Ishkensag

Čtyřicátá druhá kapitola - Fronta An'Variel

Rod Eldrinor povstane nade všemi. Měj ta slova na paměti jakmile tvé srdce uzme ledový spár strachu, a duch se zachvěje nejistotou. Dodají odvahu. Upevní přesvědčení. Co bylo kdysi pouhou myšlenkou, to se stane záhy skutečností. Tak kázal Prorok kdysi. Tak káže i dnes. A Thiras na ta slova myslel velmi usilovně. Pohyboval rty, kterak neslyšně opakoval svoji mantru. Kráčel podél kořenů mohutných stromů jako duch. Když se zastavil, upíral oči na sever. Zatímco na východě pozvolna vstávalo slunce, na severu se podél obzoru táhla naoranžovělá linka jiného světla. Ohně. Spousta ohňů. Mohl si jen představovat jaké množství válečníků a kolik... Věcí... Se tam shromažďovalo. Co však dalece překonávalo jeho představy byl pleskot křídel a burácivý řev čehosi obrovského. Nebylo to ani náhodou hřmění bouře. 
Od vypálení Křižovatky uplynuly již dva týdny. Thiras s Aurae si dali záležet. Aby nezůstalo nic víc než ohořelé zbytky budov a spousta zmrzačených těl, která vyšlou jasný a rázný signál. Posléze se stáhli, aby vyčkávali na odpověď. Den střídal den... A odpověď draků přišla. Zaplňovala pláně a chystala se na konflikt. 
Roztáhl křídla a na okamžik vylétl nad koruny stromů. Načež se v pozvolném, klouzavém letu snášel k širokému mostu který se natahoval přes rokli. Ladně přistál pár kroků před ním a ještě jednou ho zkontroloval. Byl přesvědčený o tom, že tady do dračího vojska zatnou ostří nejcitelněji. Přesto se mu hlavou míhala troufalá myšlenka. Kdyby most strhli... Budou v bezpečí. Jenže pak se značně ztíží možnosti zásobování či přeprava drakobijeckých zbraní. Tohle místo bylo mimořádně dvousečné. 
Faerondare... Dopřej nám šťastný lov. Pomyslel si Thiras a vytáhl z pouzdra na opasku skládací dalekohled. Skrze něj se zahleděl do centra záře na severu. Jediné, co rozpoznal, byly však hrbolky nizounkých vrchů. Odhadoval že tábor nepřátel musí být tak čtyři míle daleko. Prakticky za prahem hvozdu. Když dalekohled sklonil a zaposlouchal se, byl by přísahal že slyší bubny a kovové údery kladiv. Možná si to ale jen jeho hlava nalhávala. Co však jistojistě slyšel bylo třepotání křídel. O pár vteřin později vedle něj přistál neozbrojený druh. Průzkumník zasalutoval. Třásl se. Těžko říct jestli strachem nebo vypětím. 
,,Ve-veliteli!"
,,Uvolni se. Tady už jsi v bezpečí." Thiras pokynul rukou. ,,Kde jsou ostatní?"
Zamračeně se rozhlédl po nebesích i po okolí. Na průzkumy posílal vždy několik skupin čítajících alespoň tři letce. Ještě před pár dny se vracela téměř každá. Ale nyní...
,,D-d-dra-drak!" Vykoktal průzkumník rozechvěle. ,,Překvapil nás."
,,Jak vás mohl překvapit drak?!" Thiras nevěřícně vyvalil oči. 
,,Snesl se na nás z výšky. Musel číhat nad mraky, pane." 
,,Zatraceně! Nebesa nad táborem jsou nám tedy uzavřena..." Zaklel polohlasně Thiras. ,,Stihli jste zjistit něco nového?"
,,Nic moc se nezměnilo. Až na děla a stroje." Průzkumník ukázal rukou na sever. ,,Mají tam spoustu děl a strojů."
,,Běž si odpočinout a vzdej úctu padlým." 
Jakmile průzkumník odletěl na jih, Thiras se ještě jednou zahleděl na druhou stranu mostu. Tyhle novinky nezněly tak hrůzostrašně jak se mohlo zdát. Věděl že přeprava děl je náročná záležitost. A také věděl že stroje jsou sice smrtící, ale pomalé a nemotorné. Když spatří přesun děl, včas se stáhnou. Pokud uvidí stroje, přesměrují na ně palbu drakobijeckých zbraní. Thiras se pousmál. Jediným rizikem tak stále zůstával sám drak. Ani ten nemůže dominovat obloze věčně. Obrana Stříbrné rokle bude snadná. 
Mávl křídly a vynesl se do výšky. Pro jistotu zkontroluje ležení. 

