Ishkensag

Třicátá první kapitola - V očích lidu

Brána jež byla rozervána na tisíce kusů. Domy jejichž střechy pohltilo ohnivé inferno. Ulice kterými proudila krev. Den, který vymazal Tyrim z map, a kdy se na lesklém štítu království objevily první praskliny. Pravda byla vepsána v kameni. Minulost se ozývala v ozvěnách. Co v Tyrimu započalo, to tam mělo v brzkých dobách i skončit. Aby se do pohybu daly jiné události. Mnohem horší a strašlivější. Khasar měl pořádný smysl pro drama a pro symboliku, pokud se vrchol jeho plánů nacházel právě zde. Obvzlášť pokud na tom závisely osudy nejen Ishkensagu, ale i Loranie a Nakyrimu. Ten zatracený čaroděj měl vše. Měl odhodlání i plán. Měl vizi a sílu slov. Pokud se jeho lež stane pravdou, promění se v hrdinu. Osvoboditele, který sejme utlačovaným řetězy, jež jim nasadili draci. Jen málokdo by poté řešil, že za jeho zády zůstává umírající svět a otrávená Zřídla. Proč také? V chaosu války se ztratí mnohé.
Laif si uvědomoval že pokud vyrazí do ruin Tyrimu, bude čelit mnoha neuvěřitelně těžkým rozhodnutím. To břímě dopadalo na jeho ramena a hruď jako obrovitý balvan. Ta moc odvrátit hrůzný osud, a nebo naopak uspíšit jeho příchod... Jeho nitro zaplavovala panika, která se mísila s ledovým strachem zatímco mu v hlavě rezonovala jak Khasarova slova, tak i ta Kaelova. Společně se všemi těmi pochybami a úryvky vzpomínek, které řezaly jako střepy. Pokud kdesi v hloubi jeho duše bylo Světlo... Pak cítil jak pohasínalo. Krvežíznivá, bezohledná šelma číhající ve stínech byla silnější. 
,,Jak ti je?" Ozvala se opatrně z pozadí Seindri.
,,Navzdory všem zasraným vyhlídkám pořád ještě žiju." Odpověděl ihned a odlepil čelo od ledové zdi. Cítil se mizerně a vyčerpaně, ale nehodlal tím nyní zatěžovat její hlavu.
,,Tam dole je to docela divoký." Seindri ukázala palcem přes rameno a pak se posadila na široké zábradlí ,,Někdo by měl možná zjednat pořádek."
,,Vím naprosto přesně co dělat. Už bylo dost čekání a nic nedělání." Laif si vložil mezi rty cigaretu a plamínkem mezi prsty si zapálil.
Když pohlédl do obrovité haly, jež se rozkládala pod malým balkónem, musel uznat že Seindri nelhala. Sešla se tam celá vyšší smetánka z paláce. Politici, diplomaté, generálové i kapitáni Hlídky. Byli tam urození Lordi i vysoce postavení měšťané. Navzájem se překřikovali v debatách. Tak hlasitě, že se nedalo rozeznat jediného slova. Byl to bordel a chaos, který se mohl snadno vymknout z rukou. A jelikož Jarl Wolfe byl stále nepřítomen, musel se otěží ujmout Laif. Jak říkal Zitro... Dělej svoji práci.
,,Milorde..." Ozval se Gal. Okamžitě zasalutoval, a natáhl ruku s tlustou složkou.
Laif si ji převzal a rovnou do ní nahlédl. Jednalo se o vícero věcí. Byl tam soupis nejvýše postavených duší v paláci. Jména těch, kteří pod sebou měli celé armády a komu se zodpovídali. A také zprávy ve kterých nějakým způsobem figuroval Tyrim. Celé měsíce se jízdní hlídky pohybovaly kolem, ale nikoho nenapadlo podívat se dovnitř. To město byla mrtvá, prokletá zóna opředená pověrami. Laif potáhl z cigarety, a prstem ukázal na několik jmen. Jednalo se především o důvěrnější či známé kontakty. Byl mezi nimi jak Ork Mah'Rak tak Baron Elyas Tarnel. A to jen proto, že následující dění se týkalo i jeho národa. Musel být vybíravý s kým bude sdílet informace které zahrnovaly třeba právě Nakyrimskou princeznu. Radní Rothagu by zcela jistě nesouhlasili s jeho plány. Především když on sám stále neměl žádný, oficiální status či jinou králem posvěcenou moc. Bylo třeba jednat teď hned! Na byrokracii neměl čas ani náladu.
