Dramione - Navždy spojeni

14. Kapitola - V říši snů

Opět tu máme novou kapitolu. Doufám, že se bude líbit. S tímto příběhem jsem se trochu zasekla a nevím jak pokračovat, ale věřím, že se to brzy srovná a vrhnu se naplno do psaní. Nápadů na další příběhy je spoustu, ale času poslední dny méně a méně. Za každou zpětnou vazbu jsem neskonale vděčná. Přeji příjemné čtení 💜
_______________

Chytil ji za boky a nadzvedl ji. Nepřestával jí oplácet dychtivé polibky. Bezhůlkově nechal víko klavíru zavřít. Posadil ji nahoru. Zavřel víko, které mělo chránit klávesy, aby tam mohla položit nohy a nevzbudili ostatní obyvatele sídla.

Rád ji vždy posadil na klavír a líbal. Strávili tak nespočet večerů v době, kdy byla jejich zakázaná láska tajná a nikdo to nevěděl. Po té, co ho zavřeli, musela Hermiona s pravdou ven. Alespoň před někým. Jak ovšem zjistila, Ron byl jediný, kdo to věděl už nějakou dobu před tím. Jednou je zahlédl, jak společně mizí za dveřmi Komnaty nejvyšší potřeby. Tehdy pochopil, že nebude mít šanci. Ale jelikož ji miloval, přál jí to. I když si vybrala nejhůř, jak mohla. Alespoň to si dřív myslel. Jak později zjistil, lepšího by nenašla. Bohužel ti dva nedostali možnost, aby spolu byli. A když ji konečně měli, pokazilo se všechno, co mohlo.

Opatrně ji uvolnil z přikrývky a odhalil tak její ňadra. Políbil ji do prohlubně mezi nimi a ucítil, že sevřela jeho vlasy v hrsti a přitlačila jeho hlavu do míst, kde právě spočívala. Usmál se do její kůže. „Tak krásná," zašeptal a rukama obkroužil její prsa. „Každou noc jsem na to myslel," šeptal dál. „Na to, jak Tě mám zase konečně v náručí," láskyplně nasál jednu její bradavku do úst.

Zasténala a zavrátila hlavu. Tak dlouho si odpírala jakékoli potěšení. Sama si občas od té frustrace pomohla, ale nebylo to ono. Nic se nemohlo srovnat s tím, co se dělo právě teď. V obrovském sídle jeho rodiny. V místech, kde zažila jeden z nejhorších okamžiků svého života. Okamžik, kdy v zoufalství a bolesti hleděla do těch šedomodrých očí plných stejné bolesti, jakou zažívala ona sama. Věděla, že se sotva držel, když ji sledoval, jak je mučena jeho bláznivou tetičkou. V tuhle chvíli na to, ovšem myslet nechtěla.

A velmi snadno se jí vyčistila hlava ve chvíli, kdy jí zatlačil dlaní do hrudi, v místě, kde právě její srdce splašeně bilo, čímž ji donutil, aby se položila. Když se její záda dotkla chladného, tmavého dřeva, tiše vzdychla. O další vteřinu později cítila jeho horké, roztoužené rty, jak si razí cestičku dolů přes bříško.

Prohnula se v zádech, když ji políbil na lůno a rukama lehce rozevřel stydké pysky. Další polibek jí věnoval na její perlu, kterou hned na to začal dráždit jemnými pohyby jazyka. Nejdříve až vražedně pomalu, ale po chvíli přidal a rychle kmital jazykem v místech, kde to milovala. Do dnes si pamatoval každičký, i nepatrný, detail toho, co má ráda a co naopak ne. Cítil na jazyku její chuť. Jakoby to bylo včera, kdy ji okusil naposledy. Najednou jakoby to nebylo tolik let, ale jen pár dní. Jejich těla na sebe reagovala stále stejně. Tak jako dřív.