Hned za hranicemi hvozdu se kdysi dávno tyčilo město. Krásné město. An'Variel. Vstupní brána a zároveň vítaná zastávka po náročných cestách napříč planinami severu. Zbudované též z bílého kamene. Aby už z dálky okouzlilo a napovědělo, jaké taje čekají cestovatele v říši Elfů. Dny jeho slávy však dávno pominuly. Dnes zbývaly pouze mechem obrůstající trosky. Sochy zapomenutých panovníků pohltila zeleň, a hradby měly sotva polovinu své výšky. Tím se ovšem ušetřila spousta práce. Šikovné ruce dělníků se postaraly o to, aby hradby dostaly jiný, obranný účel. Na mnoha místech vyrostly nízké věže, kam se usadily větší i menší balisty. Z vrchu kryté korunami stromů. Zepředu částečně jejich kmeny. Ale ne zas tak moc, aby nebylo vidět na bitevní pole. Jakmile se dračí vojsko přiblíží, přivítají je nejen salvy šípů. 
Thiras se hladce snesl k posádce jedné balisty a pohledem prozkoumal svazek střel, které byly větší než on sám. Do vrhače se daly nabít dvě a bylo možné vypálit je naráz. Pokud tohle nesundá draka z nebes, pak už nevěděl co jiného. Vyměnil si letmé pokývnutí se střelci a pokračoval po ochozu hradeb dál. Dole pod ním se nacházely systematicky umístěné řady dřevěných ježků. Dál za nimi byly vyhloubené zákopy. V těch se nyní schovávali lučištníci a vojáci. Dlouhá kopí jim odpočívala na zemi na dosah ruky. Jejich úkolem bylo bránit most a prostor před hradbami. V případě nouze se stáhnou za zákopy. Nepočítalo se však s tím, že by přišli do kontaktu s nepřítelem. Maximálně dobijí ty zbytky, které zvládnou překročit most.
Thiras se spokojeně pousmál. Tohle byla ostatně jen část frontové linie. Pravé křídlo. Další, podobně opevněná, se nacházela i na levé straně od mostu. Jen s tím rozdílem, že tam se kvůli větší absenci vysokých stromů nacházely trebuchety. 
Znovu vzlétl do vzduchu a pokračoval na levé křídlo. Tentokrát se nesl nízko. Poněkud ostřeji dosedl k zemi za hradbami. Uprostřed městečka stanů, kde momentálně odpočívalo pár tisíc druhů ve zbrani. Bylo zde několik velkých oddílů, z nichž sotva polovina měla na starost zákopy. Tu druhou půlku tvořily lučištníci či roje, které budou útočit ze vzduchu. 
Nalezl prapor velitelského stanu a vydal se tam. Aurae stála venku a zasněně hleděla ke korunám stromů. Tvář měla značně ustaranou a poznamenanou nedostatkem spánku. Musel výrazně odkašlat aby si ho všimla. 
,,Ať ti vane příjemný vítr. Jak vypadá tvá část fronty, Aurae?" Zeptal se jí s úsměvem. 
,,Hmm?" Zamručela a promnula si oči. ,,Ještě hloubíme poslední úseky zákopů a vyrábíme obranná vylepšení. Ale asi jsme kolem a kolem připravení."
,,Obranná vylepšení?" Thiras pozvedl obočí a zvědavě se rozhlédl. Všiml si, že někteří vojáci přinášejí opracované klády, aby je posléze svázali k sobě do jednoho masivního kusu. Za jakým účelem, to Thiras netušil. 
,,Nepřeháníš to trochu?" Uchechtl se. ,,Snad neočekáváš, že skutečně budou mít šanci použít ta svá děla?"
,,Raději chci mít úkryt a možnost nepoužít jej, než naopak." Aurae po něm střelila ledovým pohledem.
,,Ale no tak... Víme, že tak daleko ten jejich pokrok nestřílí." Thiras na ní mrkl a spojil ruce za zády. 
,,Thirasi... Děla mi starost zrovna nedělají. Ale draci... Jediný plivanec ohně a celá fronta je fuč." Aurae neskrývala jak se jí hlas třese strachem. 
,,Proto tu máme drakobijecké zbraně. Půjde k zemi v okamžiku, kdy se objeví nad hvozdem." Položil jí ruku na rameno a poplácal ji. 
,,Kéž bych tak měla tvoji sebejistotu. Obvzlášť když posily z východu spíš nedorazí než dorazí." Zašeptala velice tiše. 
,,Kdo ti to řekl?" Zvážněl a zahleděl se jí do očí. 
,,Krontu Telmar osobně." Potřásla zlehka hlavou a nenápadně se ohlédla. 
,,To bych si s ním rád promluvil. Je ta..."
,,Ne. Musel se vrátit na jih." Odpověděla v rychlosti. ,,Vyskytly se nějaké potíže u..."
,,U čeho?" Zeptal se Thiras pomalu, opatrně. 
,,Je mi líto. Tato informace je tajná. Bohužel i pro přátele." Zakroutila hlavou. 
,,Ah... Tak... Dobře. Dobře. Chápu." Thiras na ni nenaléhal. Sundal ruku z jejího ramene a zas se poodtáhl. Nuceně si ji prohlédl od hlavy až k patě. Chovala se... Jinak. Ale snad to bylo jen tím stresem a nevyspáním. 
,,Je mi to líto. Dala jsem slib mlčení." Špitla tiše. 
,,Já to chápu, Aurae. Nezlobím se." Pokynul zlehka rukou. ,,Vrátím se na své pozice. Vyspi se trochu."