,,Stáhni je do válečného sálu, Gale. Promluvím přede všemi, a objasním situaci i následné plány." Laif mu složku zas vrátil.
,,Považujte to za splněné, pane!" Kapitán znovu zasalutoval. ,,Mimochodem... Co mám dělat s tím čarodějem?"
,,S jakým čarodějem?"
,,S tím, kterému se u nohou motá Goblin pane." Gal ukázal hlouběji do chodby. ,,Ptal se po vás."
,,Ah... Tenhle čaroděj! Nechej to na mne." Laif pokývl hlavou a vyrazil náležitým směrem pryč.
 Tlak na jeho prsou konečně alespoň trochu ustal, když se začal věnovat jiným starostem. Potáhl hluboce z cigarety a vzpomínal, jak před jedním, dvěma měsíci byly jeho největším problémem leda tak noční můry v Poslední míli. 

Ucítil známý pach pižma a stok z nedalekého salónku. Sotva vyšel zpoza rohu, jeho pohled se střetl s tím Zorenovým. Mladý čaroděj se hodně polekal a viditelně znervózněl. Zato Zeerax byl... Jeho úšklebky byly stále stejné. Nepochybně už stihl prošmejdit všechny kouty a nastrkat si do kapes vše, co mělo byť i jen nepatrnou cenu. Laif krátce těkal pohledem z jednoho na druhého. Potáhl z cigarety a spálil špaček v dlani. Všiml si, že Zoren vypadal jinak než před týdnem, kdy ho viděl naposledy. Hřívu měl mastnou a ulepenou od špíny a krve. Jeho oblečení bylo značně otrhanější. A zatímco si mnul prsty, snažil se najít nějaké místo kam by mohl koukat. 
,,Předpokládám že pro mě máte odpověď." Uhodil Laif hřebík rovnou na hlavičku.
,,Teoreticky... Ano i ne, pane. Mám takové tušení, že bych mohl vědět. Ale nejsem si jistý. Možná se mýlím. Možná půjde o něco úplně jiného. Možná... Možná by..." Spustil zbrkle Zoren.
,,Jednoduchá, přímá odpověď Zorene! Nestojím o prázdné kecy kolem." Laif zvýšil netrpělivě hlas a s pohledem na Zeeraxe sáhl po svém měšci. Měl tam pár zlatých mincí, které po dlouhém váhání hodil ke Goblinovým nohám. 
Chňapl po nich ještě dříve, než se vůbec dotkly podlahy a se spokojeným chechtáním ihned zuby zkoušel jejich pravost. 
,,Do-dobrá. Dobrá. Tak-takže tedy... Ta stavba z bílého kamene... Studoval jsem detaily a vzory a... Podle mého úsudku by se mělo jednat o jeden z monumentů z jihovýchodních hvozdů." Zoren vytáhl útržek obrazu z kapsy a pohladil ho opatrně prsty.
,,Hodláš mi říct, že to je něco z území rodu Eldrinor?" Laif si promnul prsty spánky. ,,Ale to nedává smysl. Proč by se mi mělo zdát o něčem takovém... Jaký to může mít význam?"
,,Kéž bych mohl říci více. Bohužel jsem nedokázal v současné situaci najít žádné náležité spisy nebo knihy. Musel by jste se zeptat přímo nějakého Eldrinorského Elfa." Zoren pokrčil bezradně rameny. ,,Ale takového samozřejmě jen tak nepotkáte, že ano? Protože jsou tak... Izolovaní a tajnůstkářští. Ka-každopádně... Vracím co jest vaše."
Laif si převzal malbu s bílou věží a s povzdychnutím pohlédl na blednoucí výjev. Očekával něco mnohem víc. A zároveň byl tak nějak smířen s hořkým zklamáním. Mohlo tohle mít nějakou spojitost s princeznou Míriel samotnou? Nebo se jednalo jen o prázdný sen? O vzpomínku? Ale ty hvozdy nenavštívil již několik desetiletí. Byla to značně odstrčená část Ishkensagu. 
,,Jsi odvážný, že jsi přišel osobně. Nyní můžete zase odejít. Víc nepotřebuji." Pronesl unaveným hlasem a mávl rukou. Vydal se zas pryč. 
