Králova žádost

Úvod

 „Jen pro něj zajedeš a přivezeš ho sem a pak pojedeš s otcem do Bridrasu." Přemýšlela jsem zda to byla právě tato věta, co mě přesvědčila k tomu, matčině prosbě vyhovět nebo to byla věta. „Protože nejsi jedna z nás a přesto jsi nejlepší možnost, kterou máme."

Tak či tak, to co se jevilo jako nudný a lehký úkol se začínalo pěkně komplikovat. Když mi ve vesnici řekli, že tvrz někdo napadl a zabil většinu zdejší posádky nevěřila jsem tomu a chtěla to vidět na vlastní oči. A i přesto že teď stojím uprostřed tvrze a prohlížím si spoušť, která tu po přepadení zůstala, stále netuším co si o tom myslet. Kdybych necestovala pěšky, ale vzala si koně, jak matka navrhovala, možná bych se sem dostala včas a dovezla generála Korta do hlavního města. Potom bych s otcem odplula do Bridrasu a tam si užila oslavy modrého měsíce. Jenže místo toho musím zjistit, zda generál Kort padl s většinou mužů nebo byl jeden z těch šťastlivců, kteří podle vesničanů přežili a byli odvedeni do sousedního království jako otroci.

Podlezla jsem spadlý trám, abych se dostala do chodby, která mě snad dovede k pokoji, v kterém sídlil Magistr zdejší základny. Pokud mě paměť neklamla měla by se v jeho pokoji nacházet kniha, v které byly vedeny jména všech na základně i jejich pozice a plat. Taky měla obsahovat i příchody a odchody daných členů ze základny. Vždy po měsíci se měnila. Následně byla kniha uložena do Archiváře v dané tvrzi a po roce odvezena do hlavního města k uložení v Královské knihovně.

Zatlačila jsem do prvních dveří, na které jsem narazila a málem spadla na zem. Naštěstí jsem to ustála a rozhlédla se po pokoji. Věci ze skříní i truhel byly rozházené po zemi a postele byly převráceny bokem. Tady se někdo vyřádil a rozhodně to nebyl pokoj Magistra.

Vrátila jsem se zpátky do chodby a prošla dalších deset pokojů než jsem narazila na ten správný. Musela jsem nadzvednout knihovničku, kterou se někdo marně pokusil zabarikádovat vchod, abych se dostala dovnitř, ale jestli tohle nebyl Magistrův pokoj, tak bude sranda ho hledat. Dřepla jsem si, abych si prohlédla knihy, které byly spadené na zemi. Osvětlení v pokoji bylo mizerné, ale naštěstí sem pronikalo sluneční světlo z oken, takže se jen stačilo natočit tak, abych líp viděla na stránky. Procházela jsem spadené knihy a hledala Evidenční knihu, ale vše co jsem nacházela byly jen samé knihy o financích, filosofii a hospodářství, až jsem si říkala, zda jsem vážně ve správném pokoji. Přešla jsem ke stolu, který zůstal netčený. Jakoby ten kdo tu prohledával pokoj přede mnou hledal jen cennosti, takže vše ze skříně i truhel vyházel, ale až na tu spadenou knihovničku nechal vše na svém místě. Když teda nepočítám několik spadených papírů okolo stolu. Našla jsem sirky v jednom ze šuplíků od stolu a zapálila nejdřív svíci na stole a pak i svícen, který ležel na stolečku vedle postele. Víc světla se rozhodně hodí.

Vrátila jsem se ke stolu a prohlížela si papíry na něm. Samé doklady o dodávkách zásob, o dodávkách zbraní, o výdajích tvrze a dokonce jsem našla i knihu, která obsahovala rozvrh střídání hlídek na hradbách, ale nikde Evidenční kniha. Odložila jsem papíry zpátky na stůl a prošla zbylé šuplíky, zda ji Magistr neschoval v jednom z nich, ale nebyla ani tam. Další na řadě byla velká knihovna, která se nacházela u stěny hned za stolem. Procházela jsem názvy na hřbetech knih, ale i když byly knihy uloženy abecedně tu kterou jsem hledala, jsem ani tady nenašla. Za to jsem našla Trisilský soubor povídek třetí díl. Ten jsem ještě nečetla a tady by stejně jen ležel a zapadal prachem, než se to tu z nařízení krále opraví a pošle se sem nový oddíl vojáků, takže jsem si knihu schovala do vaku s věcmi.

Rozhlédla jsem se po pokoji a přemýšlela, kam bych Evidenční knihu schovala kdybych byla Magistr. Vesničané, co se postarali o mrtvé a pohřbili je se nezmínili, kde našli tělo Magistra, ale kdybych byla jím a věděla, že tvrz padne, rozhodla bych se všechny důležité dokumenty na poslední chvíli buď spálit nebo schovat. Jelikož v pokoji nebyl žádný krb, zbývala tedy jen možnost schování, ale kam. Přešla jsem ke skříni a hledala v ní nějaké duté místo, které by znamenalo tajný prostor, ale nic. Stejně tak i v truhlách, které se v pokoji nacházely, nebyly žádné skryté prostory.

Lehla jsem si na postel a založila si ruce za hlavou. Jelikož do místnosti svítilo méně světla než když jsem sem přišla, bylo jisté, že do vesnice to už do soumraku nestihnu, tak aspoň přespím tady a budu zvažovat zda další ráno zamířím zpátky domů nebo co budu dělat. Vše záviselo na té knize. Z ní bych zjistila, zda v době útoku byl generál na tvrzi nebo ne. Pokud ne, tak by to znamenalo, že žije, ale už bych nevěděla kde se nachází, ale pokud tu byl bylo to půl na půl. Buď byl mrtvý a nebo v zajetí. Ani jedna z těch voleb se mi nelíbila. Ale ještě míň se mi líbila představa, že bych promeškala oslavy v Bridrasu. Těšila jsem se na ně celý rok a to hlavně proto, že jsme tam měli s otcem odjet společně.

Posadila jsem se na posteli a snažila se přestat myslet na to, co vše jsem o oslavách modrého měsíce v Bridrasu slyšela a místo toho si znovu pořádně prohlédla Magistrův pokoj. Všechny místa, kde se dalo něco schovat jsem prohledala a nic, takže už zbývala jedině možnost, že by byla tajná místnost nebo nějaký tajný prostor ve stěně nebo na zemi. Jenže na zemi nezavrzalo žádné z prken a žádná ze stěn se nezdála být častěji používána než jiná. Ani ohmataná místa na omítce jsem neviděla. Ale na jedné stěně visela mapa celého kontinentu s královstvími. Vstala jsem a šla se na ni podívat blíž. Nadzvedla jsem ji, zda za ní není něco co by odpovídalo tajné místnosti, ale nic. Byla jsem už opravdu bezradná, takže jsem si šla lehnout zpátky na postel s tím, že jsem vak se svými věcmi položila vedle postele.

Zavřela jsem oči a vzpomínala na svůj poslední rozhovor s matkou.

Minulý rok jsem se vymlouvala na svou neaktivitu, že jsem psala příběh do soutěže pro fragment. Bohužel mi kousek chyběl k tomu, abych tento příběh poslala, tudíž je zde pro Vás a já doufám, že si ho užijete jako já jeho psaní. :)