veverka mě ani nevnímala. Naposledy jsem zapochyboval. Je dobrý nápad ho brát k sobě domů? Ale kam jinam by šel? Navíc je úplně na mol. Střízlivý Han Jisung by na tohle nikdy nekývl. Avšak nemám to svědomí ho nechat na ulici jako nějakého nalitého bezdomovce. Co když se dostane do problémů? S jeho výbušnou povahou to je dost pravděpodobné.

Vešli jsme dovnitř a já rozsvítil, abychom se nikde nepřerazili. Stejně nikdo doma není, takže obavy, že bychom někoho vzbudili, jsem hodil za hlavu. Otec je naštěstí na pracovní cestě, mamka někde na srazu a přespí u své kamarádky. Sundali jsme si boty a vystoupali nahoru po obrovských schodech.

,,Tohle je můj pokoj." Zavedl jsem ho do jedné z mnoha místností a přemítal, jestli má cenu dávat si sprchu teď nebo až ráno. Radši až ráno. Měl jsem chuť si zalézt do postele a jen tak polehávat. I přesto, že jsem měl k únavě daleko.

Šel jsem ke skříni a za chabé modré záře led světel, co jsem dostal darem od Chana, našel dvoje trička a tepláky, abychom měli v čem spát a nečuchl z nás alkohol.

,,Na. Převleč se."

Nervózně se ošil. ,,Tady?"
,,Kde jinde?" usmál jsem se na něj a spokojeně sledoval, jak se mu na tvářích zjevil ruměnec.  ,,Otočím se," ubezpečil jsem ho po chvíli a sám si sundal tričko. Cítil jsem jeho pohled sledujíc má záda, jako když odstřelovač míří pomocí červeného laseru. Chce mě zabít? 

,,Můžeš," řekl do hustého ticha, hustějšího než krupičná kaše, když vám s krupicí ujede ruka. Otočil jsem se a viděl Hana jak sedí na mé posteli v tureckém sedu na sobě majíc mé (pro něj velké) oblečení. Vypadal dobře. Až moc dobře.

Jo, fakt mě chce zabít.

Hey, Are You Online? (Minsung)Kde žijí příběhy. Začni objevovat