,,To byla tutová ztráta času, ale aspoň že se zacvakala což?" Nadhodil spokojeně Zeerax tiše.
,,Počkat!" Vyjekl Zoren okamžitě. ,,Tohle není... Ne-nepřišel jsem osobně až sem jen proto, abych vám řekl pár slov."
Laif se zastavil na místě a zavřel oči. Zaklonil hlavu a frustrovaně, a hodně nahlas, si povzdychl. Tohle totiž působilo přesně jako jedno z dalších setkání, které skončí ošklivou katastrofou. A na to už skutečně neměl náladu. Otočil se a přemýšlel v jakém jazyce pošle čaroděje do prdele. Možná by stačilo ukázat prostředník. 
,,Myslím že naše osudy jsou propletené poněkud více. Po-pokud tedy dovolíte pa-pane." Zoren si začal zase nervózně mnout ruce.
,,Doufám, že máš opravdu dobré vysvětlení Zorene. Protože jestli ne, tak tě stáhnu z kůže!" Laif rozhněvaně zavrčel. Začal mít dost nepříjemné tušení. 
,,Ehm... Tedy... Já... Já mám..." Zoren se musel hluboce nadechnout. S výdechem se uklidnil. ,,Myslím, že není třeba chodit kolem horké kaše. Jsem krev její krve. Saryande."
,,O čem to sakra mluvíš?! Saryande neměla žádné děti! Nebo... Alespoň ne žádné, o kterých bych věděl." Laif instinktivně sáhl do vnitřní kapsy a vyndal známý váček. Vylovil z něj štítek, na kterém se blýskalo její jméno i číslo. Jeho tušení se potvrdilo. Kdy si stihla pořídit syna? Muselo to být rozhodně ještě před válkou. 
,,Obávám se, že musím trvat na svém. Jmenoval se Zithar a z jeho sémě vzešlo pět dětí. Já jsem jedním z nich. Jsem krev její krve a myslím... Myslím že naše osudy jsou propletené." Zoren se trochu roztřásl.
,,Syn jejího syna." Laif pokývl lehce hlavou. ,,Inu... Svět je, jak se zdá, vážně malý."
Musel se posadit na blízkou židli. S očima upřenýma na blýskavém, ohlazeném štítku kde bylo vyraženo její jméno. Minulost se vracela v mnoha podobách. Jen málokterá ho ovšem dokázala zaskočit až tak moc. Pozvedl pohled k mladému čaroději a zkoumal rysy jeho tváře. Ne. Vůbec se jí nepodobal. Saryande byla robustnější a statnější. Byla to přeci jen válečnice. Možná se něco z ní skrývalo v jeho očích. 
,,Jak... Uhm... Jak vlastně... Zemřela?" Zeptal se bázlivě Zoren. 
,,Zůstala se skupinou dobrovolníků na Vlčí skále, kterou dnes nazýváme Tesákem. Obětovali se, aby nám ostatním vykoupili čas k přípravě obrany hlavního města. Ona a... Dvě stě dalších. O jejich ztrátě jsme se dozvěděli až když dorazil posel." Laif zavřel oči. Nechal ale vzpomínky plynout. ,,Když... Jsme ke konci války zamířili zpět... Nalézali jsme jen hnijící těla obraná mrchožrouty. Ležela na nádvoří."
,,Oh... A-ach tak... Můj otec říkal, že byla nesmírně odvážná."
,,Odvážná, loajální, zuřivá a vytrvalá... Byla jedním z nejlepších, kteří bojovali po mém boku. Pak tedy tohle náleží tobě." Laif zas vstal a vtiskl štítek Saryande do Zorenovy dlaně. Poplácal ho po rameni.
,,A jestli jsi alespoň trochu chytrý, půjdeš si teď po svém. V mém stínu kráčí smrt a prokletí. Tam opravdu být nechceš. Jdi! Pomáhej svým druhům. Dones tuhle věc svému otci. Cokoliv, kde tvůj osud nepoleze tomu mému do cesty!"
,,Sire... Pane! Až příliš dlouho jsem se skrýval a bál se. A-až příliš dlouho jsem se pouze vezl na vodách života. Ale pokud... Když mám... Teď když mám konečně příležitost něco změnit, nechci si to nechat ujít! Vy jste viděl... My oba jsme viděli, co Khasar provedl nám, magií nadaným. Pokud je tady byť jen malá šance ho zastavit..."
