Vzbudila mě svíravá bolest na hrudi. Prudce jsem se posadila a kousla se do rtu, abych bolestí nevykřikla a rukou si sáhla na hruď. Znala jsem tu bolest až příliš dobře, ale vždy mě dokázala překvapit, jelikož mě zasáhla nepřipravenou. V jedné věci však byla pokaždé stejná. Přišla nečekaně, a když se objevila tělem se mi rozšířila jako spalující požár, který mě nutil se skrčit do klubíčka a doufat, že brzo pomine. Jenže kdybych to udělala, jen by se můj stav zhoršil a bolest by trvala déle. Nejlepší bylo zatnout zuby a počkat než to přejde.
Počkala jsem, než bolest ustoupila a následně si odhrnula oblečení na hrudi, jen abych se přesvědčila o tom, co jsem už dávno věděla. Od míst, kde se nacházelo srdce, mi na kůži vystouply černé žíly, které se mi táhly až k levému ramenu. Tentokrát naštěstí nesahaly až ke krku, takže byly schované pod oblečením. Myslela jsem, že mám víc času, ale očividně ne. Spočítala jsem dny než se můj stav ještě zhorší. Moc mi jich nezbývalo a nejbližší pomoc, kterou jsem potřebovala se nacházela v sousedním království.
Rozhlédla jsem se po pokoji, který mi své tajemství stejně neprozradil. Netušila jsem, zda generál Kort stále žije nebo je mrtvý. V tuhle chvíli to bylo stejně jedno. Pokud brzo nezamířím do sousedního království a nevyhledám pomoc, tak zemřu. Navíc jsem králi ani matce neslíbila, že ho najdu a dovedu do hlavního města. Ani mě o to nikdo nepožádal, takže když úkol, kterým mě stejně nikdo přímo nepověřil, nesplním, nemělo by to ničemu vadit. Stejně jak mohu splnit úkol, když budu mrtvá? Myslím, že tento fakt hodně ovlivnil mé rozhodování o tom, co budu dělat dál. Nejdřív sobě sehnat pomoct, abych si prodloužila život, a pak se rozhodnu podle situace.
Usmála jsem se nad svým novým plánem, vytáhla si z vaku čutoru s vodou a napila se. Následně jsem ji vyměnila za kousek chleba s jablkem, přehodila si vak přes rameno a naposledy se podívala po místnosti. Byla škoda, jak celá tvrz dopadla, ale nemohla jsem její nynější stav nijak změnit, takže proč se tím zaobírat? Kousla jsem do jablka a vydala se chodbou ven z tvrze. Bylo na čase překročit hranice do sousedního království Minea a najít Rhodena, aby mi pomohl.
Během svého putování za hranice našeho království, jsem se nedržela cesty, kterou většinou používali obyvatelé obou království nebo kupci, ale zvolila jsem trasu, která dle mě byla kratší a co hlavně, vyhnula jsem se hraniční kontrole, která se na cestě nacházela, abych nemusela platit mýtné. Místo toho, abych putovala lesem, jsem šla podél řeky, která vedla rovnou do hraničního města Septum. Tam jsem chtěla přečkat noc a následně se vydat pohraniční cestou do města Koptem, kde Rhoden žil.
Pokaždé, když jsem vcházela skrz městské brány do měst, milovala jsem ten ruch plných ulic. To jak lidé procházejí ulicemi, mluví mezi sebou, navštěvují obchody nebo jen pouliční stánky, nakupují, smlouvají o ceně nebo si jen povídají s obchodníkem. Vždy mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Věděla jsem, že bych si měla najít hostinec, kde bych přenocovala, ale vůně pečiva mě dovedla až ke stánku s preclíky. Jeden jsem si koupila a s chutí se do něj pustila, než jsem se rozešla ulicí, prodírala se mezi lidmi a obhlížela pouliční stánky, zda některý z obchodníků neprodává něco, co by mě zaujalo.
Pozastavila jsem se u stánku s kořením a odolávala nutkání ke všemu si postupně přivonět a snažit si tu vůni zapamatovat. Nad hlavou se mi ozval zvuk výbuchu, a když jsem vzhlédla k nebi, všimla jsem si oranžového kouře. Pokud jsem si dobře vzpomínala, ve zdejší zemi to sloužilo jako signál k zavření městských bran, jelikož vojáci někoho hledali a chtěli uzavřít všechny únikové cesty.
Posunula jsem se k boku stánku a sledovala nebe, zda se tam objeví další ze signálů. Ani ne o chvíli později se ozval výbuch a nebe zbarvil zelený kouř. Snažila jsem si rychle vzpomenout, co tento kouř značil. Oranžový znamenal zavřít brány, rudý, hledaný utíká k jižní bráně, černý značil východní bránu, ale nemohla jsem si vzpomenout, zda severní bránu symbolizuje hnědý kouř nebo hnědý značí západní bránu a zelený severní? Nebyla jsem si jistá.
ČTEŠ
Králova žádost
FantasíaŠestý smysl, byl dar. Tak to všichni nazývaly, ale pro Fí byl prokletím. To co jí mělo přinášet moc a užitek jí ubližovalo. Odmítala prožít svůj život ve strachu, kdy ji její moc zradí úplně a zničí, proto žila naplno, aby později ničeho nelitovala...