Jednoho krásného dne Han Jisung a jeho kamarád Felix vyrazili na párty. Vše se zdá být nevině v pořádku. Avšak párty samotná má už několik háčků: koná se u Lee Minha, kluka, kterého Jisung nemůže vystát, a aby toho nebylo málo, Jisung tam pod vlivem...
,,Můžu?" zaznělo do ticha. Bylo mi vedro. Těžko říct jestli ze studu, vzrušení nebo že tu doopravdy bylo teplo.
Pomalu jsem přikývl. Tím jsem dal Minhovi prakticky povolení dělat cokoliv. Stáhl ze mě kraťasy i boxerky a já si musel obličej schovat za hřbet ruky. Minho se uchechtl a ruku z mého obličeje stáhl, přičemž se rty otřel o mé zápěstí. Následně se natáhl pro další polibek na rty. ,,Nestyď se, Han-ah."
Spíš přilil oheň do oleje. Teda naopak. Olej do ohně. Aaah. Mě už z něj fakt hráblo.
Zase se snížil na úroveň mého pasu a opatrně si to vzal do pusy. Potichu jsem zavzdychal a jakmile hlavou udělal pohyb nahoru a dolů, už to nebylo jen potichu. ,,Sakra..." Prsty jsem mu vjel do vlasů a jemně je za ně zatahal. Podvědomky jsem ho naváděl, aby nepřestával. ,,Do prdele," vzdychl jsem a napnul se pod jeho dalším dotykem. Nenapadlo by mě, že to umí až takhle dobře.
Ještě udělal několikrát tentýž pohyb a já se zadrhávajícím dechem cítil, že se blížím ke svému vrcholu. ,,Už..." informoval jsem ho, ale on jakoby neslyšel. Když skončil, věnoval mi ulepený polibek na vnitřní stranu stehna a další na rty. Chtěl bych mu to oplatit, ale vypadá to spíše, že Minho se mnou má jiné plány.
Chtěl dále pokračovat podle sebe, ale to mi jaksi nepřišlo fér. Proto jsem nás přetočil a Minho mi věnoval zmatený pohled. Ten se přeměnil v pobavený úsměv ve chvíli, kdy jsem si na jeho klín sedl obkročmo a rozhodl se pro risk. Budu nahoře. Neumím to, ale nějak to půjde. On byl v polosedě opřený o polštáře za ním. Plný očekávání.
Minho přemístil své horké dlaně na mé holé boky a já si až teď uvědomil, že on má stále svou spodní část oblečení na sobě. Rychle jsem ho toho zbavil, ale odmítal jsem se tam podívat. Dobře... Jen koutkem oka.
Až na to, že to nebylo vůbec nenápadné a spíš to vypadalo jako kdybych si ho zvrhle prohlédl od hlavy až k ... patě. Nervózně jsem sevřel svůj spodní ret mezi zuby, což na mém vzezření úchyla jen přidávalo.
Minho předložil dva prsty před můj obličej. Tak nějak jsem věděl, co se ode mě očekává. Začal jsem jeho prsty nasliňovat.
Během chvíle, co si mě Minho připravil, ve mě byla malá dušička. Nechcu být nahoře. Nechcu. Mám hrát, že jsem omdlel? Třeba mě do toho nebude nutit.
,,Můžu dovnitř? Kdyby tě cokoliv hodně bolelo, řekni. Okamžitě přestanu," snažil se mě ujistit a já si ho přitáhl do ještě jednoho polibku. V ten moment do mě vnikl. Neubránil jsem se vzdychu. Bolelo to, ne že ne. Ale po čase bolest odezněla a začal jsem si to spíše užívat. Zkusil jsem párkrát na něj dosednout a on mi zavzdychal do dalšího polibku. Jeho hlas pro mě byl něco jako droga. Jednou ho uslyšíte a už ho chcete slyšet pořád. Začal jsem se do toho trochu vžívat a s každým dalším pohybem jsem si začínal myslet, že mi to celkem jde. Naše společné vzdychy se ozývaly místností, když v tom si Minho usmyslel, že mu chybí dominance. Nebránil jsem se tomu, že mě shodil opět pod sebe a zrychlil tempo. To už nebyly vzdychy, ale sténání, co se mi automaticky dralo z úst. Je mi celkem líto našich sousedů a asi bych se za sebe i styděl, kdybych zítra neměl odjet do úplně vzdáleného kempu. Pomalu jsme se blížili ke konci. Minho ještě několikrát přirazil a na to jsme se oba udělali.
,,Jaký to bylo?" zeptal se, když přes nás házel přikrývku. Na čele se mu leskly malé krůpěje potu.
,,Šlo mi to?" Ptal se s úsměvem a já, kdybych se teď necítil jako po uběhnutí maratonu, jsem měl sto chutí ho udusit polštářem, na kterém ležel. Znělo by to vtipně na náhrobku.
"Lee Minho Zemřel udušen polštářem z loží, které v tu dobu sdílel se záhadným mladíkem"
,,Čemu se tlemíš?" povytáhl jedno obočí a měřil si mě pohledem.
,,To bys nepochopil. Až budeš starší, tak ti to řeknu," zasmál jsem se a palcem mu setřel pot ze spánků. Měl jsem hroznou chuť ho pošťouchnout.
,,Hele... Starý jsem už dost."
,,Pravda, za chvíli už zaklepeš bačkorama." Uraženě se otočil ke mě zády. I přes bolest v páteři jsem se posadil a přelezl přes Minha na druhou stranu postele a uchopil jeho tvář do dlaní. ,,Do tý doby toho ale stihneme hodně."
Opět si ukradl další políbení pro sebe. A další. V ten moment jsem myslel jen na něj. V tuhle chvíli jsme byli jen my dva. A nikdo jiný.
---
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
