Jeden z mála omylů ze života Robin Buckley (Ronance)

Kapitola první - Plno milých i nemilých překvapeních

Robin vystoupila z auta a rovnou ji zasáhla vlna teplého vzduchu. S odporem se otočila na Stevea. "Jestli takhle bude celou dobu, tak to tady dva týdny rozhodně nevydržím."

Steve si otřel čelo a ukázal na prázdné tábořiště. "Vypadá to tady ještě hůř než loni. To byly kadibudky aspoň dál od chatek."

Robin se rozhlédla po prostoru. Rozhodně nemohla říct, že by se sem vracela ráda. Z minulého léta si odvezla několik klíšťat, kopanců od malých spratků a kupu smradlavého oblečení. Ale potřebovala aspoň nějaké peníze, kterými by mohla přispět mámě na nájem a za ta takovou ukřičenou práci tu platili víc než dobře.

Z kufru vytáhla příruční tašku a spacák a zamkla auto.

"Můžeme?" kývla na Stevea a vydali se ke své chatce. Cestou se snažila neztratit tu kapku optimismu, která jí zbývala a najít si v tomhle upoceném, uhnaném a špinavém pobytu aspoň trošku nějaké té radosti.

Jeden z mála skvělých faktorů téhle práce bylo určitě okolí. Sice byly chatky poměrně blízko u sebe, ale lesy okolo byly jedny z nejkrásnějších, ve kterých kdy Robin byla a vyloženě si užívala, když se táborová hra odehrávala tam, protože procházení se pod těmi listnatými stromy jí vždy dodalo aspoň trochu energii a vůli k tomu pokračovat dál jako vedoucí. Tohle všechno se samozřejmě později pokazilo pokaždé, co se zase dostala do přítomnosti těch nejotravnějších dětí v táboře (kterých tu rozhodně nebylo málo) či jedné nejmenované vedoucí.

Steve zabral za kliku k jejich chatce. Byli v ní už minulý rok a byla bezkonkurenčně tou nejlepší v celém táboře. Nejdál od ostatních, s nerozbitými postelemi a nejblíže k jídelně. Dveře se otevřely, ale místo prázdných postelí a zatuchlého vzduchu, nalezli v pokoji Nancy Wheelerovou, která seděla na zemi s otevřeným kufrem a navlékala povlak na polštář.

Nancy Wheelerová. Ach bože, jak ta ji jen přiváděla k šílenství. Když se jí a Steveovi minulý rok aspoň na minutu podařilo bavit se a doopravdy si ten čas s těmi ukřičenými parchanty užívat, Nancy je okamžitě zpérovala za to, že mají jít dětem příkladem. To se většinou z malé hádky vyostřilo do velkého konfliktu, ze kterého pak vyšly akorát vzteklé a s vykřičenými hlasivkami.

"Nancy? Co tu děláš?" zamračila se Robin bez jakéhokoliv pozdravu a upustila tašky na zem. "Tohle je naše chatka. Máme to domluvené s panem Clarkem už od minulého léta."

"Ahoj, Steve," usmála se místo toho sladce Nancy a Robin cítila, jak se v ní vaří krev.

Steveovi se zkroutil tvář do zmatené grimasy. "Čau? Ale Robin má pravdu. Tohle je naše chatka."

Nancy natřásla polštář a jemně ho položila na matraci v dokonalé symetrii s peřinou. "Abych odpověděla na vaši otázku: dostala jsem na starost všechny klíče a tím pádem jsem získala i to privilegium vybrat si chatku," pokrčila rameny. "A tahle se mi ze všech zamlouvala nejvíc."

Robin nasála vzduch. "To že máš na starosti chrastící přívěsek pro mimina neznamená-," zatnula pěsti a Steve ji přerušil. "Robin tím chce říct, že už tuhle chatku máme zabranou. Schválně jsme si o ni minulý rok řekli předem, abychom si byli jistý, že ji dostaneme."

Nancy přivřela oči. "Já nikam jinam nejdu. Už mám téměř vybaleno a tohle je nejlepší chatka v celém kempu."

Robin si založila ruce. "Jediný důvod, proč sis ji vybrala je ten, že je nejdál od ostatních a ty sis tady mohla s Jonathanem dělat úplně cokoliv."

"Pro tvou informaci Jonathan letos nepřijede," zrudla Nancy a rychle zaměstnala ruce zastrkáváním prostěradla pod matraci. "Rozešli jsme se."

Robin překvapeně zamrkala. Ne, že by se minulý rok s Jonathanem bůhvíjak bavila, ale byl rozhodně příjemným člověkem a skvělým tichým společníkem při připravování her. "Ehm-. To je mi líto?" řekla opatrně a Nancy ji okamžitě sjela pohledem.