Jeden z mála omylů ze života Robin Buckley (Ronance)

Kapitola druhá - Váha jediného slova

tw - homofobie (jen slovní, klid)

---

"Hálo, všichni!" tleskl několikrát Jason a jediné co si Robin přála, bylo popadnout kus hadru a jako roubík mu ho ovázat kolem hlavy. Většina účastníků tábora se po něm ohlédla a s vymytým obdivujícím výrazem ve tváři k němu vzhlížela. Pan Clarke, který měl kamp na starosti, odjel ještě toho dne ráno do nemocnice za svou matkou, a tak se Jason zvolil sám zvolil za hlavního lídra. Nevypadalo, že by s tím byl někdo moc nadšený, ale do takové práce se nikdo dobrovolně necpal. A děckám očividně přišlo, že je naprosto úžasný. K tomu napomohl fakt, že vedl na střední basketbalový tým a všichni si z něj mínili ucvrnknout.

Robin tohle nikdy úplně nechápala. Tu podivnou obsesi vším co je populární. Nechtěla si ale nalhávat - nikdy by nechtěla změnit, to kým je nebo její skupinu přátel, ale jen ta myšlenka, že je tak nějak přijímaná celým kolektivem a všemi oblíbená, byla rozhodně lákavou a přání, aby aspoň jednou mohla být taková, bylo stále tak nějak uvnitř ní uhnízděné. Protože zcela upřímně - být tou osobou na okraji skupiny, vědět, že ostatní ji v podstatě ignorují a je jim naprosto ukradená nebylo úplně skvělou zkušeností. Zvlášť když jste tou osobou celý život.

"Začínáme s rozdělováním do týmů! Každý si vytáhněte ze schránky jeden lístek a zařaďte se za vedoucím skupiny," zavelel Jason a ukázal na lepenkovou krabici s bídně vyřazeným otvorem.

Steve a Robin si vyměnili útrpné pohledy a oba si na hlavy nasadili různě barevné kšiltovky. Robin byla ráda, že schytala tmavě zelenou, protože například Steve měl na hlavě právě nasazenou neonově oranžovou a připomínal zaměstnance deratizátorské firmy. Podívala se na ostatní vedoucí. Jason si na hlavu vítězoslavně nasadil červenou (Robin měla podezření, že kvůli té barvě někoho uplatil), Chrissy měla prostou bílou (už v tom okamžiku s hnědou skvrnou na vršku), zatímco Eddie se snažil skloubit zářivě žlutou se svým černým oblečením. Robin si zaměřila na Nancy, která si nasazovala tmavě modrou. Kromě Jasona, který kšiltovky nosil téměř vždy, byla jediným člověkem, kterému barva vyloženě sedla a Robin štvalo, že si toho vůbec všimla.

Děti od stolu pomalu vstávaly a postupně si chodily losovat. Robin se opatrně dívala na děcka, která měla minulý rok. Upřímně si u většiny pamatovala jen jejich obličeje a jména už se jí z paměti dávno vytratila (až na Ericu samozřejmě - na tu by nikdo ani zapomenout nedokázal), ale nijak převratně skvělý tým minulej rok nebyli, takže ani nebyla tolik zklamaná, když viděla, jak si vytahují jiné barvy. Dobře u Ericy ji možná trochu bodlo u srdce, ale spíše z vědomí, že nikdo za ni nebude ostatní komandovat.

"Všichni na palouček!" zavelela Nancy rázně a popohnala děti stojící před ní. Steve pomohl Robin na nohy a společně se doploužili až k otevřenému prostranství. Žaludek se jí lehce sevřel nervozitou. Neměla úplně ráda, když se na ni upínala pozornost a teď se definitivně necítila úplně komfortně, když uviděla přibližující se skupinku držící zelené papírky. Robin zamaskovala nervozitu širokým úsměvem, zatímco prsty se jí proplétaly jeden přes druhý.

Na nejstarší ze všech dětí vypadala zrzavá holka, kterou si Robin pamatovala i z předchozího roku a těsně vedle ní se držel podobně vysoký kluk s účesem na hrnec, který jí někoho nesmírně připomínal.

"Jste všichni? Nevíte ještě o někom?" podívala se na skupinku a napočítala osm členů.

Zrzka pokrčila rameny. "Netuším." Žádné z ostatních dětí neodpovědělo. Celkově tu byla mnohem větší převaha mladších dětí než jen z prvotního pohledu na ostatní týmy. Robin nevědomky natočila zrak na Nancy, která se bavila s náctiletou holkou s delšími hnědými vlasy. Vypadalo to, že už se znají zdřívějška a Robin z nějakého důvodu extrémně zajímalo odkud. Když se přistihla, že na ni zase zíra, zavřela oči a setřásla to ze sebe.