,,Ne, Zorene! Je to hloupý nápad. A ne, nebudu za tebe přebírat odpovědnost!" Vyštěkl Laif a zavrčel.
,,Ne-nechci aby za mě někdo přebíral odpovědnost. Jenom mi dejte šanci!" Zoren mávl ve vzduchu štítkem. ,,Pokud se ona dokázala takto nebojácně postavit nebezpečí a smrti, pak by se v hrobě obracela, pokud bych ustrašeně utekl a nedělal nic! Celé poslední roky jsem nedělal nic jiného než... No... Nic."
Laif ztěžka povzdechl a udeřil pěstí do zdi. Prsty druhé ruky si promnul kořen nosu. Tohle bylo skutečně jako zlý sen. Pozvedl k mladému lvu zrak a přemýšlel co říct. Pak... Pak si všiml toho odhodlání, které mu planulo v očích. Ta tvrdohlavá umanutost. Už nebylo pochyb o tom, že mu v žilách kolovala její krev. Saryande byla úplně stejná. Byl to jen záblesk vzpomínky, který zmizel během jediného mrknutí oka, ale byl by přísahal že ji tu viděl. To jediné, co Zoren požadoval. Dostat možnost.
,,Je tady nějaká šance, že si tenhle svůj bláhový nápad rozmyslíš?" Laif to vzdal.
,,Ne, nemyslím. Kdepak. Ani v nejmenším. Ne. Chci... Dělám to pro nás. Pro mé přátele. Chceme být..." Zoren hledal slova. ,,Svobodní. Chceme být svobodní. Khasar nám svobodu nedaruje. Vy ano."
,,Hele hele hele! Mě z toho nechejte vedle jo? Já sem obyč vykuk zpod ulic. Mam tadyhle toho cápka fakticky rád, ale nejsem žádnej bitkař." Ozval se okamžitě Zeerax.
,,Pokud se rozhodneš změnit názor, můžeš se sebrat a zmizet. Jinak... Dohajzlu... Jdi do válečného sálu. Bude tam porada." Laif pokynul rukou a pohodil mírně hlavou. 
Opustil salónek ještě dříve, než Zoren stačil vůbec něco říct. Neutíkal, ale neměl k tomu daleko. Soustředěným, pravidelným dechem uklidnil divoce tlukoucí srdce, a zastavil se až ve stinném rohu kde se opřel zády o zeď. Pohlédl na váček ve kterém byly další štítky. Nikdy nezkoušel pátrat po rodinách či pozůstalých těch, jimž patřili. Ne z nezájmu. Nýbrž ze strachu. Vzpomínky byly až příliš bolestné. Ale dnes... To bylo jiné. Ve skutečnosti se cítil lépe. Jako kdyby ztracené kolečko zapadlo na své místo. Alespoň jeden se vrátil. 
Saryande... Jestli se mu něco stane, tak mě zabije až se mezi hvězdami setkáme. Mihlo se mu hlavou. Musel se tomu tiše smát. Schoval váček zpátky do vnitřní kapsy s tím, že i na ten zbytek jednou dojde. Snad. Poté vyrazil též k válečnému sálu. 

Jediné dveře byly hlídané minimálně osmi těžce ozbrojenými rytíři. Zpoza nich se ozýval poměrně čilý ruch jak se každý bavil s každým. Laif zavřel oči a potáhl z cigarety. Byl strašlivě nervózní. Přemýšlel o čem bude mluvit. Musel si srovnat myšlenky, protože každé slovo zde bude mít svou váhu. První dojem byl klíčový. Správný postoj byl důležitý, a stejně tak i každá emoce ve tváři. Tohle byl přeci jen poslední krok před tím, než se vydá do Tyrimu. 
Je to skutečně dobrý nápad? Proč mu jít naproti a přivést mu další, když bych mohl zmizet? Pomyslel si rozrušeně. Uvědomil si, že se mu třesou dlaně. Zahodil nedopalek a svíral si prsty tak pevně, až mu lupalo v kloubech. Ledové jehly strachu bodaly hlouběji. Pokusil se nalézt jeho zdroj. Pak sebou silněji škubl, když se z úplného dna jeho duše prudce vzedmulo cosi silného, temnějšího.
