Jeden z mála omylů ze života Robin Buckley (Ronance)

Kapitola třetí - Výhra pro jednoho, prohra pro druhého

AN: Jen pár drobností - Steve a Nancy zde nikdy spolu nechodili. V tomhle směru ani nedávalo smysl, aby se Eleven jmenovala Eleven, když nikdy nebyla v laboratoři (v tomhle příběhu), tak jsem její jméno prostě nechala jako Jane. To snad nikoho ani naštvat nemůže, ne? Jo a naprosto miluju přátelství Robin/Max/Will a když je to v nějaký fanfikci, tak z toho vždycky úplně vyšiluju (prostě milujuuuu), proto jsem je zahrnula i tady. 

---

"Odkud ji znáte vy dva?" zeptala se Robin Willa a Max o dva dny později při utírání stolů po snídani, když na její skupinku vyšla řada.

"Je to Mikeova starší sestra," prozradil Will a snažil se seškrábat zpod stolu starou žvýkačku. "Ale já se s ní nikdy moc nebavil."

"Já občas," ozvala se Max. "Ale jen proto, že ona a Jane spolu rok pracovali v ročence, když byla Nancy ještě na škole."

Robin nešťastně protáhla obličej. "Takže chyba je fakt jenom ve mně. Když já prostě nepochopím proč mnou tak moc opovrhuje. Dobře - minulej rok jsem se s děckama trochu rozvířila, ale to bylo jen jednou a ona z toho dělá, jak kdyby mou jedinou starostí bylo, dělat všem v životě zmatek. A ani to nebylo tak zlý, jen jsme trochu blbli, nikomu se nic nestalo - byla to jen vodní bitka! A Steve s nimi provádí mnohem horší věci. Zrovna včera se s tím Dustinem - či jak se to jeho nový dítě jmenuje - snažili vyšplhat až na vršek borovice. A kdo je pak musel sundávat a zachraňovat celou situaci? Já! Ale na tom už jí nezáleží. Jediný co ve mně vidí, je nějaký potencionální nebezpečí a-," zarazila se, když si všimla mladších dětí zaražené pohledy. "To je jedno. Zase všechny přehlcuju informacema," zavrtěla hlavou shýbla se pro pomačkaný ubrousek pod stolem.

"Možná v tobě vidí konkurenci?" navrhla Max. "Jane říkala, že se jí kdysi líbil Steve."

"Ne! Steve a Nancy?" na tváři se jí vyrojil znechucený výraz. "Ti se k sobě vůbec nehodí. Mimochodem - Jane je ta holka, kterou má Nancy ve skupině? Ta s dlouhými hnědými vlasy a ofinou?"

Will přikývl. "Jo."

Max kývla jeho směrem. "Je to Willova nevlastní sestra."

Robin se na něj překvapeně otočila. "Vážně? Já byla přesvědčená, že Jonathan má jen jednoho sourozence."

"Je to jen asi deset měsíců, co s námi žijí. Její táta je šerif."

"Takže tvoje máma - Joyce - co tady dělá kuchařku, chodí s šerifem a Jane je její nevlatní dcera?"

Will potvrdil přikývnutím hlavy.

"Chlapče, vždyť ty máš tady celou rodinu!" otevřela Robin překvapením pusu. "Kdyby tady byl ještě Jonathan, tak si to tu rovnou můžete přejmenovat po sobě."

Will zrudl, ale usmál se. Chystal se ještě něco říct, ale v dalším okamžiku jim do konverzace vpadla Orla.

"Můžeme už jít?" protáhla otázku a ukázala na Oscara "Už máme hotovo."

"My taky," ozvala se Betty od dalšího stolu.

Robin se porozhlédla po čistých stolech. "Fajn, ale už rovnou směřujte k paloučku. Za chvíli vám začíná první hra." Děcka kývla a rozběhla se pryč. Robin sesbírala použité mokré utěrky a rozvěsila je po zábradlí. Když se otočila s milým překvapením zjistila, že Will a Max na ni čekají.

Byla to jedna z nejmilejších děcek, která kdy potkala. Ačkoliv byli oba naprosto jiní, tak tvořili dohromady skvělou dvojici a rozhodně to bylo jedno z přátelství, které nikdo neočekává, ale zvláštním způsobem do sebe zaklapne. Will byl tichý, ale i překvapivě sarkastický a s trefnými poznámkami. Max se zase nebála říct věci tak jak jsou a vždy stála za tím, co jí připadalo morální a správné.