Ishkensag

Šestnáctá kapitola - Stržení hory

Nic se tu nezměnilo. Po všech těch letech. Kaelas usrkl doušek Ohnivé vody, a nechal sklenku balancovat na bříšcích prstů zatímco se mu hrdlem šířilo příjemné teplo. Pobýval v Gryffím vrchu poměrně často. Nikdy ovšem nenavštívil bratrovy komnaty. O to více byl překvapený, kolik věcí se zde zachovalo. Kolik trofejí zde bylo uloženo. Vyvolávalo to vzpomínky na staré časy.
Schoval si skutečně všechno. S tichým mlasknutím si olízl rty a nechal sklenku vklouznout zpět do dlaně. Bylo třeba upnout se veškerou pozorností zpět k současným trablům. Malé rozptýlení přišlo vhod. Ale ani náhodou neulehčilo tíhu toho všeho, co na něj čekalo.
,,Ve vší upřímnosti, netuším co na tohle říct." Pronesl přes rameno.
,,Co zkusit pár nadávek? Napadá mě jich celá fůra." Nadhodil jízlivě Laif a prstem odpálil zbytek doutníku ze své dlaně kamsi pryč.
,,Tohle bude chtít sakra hodně diplomatického jazyka." Kaelas se otočil a napil se. ,,Samozřejmě, tohle je skutečně směs věru ošklivých problémů. Zaráží mě na tom vícero věcí. A ano, mám na mysli tvé působení zde. Ve městě."
,,Snažil jsem se udržet věci pod kontrolou." Laif pokrčil ramenem. ,,A řešit problémy. Svým způsobem. Fungovalo to. Téměř."
,,A nebo jsi byl pouze domýšlivý, a snažil ses naložit na svá bedra více než uneseš? Jako vždy?" Kaelas si donesl židli, a posadil se před svého bratra.
,,Způsobil jsi řádné krveprolití. Vyvolal jsi ve městě pozdvižení a chaos. A dost možná jsi některé věci... Eskaloval. Nedivím se, že Jarl Wyrax běsnil. Jak tohle může být úspěch?" Kaelas zakroutil hlavou a obrátil oči vzhůru. ,,Kdyby tě alespoň napadlo mi nejdříve napsat. Vyslat posla nebo jezdce na Gryffu. Takhle se vrhat do věcí naslepo..."
,,Inu, alespoň jsem mezitím získal dost cenné informace zatímco ty ses pachtil se sedláky a s kupci v lesích." 
,,Ano. A nechal ses u toho lehkovážně málem dvakrát zabít. To zrovna příliš obdivu nevyvolává." Kaelas si povzdychl a zahleděl se na hladinu karmínové tekutiny. Byl unavený po dlouhém cestování a těšil se na horkou koupel, či na měkkou postel. S takovými starostmi bude muset ale obojí ještě počkat.
,,Potřebujeme víc než informace. Potřebujeme důkazy. Svědky. Nějaké hodnotné stopy."
,,Všechno je uložené tady. Stačí to jen vytáhnout a zaznamenat." Laif si poklepal na spánek.
,,Nějaké hmatatelné důkazy. Já tvým slovům věřím. Ale mnozí nebudou. A Zitro se nebude zabývat případem, ve kterém budeme na někoho pouze ukazovat prsty." 
,,Pravda." Přikývl Laif a vstal. 
Stáhl své vršky a přemístil se do očistné místnosti, kde na sebe nějakou chvíli hleděl do zrcadla před mosazným umyvadlem. Byl jako zbitý pes. Tělo měl pokryté směsicí špíny a krve. Většina ran se už hojila. Natržené ucho srůstalo. S tichým usyknutím se jej dotkl. Pak otočil třemi kohoutky na umyvadle a omýval si alespoň ta nejhorší místa. Náhle všeho zas nechal, a několik úderů srdce jen pozoroval jak voda v umyvadle plyne.
,,Měli jsme provést protiúder." Nadhodil polohlasně.
,,Cože jsi říkal?" Houkl Kaelas odvedle.
,,Říkal jsem... Že jsme měli provést protiúder. Měli jsme jít kdysi do boje." Hodil žínku do umyvadla a zastavil vodu.
Odvedle se ozval zvuk rozbíjeného skla, a následně hlasitější kašlání. Když Laif opustil očistnou místnost, nalezl Kaelase jak lapá po dechu a buší pěstí do svých prsou. Asi se napil v nevhodný okamžik.
,,Jaké šílené myšlenky tě to u hvězd napadají?! Ty tam zasel onen čaroděj?" Kaelas zvážněl a pohlédl starostlivě bratru do očí. ,,Žijeme přece v míru. Naši sousedé již nejsou nepřáteli."
,,Hmm... Jak dlouho to ovšem ještě vydrží?" Laif se zamračil. Začal si ovíjet dlaně pruhy látky. ,,Dříve nebo později to zkusí znovu. A ne že ne. Co se nepodařilo tenkrát, to se vydaří v nynějších časech. A teď... Teď na to budeme sami."