Ovládni svou slabost! Strach je naše zbraň! Když v duchu pronesl ta slova, byl by přísahal že slyšel otcův hlas. Tohle byla koneckonců jeho rétorika. Z nějakého důvodu ho to vyděsilo ještě mnohem víc, a byl by býval všechny nežádoucí emoce brutálně potlačil. Tak jako kdysi. Ale dnes... Raději obětoval pár minut k drobné meditaci, aby ve svém nitru udělal nějaký pořádek. O míru a klidu se mluvit nedalo, ale byl vyrovnaný alespoň natolik, aby cítil jak se mu navrací sebejistota. 
Pohybem paže otevřel dveře do sálu a vstoupil. 
V ten okamžik zavládlo uvnitř takové ticho, že se celou halou rozléhaly pouze jeho vlastní kroky. Všechny oči pohlédly jeho směrem, a následovaly jej až na vyvýšený stupínek uprostřed. Tam se zastavil a rozhlédl se. Bylo zde až příliš různých tváří. Zahlédl Mah'Raka a opodál Seindri. Gal s Edwinem se nalézali v první řadě. Baron Tarnel s několika diplomaty seděl jen o pár kroků vedle a tajemně se usmíval. Všiml si několika tváří z Výhně a bohužel i některých Radních. Aby překvapení nebylo málo, byl přítomen i sám Jarl Wolfe, který seděl na zadních lavicích odkud na prince nepřátelsky shlížel. Zdál se být bledý a slabý. Laif neměl tušení, že by na seznamu ukazoval tolik jmen. Musel je sem pozvat někdo jiný. Když se ohlédl přes rameno, poznal siluetu Zorena. Teď už nemohl couvnout zpět. Nedalo se nic dělat. 
,,Dámy a pánové..." Začal Laif.
,,Předpokládám že všichni jste již slyšeli zvěsti které se nesou městem. Je čas, abych mezi ně vnesl trochu pořádku. Prvně bych rád poznamenal, že mezi námi se skutečně pohyboval mocný nepřítel. Khasar du Callimar, jež se mnohými mylně označuje za osvoboditele. Ne. Není tomu tak neb tenhle... Černokněžník skutečně není osvoboditel, nýbrž hrozba. Hrozba, která ohrožuje nejen Ishkensag, ale i Loranii či Nakyrim. Jeho slova mluví o lepším světě. Svými činy ovšem hodlá utopit v temnotě nejen svět samotný, ale i vše živé na něm. Zkažené zřídlo v tomto městě, či zrůdné experimenty na jeho vlastních lidech, byl pouhý počátek."
Ta slova vyvolala spoustu vzrušeného ruchu. Hlavně v lavicích kde seděli Radní s Jarlem. Laif musel pozvednout ruku aby si zjednal znovu klid.
,,Pak jsou tady samozřejmě záležitosti, ve kterých figuruje Eldrinorská princezna. A ano. Jsou pravdivé. Khasar ji drží ve svém zajetí. Je to jeho eso. Součást mistrovské lži, pomocí které plánuje zažehnout strašlivou, finální válku. Mezi námi všemi. A je jenom na nás, abychom dokázali, že jsme silnější. Odhodlanější. Že... Dokážeme jednat společně. Bojovat bok po boku. Protože pokud ne... Pak je vše ztraceno. Pokud selžeme, jeho lež se stane pravdou. Neboť pokud chcete změnit svět, potřebujete jen pár dobrých lží a řeku plnou krve."
Nechal svá slova znít v ozvěnách napříč sálem a odmlčel se aby to mělo náležitý efekt. Debaty ostatních byly snad ještě hlasitější než předtím. Tentokrát se však slova ujal Wolfe. Zabušil holí, o kterou se opíral, a vstal.
,,Princi Laife... Nepochybuji o vašich slovech. Viděl jsem vaše důkazy proti mé dvorní čarodějce. Ale jak máme vědět, že zrovna vy jste ten důvěryhodný, který ví co dělat? Navzdory všemu jste stále pouze nikdo. Bez pravomocí, bez postavení. A nyní i bez Protektora, který za vás ručil. Jak máme vědět, že tím lhářem zde nejste vy? Svoji řeku plnou krve už nakonec máte." Wolfe ťal do živého.
Situace využil Baron Tarnel. Zabušil pěstí do dřevěné desky a vyskočil až příliš rychle na nohy.
,,Jakožto svědek, paže královny Avelin, a vrchní diplomat Loranijský stojím za princem. Už jen proto, že tohle je přesně to, po čem Khasar touží. Svár mezi našimi národy. Dnes není čas nedůvěry a obviňování z chyb minulosti, Wolfe. Navíc..." Elyas zatočil hůlkou mezi prsty a pousmál se. ,,Pokud by princ byl až tak nedůvěryhodný, ani by se nesnažil svolávat tuto radu. Princi... Pokračujte."
