Jeden z mála omylů ze života Robin Buckley (Ronance)

Kapitola sedmá - Comin' out the closet (Mama, I like...)

"To nemyslíš vážně!" rozesmála se Nancy a Robin se jen rozšířil úsměv na tváři.

"Ale ano! To je i ten důvod, proč teď pracujeme ve videopůjčovně - ze Scoops Ahoy nás po tom incidentu vyhodili," dodala ještě a překročila spadlou větev. "Pokaždé když jdu v obchoďáku okolo, tak si studem překrývám obličej."

"Nechci být nijak zlá, ale já bych vás na jejich místě taky vyhodila," přisadila si Nancy a Robin se po ní dotčeně ohlédla.

"Hej! To nesmíš říkat nahlas," přiložila si dramaticky ruku na srdce. "Já ani Stevie jsme se z toho ještě pořádně nevzpamatovali. Mohli jsme udělat mnohem horší věci."

Nancy se pobaveně ušklíbla. "To je diskutabilní."

"Kdybys věděla, co ještě jsme plánovali, tak bys...," v dalším okamžiku ztichla, když uslyšela tichý vzlyk. Zastavila se, ale nic dalšího nezaslechla. Nancy se po chvilce otočila, když si všimla, že ji vyšší dívka nenásleduje.

"Co se děje?" zeptala se zmateně, ale Robin ji rázem přerušila.

"Slyšelas to?"

"Slyšela co?" dívala se na ni s bezradným pohledem a vzápětí na to se ozval další tlumený vzlyk.

"Tohle!" sykla potichu Robina ukázala kamsi k nádrži s vodou, ale dál už se nic neozvalo. Se zadrženým dechem a aniž by se dál pohnula, nastražila uši, dokud ji Nancy nepřerušila.

"Já nic neslyším," pokrčila brunetka rameny.

Robin zavrtěla hlavou. "To je jedno. Já se podívám, co to bylo. Jen prosím vyřiď Jasonovi, že už jsme všechno roznesli, ať nás pak nenahání," vydala se ke zdroji toho podivného a Nancy rozhodila rukama.

"Kam jdeš?"

Robin se ohlédla. "Hned jsem zpátky. Vážně už můžeš jít do kempu. Dojdu to pak sama." Nancy pokrčila rameny a vyrazila nazpět. Robin se ještě po ní jednou otočila, nejistá tím, jestli neudělala nějaký přešlap nebo nebyla nedopatřením hrubá, ale nakonec nad tím jen mávla rukou a potichu našlapovala směrem k nádrži.

"Haló?" ozvala se nesměle, jako kdyby si nebyla jistá, zda si s ní nezahrává jen vlastní mysl. "Je tu někdo?" zabočila za obrovský barel, jen proto, aby za ním nalezla skrčeného Willa Byerse. Jen co ji spatřil, rychle si otřel oči do rukávu a odklonil tvář.

"Wille?" oslovila ho jemně Robin. "Jsi v pořádku?"

Will chvíli mlčel a jen si znovu otřel obličej. "To je jedno."

Robin si nervózně skousla ret a nakonec si k němu opatrně přisedla. "Stalo se něco?" zeptala se tichým hlasem. Nebyli sice nijak blízko ostatním táborníkům, ale nechtěla Willa žádným způsobem ještě víc rozhodit.

Vypadal žalostně. Oči měl rudé a opuchlé, třásl se a objímal si kolena. Robin měla neuvěřitelné nutkání ho hned obejmout, ale věděla, že vzhledem k tomu, že ho zná asi jen týden, by to nebylo úplně na místě.

Will se roztřeseně nadechl a zavrtěl hlavou. "Promiň. Jen jsem byl... Potřeboval jsem jen chvilku klidu," znovu se odmlčel a popotáhl. "Klidně můžeš odejít. Vážně se nic nestalo."

Robin chvíli chlapce s lítostí sledovala a sklonila k němu hlavu. "Hele... Neznáme se nijak dlouho, ale pokud si budeš chtít o něčem promluvit, tak jsem tady." Will se na ni neotočil, ale ani nic nenamítl.

"Vím, že ty a Jonathan jste si hodně blízcí, takže když tu teď není a budeš mít něco na srdci, tak jen chci, abys věděl, že já tě nikdy soudit nebudu," dodala potichu. "Ať už tě trápí cokoliv."