,,A přesně tyto myšlenky to akorát uspíší, než-li odvrátí. Musíme hledět k lepším zítřkům s nadějí, a ne se ohlížet zpět s paranoiou a nenávistí." 
,,Když se ale nebudeme ohlížet zpět, zapomeneme." Laif hrdelně zavrčel. ,,Jsme draci. I pár kapek naší krve má cenu zlata. Pokud bude každý vědět, že stačí jen natáhnout ruku, beze strachu že bude useknuta..."
,,Jsme draci, a v našich žilách koluje prastará síla. Ano." Kaelas vzal bratrovu tvář do svých dlaní. ,,A proto musíme být ti lepší. Musíme vést a být příkladem, nikoliv postrachem a noční můrou!"
Laif na to neřekl nic. Kaelas by dal cokoli, kdyby mohl nyní vidět co se mu asi honí hlavou. Oči mu žhnuly jako uhlíky. Přemýšlel. A zcela jistě zuřil. Ale on věděl... Ne. Cítil, že pod tou vrstvou hněvu se skrývá něco lepšího. Něco moudřejšího.
,,Je naší povinností chránit náš lid. A nejen náš. A cokoliv nás v budoucnu potká, postavíme se tomu. Společně. Tak jako kdysi. Protože jsme..."
,,Předurčeni k tomu být světlem jež ostatní povede napříč tmou." Doplnil jej Laif a vymanil se z jeho sevření. ,,Říkal jsi ta slova často. Vím. A je to stejně pitomá mantra, jako celý tvůj Rytířský kodex. Já jen..."
Kaelas založil ruce v bok a trpělivě vyčkával jaká slova z něj asi vypadnou. Zdálo se že je hledá dosti obtížně a namáhavě. Nakonec ale nic dalšího neřekl. Pouze naprázdno mávl rukou a potřásl hlavou. Nemělo smysl ho jakkoliv nutit.
,,Inu, je čas se vrátit do práce." Nadhodil Kaelas a plácl bratra po rameni.
,,Jen se ustrojím."
,,Oh, ale ne. Tohle se tě týkat nebude. Ty zůstaň tady a odpočívej." Kael ho ihned zarazil.
,,Co...? To nepřipadá v úvahu. Jsem v pořádku!" Laif se zamračil.
,,Bratře, prosím. Už jsi toho udělal... Možná až moc. Někdo teď musí ten svinčík uklidit. A to nepůjde silou, ale bystrým jazykem a diplomatickou elegancí. A navíc bych si rád osobně prošel spoustu papírování. Nemluvě o tom, že někdo bude muset sepsat zprávu i Zitrovi."
,,Takže... Tu mám prostě sedět..." Laifova ramena zklamaně poklesla.
,,Alespoň na chvíli zůstaň na jednom místě a nedělej nic. Dej si pauzu." Kaelas se na okamžik odmlčel. Ale pak se zas celý rozzářil, a široce se usmál. ,,Víš co? Hned jak skončím, přijdu pro tebe. Najdeme si nejlepší hospodu ve městě, a vypijeme ji do poslední kapky. Co ty na to?"
,,Jo, to zní... To zní skvěle. Nedělat nic. Nedělat nic..." Odpověděl Laif nepříliš nadšeně a zas si z dlaní pruhy látky odmotal.
Kaelas ho ještě chvilku pozoroval, načež opustil jeho komnaty. Jakmile za ním zapadly dveře, dlouze si vydechl. Pochyboval o tom, že bratr vydrží na jednom místě déle jak pár hodin. Ale věřil že se alespoň tentokrát nezaplete do nějaké šlamastyky. Prohrábl si vousy a zkoumavě se zahleděl po postavě sedící opodál. Edwin vyskočil na nohy okamžitě a zasalutoval. Bylo skvělé vědět, že je v mnohem lepším stavu než Laif.
,,Drahý příteli, ani netušíš jak rád tě zas vidím." Kaelas mu srdečně potřásl rukou a poplácal jej po rameni.
,,A já jsem potěšen, že jste cestu zvládl v jednom kuse. Doufám že bez potíží, pane?" Edwin se usmál.
,,Žádný další, velký útok už naštěstí nepřišel. A vojsko, které poslal bratr, přišlo věru vhod. Opravili jsme nějaké vozy. Nejen to. Cesty by měly být snad bezpečnější. Ale teď mne zajímá, co se dělo tady. Rád si vyslechnu tvoji verzi." 
,,Uhm... Mohu se zaručit za slova prince Laifa, a potvrdit jejich pravdu. Ačkoliv... Jsem nebyl přítomen u všeho." Edwin se podrbal bázlivě na zátylku.
,,Povídej. Poslouchám tě." Kaelas mrkl. Pak se otočil na patě a vyrazil do nižších pater paláce.