,,Děkuji vám, Barone Tarneli." Laif se mírně, zlehka poklonil. Pak se zhluboka nadechl.
,,Vím, že mám své neodpustitelné prohřešky. Nežádám však o milost, natož o velení nad armádou. Potřebuji pouze dvě věci. Tou první je malá skupina odvážlivců, která se po mém boku vypraví do ruin Tyrimu. Co se týče toho druhého, potřebuji vědět že stojíte skutečně při mne, Wolfe. Zatímco budu pryč, někdo musí dát město do pořádku. Uklidnit lid a potlačit lži, které se šíří ulicemi. Neudělá to Kaelas, ani Isaia, ani sám král. A už vůbec ne já. Ale vám občané věří. K vám vzhlíží. Bude to úkol váš a vašich lidí."
Laif probodl Jarla pohledem. Netušil jak dlouho se vzájemně přeměřovali, nebo čí pohled byl pronikavější a pichlavější. Ale byl to právě Wolfe, který tuto bitvu prohrál. Sklopil hlavu a pomalu se zas posadil. Přikývl.
,,Je vám ale jasné, princi, že pokud neuspějete odsoudíte tím nás všechny? Pokud princezna Elfů zemře, a Khasar skutečně získá mocnou lež... Tuto lavinu už nezastaví ani bytost mocná jako král." 
,,Věřte mi. Tenhle plán bude fungovat. S malým počtem vnikneme do Tyrimu snadno. A ještě snadněji vyfoukneme Khasarovi princeznu pod nosem. Konec konců... Jemu jde hlavně o mě. Já hraji v jeho plánech největší roli." Kdesi vzadu v Laifově hlavě nějaký hlas křičel, že zabije všechny. Potlačil ho. ,,Dostaneme ji do bezpečí dříve, než bude její život vůbec jakkoliv ohrožen. Jakmile Khasar ztratí tuto výhodu, stáhneme se zas do bezpečí. Poté už bude snadné rozprášit jeho zbývající síly."
,,Tohle není fér!" Vykřikl náhle Edwin. ,,A co Protektor Kaelas? To ho necháme jen tak napospas Khasarovým krutým experimentům?! Je to váš bratr!"
,,Je to můj bratr, ale oběť mého bratra bude zcela zbytečná pokud nezachráníme Eldrinorskou princeznu! Kaelas je odvážný rytíř. Přesně takhle by to on sám chtěl. Princezna má maximální prioritu, Edwine." 
,,Byla v zajetí už příliš dlouho! Každý další den je dnem zbytečně promrhaným. Každým dalším dnem je hrozba války větší a větší. Musíme jednat ihned." Přidala se Seindri.
,,Stojím při princi. Budu sloužit tak, jak jsem sloužil Protektoru Kaelasovi." Povstal Gal a zabušil si na prsa.
,,Jdu do toho. Za nás, čaroděje. Za ty, kteří jsou proti Khasarově zlovůli." Vyjekl rozechvělým hlasem Zoren.
,,Já a Radní, ač s nepříliš velkou dávkou nadšení, stojíme při vás. Chraň vás ovšem křídlo Isharon, pokud selžete." Přidal se nepříliš nadšeně Wolfe. 
,,Bude mi potěšením dělat urozenému Jarlu společnost při úklidu místního nepořádku." Baron Tarnel vstal a gestem mávl k Wolfemu. Pak se mu na tváři mihl úsměv za kterým se skrývalo něco víc. ,,Hodně štěstí princi. Nemusím zřejmě říkat, že osudy našich národů závisí jen na vašem počínání."
,,Za Ishkensag. A za Protektora Kaelase." Edwin se také přidal. Pozvedl hrdě štít.
,,Pak je tedy tato rada u konce, a své plány považuji za schválené. Ještě dnes si vyberu ty, kteří půjdou se mnou. Na cestu vyrazíme hned zítra. Děkuji vám za podporu a za důvěru. Společnými silami zastavíme jak Khasara, tak i válku. K tomu nám dopomáhej Isharon s Morkensagem."