,,A ty plachti obezřetně. Vyvaruj se divokých větrů." Konečně se trochu pousmála. 
Ten jeden úsměv stačil na to, aby se mu do nitra vrátila trocha klidu. S poznáním, jak na tom je část její fronty, se vydal do výšin. Vznesl se nad koruny stromů a zahleděl se na slunce, které už bylo nad obzorem.

Byl tu nový den. A s ním nejspíše přijde i spousta dalšího vyčkávání. To bylo ze všeho nejhorší. To vyčkávání než nepřítel udělá první krok. Na druhou stranu... Alespoň tohle bylo vždycky stejné. Nepomáhalo zaměstnávání mysli čtením nebo relaxace nad hrnkem výběrového čaje. Ten okamžik číhal ve vaší mysli jako zlověstný démonek. Věděli jste, že tam je. A nemohli jste za nic ovlivnit kdy vyskočí a vyděsí vás. Thiras se s tím alespoň nějak smířil. 
Snesl se ke svému stanu a pokynul strážím ať si dají pohov. Pak se svalil na postel a znaveně, hluboce si oddychl. S vědomím, že provedl nutnou kontrolu fronty, se chystal na spánek. Vytrhla ho však drobná myšlenka. Zcela nepatrná a zanedbatelná. S železnou spolehlivostí samozřejmě způsobila, že se na posteli posadil a jeho mysl začala pracovat. 
Co když má Aurae pravdu? Zeptal se sebe samého. Vyskočil zpátky na nohy, a jak neklid v jeho duši rostl, přemístil se k jednoduchému stolu na který vyložil mapy. Do jedné zamyšleně poklepával prstem. Co když bude útok skutečně mnohem masivnější než se předpokládalo? Co když doopravdy nepřijde to nejhorší zepředu ale odněkud jinud? To... Ale zas nedávalo úplně smysl. Do Elassidiru vedla jenom jedna jediná přímá cesta. Ta druhá obcházela rokli ze západu. Byla náročnější a trvalo by měsíce, než by ji větší armáda pokořila. 
Mají děla a mají stroje. Připomněl si Thiras varovně.
Jedno ani druhé však nebylo všemocné. Obojí mělo své značné limity. A oni měli obrovskou výhodu. Obrannou i poziční. Jestli to nedokázalo uklidnit Elfovu mysl, pak už nevěděl co by mělo. Pomalu shrnul mapy zpět do jednoho štosu. Než je ale vrátil zpátky na místo, po několik dalších okamžiků do nich hleděl a přemýšlel. Vysílat další zvědy k tábořišti nemělo smysl. Ne když si tamní nebesa hlídal drak osobně. Bylo by to plýtvání zdroji i zkušenými vojáky. A vyslat vojska na západ... 
Thiras si s tou myšlenkou pohrával. Nebylo tam ale nic významného co by stálo za pozornost. Veškerá síla nepřítele se shromažďovala na severu. Zakroutil nakonec hlavou a nechal to plynout. Když zasunul štosy map zpět na místo, jako kdyby z něj opadlo i to podezření. Byla tu dvě náramně dobře zabezpečená křídla, chránící jediný most široko daleko. Tisíce zkušených válečníků a desítky, ne-li stovky, válečných strojů které si dokáží poradit i s takovými mechanickými golemy. Byli připraveni na střet s draky a jejich vojsky více než dobře. To Thirase přivedlo zpět do klidu. Více už udělat nemohl. Neviděl tedy důvod, proč by si nemohl dopřát alespoň trochu potěšení a odpočinku. 
Natáhl se zpět do postele a přetáhl si přes spodní polovinu těla přikrývku. Zatímco tábor kolem se pozvolna probíral, on se propadal do snů. Ty přicházely ztěžka a velmi neochotně. Míhaly se v nich jak bílé hradby, tak zlověstný stín vrhaný dračími křídly. Mimo jiné se ozval nezřetelný hlas. S nezpochybnitelnou připomínkou. Jako kdyby Thirasovi praskl kdosi u ucha balónek. Probral se, protože ta otázka rezonovala v jeho hlavě jako ozvěna. 
,,Jaké potíže přiměly Krontu Telmara, aby se vrátil zpátky na jih?" Zašeptal Thiras tiše a velice rozmrzele si promnul tvář. Teď už s jistotou věděl, že se mu usnout nepodaří. S mnoha velice ostrými nadávkami zahodil přikrývku a vyskočil na nohy. Pokud spánek nepřijde sám, nezbývá než si k němu dopomoct jinými způsoby. 
Naštěstí tu měl svoji zásobu lahodného čaje. Připravil si váček s neodolatelně vonícími lístky a dal vařit vodu. Hned vedle malé konvičky posléze odložil i baňku, v níž se nacházelo sérum z meduňky. Pár kapek postačí. Pokud ne... Půjde snad poprosit kováře o ránu kladivem. Možná by takové kladivo utišilo i ty zatracené úvahy, v nichž znělo neustále dokola jedno jediné slovo. 
Naelgrath. 
Zopakoval si, že rod Eldrinor povstane nade všemi.