Hey, Are You Online? (Minsung)

10.

Han's pov:

Zdá se mi to nebo je tenhle oční kontakt strašně dlouhý? Vteřiny ubíhaly jako hodiny a můj pohled ne a ne uhnout. Vypadal vždycky takhle dobře? Poslední živé mozkové buňky mě profackovaly, abych se trochu probral. Vždyť je to Lee Minho.

Podařilo se mi od něj odtrhnout oči. Jenže ne na dlouhou.

,,Tak asi půjdeme spát," řekl, lehl si na postel hned vedle mě a ležérně si dal ruce za hlavu. Stále sedíc jak sultán Solimán z  pohádky, jsem otočil svou ctěnou hlavu, abych mu viděl do obličeje.

,,Budeš na mě ještě dlouho zírat?" ušklíbl se se zavřenýma očima. Kde? Kde má třetí oko? Odkud mě sleduje, že ví, co dělám?

Nezmohl jsem se na nic než na trapný smích. ,,Já na tebe nekoukám," prohlásil jsem odhodlaně ve snaze mu vyvrátit jeho myšlenku. Otevřel oči a koutkem oka mi věnoval pohled říkajíc, že mi ani trochu nevěří.

,,Ale koukáš," posadil se, rukou se zapřel hned vedle mého stehna a hlavu naklonil na stranu. Hlavou mi proběhlo, že jeho vzhled je na úplně jiném levlu než u ostatních. Fialové vlasy mu spadaly do čela a jeho oči měly tu hravou jiskru, kterou má vždy, když mě pošťuchuje. Vždycky mi přišla otravná... tak proč je najednou tak přitažlivá? 

,,Ne ne," zasmál jsem se a hlavu obrátil jiným směrem, než byla dosud. Lehce jsem s ní zatřásl, snad abych ho vyhnal z hlavy. Chvilku opět zavládlo ticho.

Najednou mi pod bradou přistála jeho ruka. Otočil mě na sebe. Jeho velké tmavé oči skenovaly můj obličej. ,, Klidně se dívej... ale jen na mě." 

Přerušil těch několik centimetrů, co nás dělilo a přitiskl své rty na ty mé. Začal mě líbat. Jemně, jako bych byl z porcelánu a měl se každou chvíli rozpadnout. Část mě si užívala dotek jeho hebkých rtů. Ta druhá se krčila v rohu mého mozku a našeptávala mi důvody, proč bych se měl okamžitě odtáhnout.

Jen si s tebou zahrává, pabo.

Minho opatrně pohl rty proti mým a netrpělivě čekal na mou reakci. Jak bych měl reagovat? Oplatit mu to? Poslat ho k šípku?

Hlavou mi během sekundy proletěla hromada protichůdných myšlenek. Tělo však na moji mozkovnu nebralo moc velké ohledy. Jako automatický spotřebič se samo do polibku začalo zapojovat a mé ruce nekontrolovaně vjely Minhovi do purpurových vlasů.

Vnitřní hlasy jsem ignoroval stejně jako fakt, že se líbám s klukem. S klukem, který mi svým chováním vždycky šel proti srti. Se zatraceně sexy klukem.

Jeho horké ruce si našly cestu pod mé, respektive pod jeho, tričko a putovaly po mých chladných zádech. To mi způsobilo husí kůži a pocit elektrického šoku proudícím po celém těle.

Nechtěl jsem, aby přestal. Bylo to až moc příjemné. On, jakoby mi četl myšlenky, úmyslně přestal. Jeho ruce zmizely z mých beder a jeho rty přestaly hýčkat ty mé. 

,,Co se děje?" vymáčkl jsem ze sebe do ticha, kterého za tenhle večer bylo až až. On se ode mě odtáhl a věnoval mi pohled, jenž jasně říkal "to stačí". Vždyť to on mě políbil jako první. Co mu přelítlo přes nos? Nejsem jako ostatní holky, co s ním byly. Mě nemůže jen tak líbat pro zábavu.

,,Pojďme spát," řekl jen, bez emocí. Vůbec nešlo vyčíst, jaké myšlenky mu probíhají hlavou. Jen se neklidně ošil a svůj pohled stočil ke dveřím, tudíž pryč od mé osoby.

Tohle chování mě jaksi urazilo. Koho ne? Lehl jsem si na kraj postele zády k němu. ,,Dobrou.." broukl jsem tiše, jako formalitu.

,,Dobrou noc, Han-ah."