Laif dořekl svá poslední slova. Rovnou se otočil že odejde. Nečekal žádný potlesk, ani žádné projevy uznání. Přesto se zarazil. Byl to Mah'Rak a velitelé z Výhně, kdo tleskal. To, co započali oni, se posléze neslo dál. Byť i jen trochu. Hodně ho to vyvedlo z míry, a bylo to právě tohle, co narušilo pevnou masku na jeho tváři. Na okamžik v myšlenkách zabloudil jinam. Tohle bylo to, co zažíval Kaelas dennodenně? On přirozeným řečníkem byl. Narozdíl od Laifa, který rozuměl více hrubé síle a meči. Byl... Zmatený. Netušil jak se s takovou situací vyrovnat. Usoudil že nejlepší bude pokračovat v odchodu. 
Otevřel dveře dokořán a málem se srazil s udýchaným strážným. Muž zasalutoval a snažil se popadnout dech. Když se mu to povedlo, ukázal kamsi k hlavnímu vchodu do paláce. Vypadal vyděšeně.
,,Pane! V ulicích se utvořil dav, který míří k paláci! Lidé jsou poněkud... Rozrušení a dožadují se vás. Mnozí jsou ozbrojení."
,,Tohle je přesně ta situace, o které jsem mluvil. Mah'Raku! Wolfe! Někdo musí uklidnit občany, než poteče krev." Laif zakroutil hlavou a napůl se otočil k odcházejícím z válečného sálu.
,,Erm... Měl bych povolat Hlídku, aby ty uřvance zkrotila?" Ork se podrbal ve vousech.
,,Cože? Ne! Preferoval bych nenásilná rozhodnutí."
Wolfe oba dva přerušil svým dlouhým, hlubokým smíchem. Hned poté se unaveně opřel o rameno jednoho z Radních. Na tváři mu hrál víc než pobavený úšklebek. Z nějakého důvodu si nastalou situaci užíval. Nenapínal ostatní dlouho.
,,Já své slovo splním, princi. Ale vážně vám připadá, že jsem nyní ve stavu který by mi dovoloval stanout na ulici před davy?"
,,Jste naživu. To je víc než dost. Tam venku jsou vaši občané." Namítl Laif okamžitě.
,,A stejně tak i vaši. Nemáte postavení, ani výkonnou moc. Avšak i přesto jste stále jedním z těch, který stojí nad námi všemi. Měl jste pravdu. Nemáme zde Protektora Kaelase. Ani princeznu Isaiu. Ani krále Zitra. Ale máme tu vás. Stále jste jedním ze Čtyř, nebo se něco změnilo? A ti lidé chtějí prý vás. Nu? Nenechte je čekat. Já si musím odpočinout." Wolfe se tiše zachechtal načež odešel v doprovodu svých věrných pryč. 
Když si Laif uvědomil plný význam jeho slov, zachvátila ho čirá panika kterou už nedokázal jen tak skrýt. Proklínal Wolfeho, do jaké situace ho namočil, jakkoliv byly jeho argumenty úderné a trefné. Tohle zavánělo pohromou. Nejen proto, že to zahrnovalo rozběsněný dav. Tohle byla zcela Kaelasova parketa. On věděl jak jednat s občany. Když mluvil, tisíce uší mu naslouchalo. Laif... Věděl na kolik způsobů zmasakrovat cokoliv co mělo víc než dvě nohy. A napadalo ho přes milión způsobů, jakými by se tahle situace dokázala zvrtnout. 
Pohlédl na Seindri a vypustil z úst nadávku tak ostrou, tak jadrnou a vulgární, že by zaskočila i staré námořníky v přístavech. 

Bylo to ještě mnohem horší, když stál na nádvoří a slyšel burácivý řev stovek hrdel, jež se rozléhal mezi domy. Ode všech tam venku ho dělila jen jedna jediná brána a minimálně dvě desítky vojáků. Mnoho dalších stálo kolem, včetně Gala, a vyčkávali na rozkazy. Měl na výběr, jak se s nastalou situací vypořádat. Ale která volba byla ta správná? Sevřel pevněji pochvu s mečem a pomalu se nadechoval. Aby nechal vzduch unikat z plic ještě pomaleji. Jak hledal zoufale řešení, zaslechl znovu ten hlas.
Mohl bych být jejich noční můrou. Pronesl s náznakem sadistického potěšení. Mohl bych je srazit na kolena, a rozechvět jejich malá srdce. Tak moc, až by se plazili po zemi jako ustrašení červi!