Prsty ji pohladil po jejím vchodu a pomalu do ní dva ponořil. Přivřel oči. Cítil, jak se kolem nich stáhla. Laskal její hrot jazykem a pomalu pohyboval prsty. Nevěděl, jak moc si odpírala to vrcholné uspokojení, ale doufal, že on je stále ten jediný, kdo má to privilegium, vidět ji v okamžik jejího největšího uspokojení. Netrvalo to dlouho a přivedl ji k němu. Prohnula se v zádech a hlasitě vykřikla jeho jméno.

Usmál se do jejího klína a dlouhými tahy jazyka ji lízal a prodlužoval tak její slast. Když se položila zpátky na chladnou desku klavíru, narovnal se a pomohl jí posadit se.

Očima zastřenýma touhou ho sledovala. Naklonila se, aby ho dychtivě políbila. Tolik jí chyběl a každá minuta s ním ji utvrzovala v tom, že si mohla nalhávat, jak chce, ale nepřenese se přes něj nikdy. Kdykoli by ho potkala, třeba při tom, kdy by navštívil své dcery, dopadla by stejně. Úplně mimo, ovlivněna syrovou touhou po něm. Její tělo po něm toužilo. Tak jako její mysl. Nikdy se od něj nedokáže oprostit. Byla vězněm svého těla a mysli. Ale byla vděčná. Nechtěla, aby se odcizili víc, než je tomu teď. Držel si od ní odstup, ale věřila, že pochopil. Že čekala. Celou tu dobu čekala na něj.

Pohladil ji po tváři a polibky jí dravě oplácel. Popadl ji do náruče, načež ona zareagovala tak, že omotala ty své svůdné nohy kolem jeho pasu. Vyrazil s ní do temných chodeb s jasným cílem. Její pokoj. Její postel. Rád by si ji vzal právě teď a tady, ale to bylo nebezpečné. Stačilo, že ji tam přivedl na vrchol té slastné propasti. Mohly je načapat dívky a to si opravdu nepřál.

Vešli do jejího pokoje, nohou zabouchl dveře a v další chvíli ji na ně přimáčkl. Jestli se jeden z nich ostýchal, teď to bylo pryč. Teď měli oba jasný cíl. Oba byli naplněni spalující touhou po tom druhém. Po tom opojném splynutí dvou těl. A byli tak blízko. Stačilo málo.

„Draco, prosím," zakňourala hlasem zastřeným chtíčem. Už nechtěla čekat. Chtěla ho. Hned.

Usmál se jí do rtů. Jednou rukou sáhl dolů a stáhl si kalhoty. Lehce mu spadly až ke kotníkům. Nic už nebránilo, aby se jejich těla spojila v jedno. „Máš to mít," zašeptal jí do rtů a na jeden rychlý výpad ji vyplnil.

Vykřikla mu do rtů. Hned na to začala s polibky, jež byly snad ještě dravější, než ty předešlé. Vlasy mu sevřela v hrsti a donutila ho tak zavrátil hlavu. To jí umožnilo přisát se k jeho krku. Líbala ho a sem tam lehce kousla v místečku za uchem, kde to miloval. Ještě ono místo olízla, aby se mohla vrátit k jeho napuchlým rtům. Líbala ho, sténala a snažila se přirážet proti němu.

Jemně jí hnětl v dlaních hýždě a tvrdě přirážel. Věděl, že to dlouho nevydrží, ale potřeboval ji dostat na vrchol s ním. Proto jednu ruku zvedl a stiskl jí ňadro. Jemně tiskl v prstech její bradavku, zatímco mezitím vedl válku s jejím jazykem. Netrvalo dlouho a poznal, že i ona je blízko. V duchu se usmál a přidal na rychlosti a razantnosti přírazů. Společně přepadli přes okraj. Jejich výkřiky ztlumily polibky, které si nepřestávali vyměňovat. Zůstal v ní, opřel si čelo o její rameno a zhluboka oddychoval. Když se mu povedlo popadnout dech, pomalu z ní vystoupil a více ji sevřel v náručí. Láskyplně ji políbil na rty a odnesl ji do postele. Viděl, že sotva drží otevřené oči. Uložil ji tedy do peřin a přikryl.

Sotva se její tělo dotklo přikrývek, jakoby ji pohltily a ona usnula. O tom, co se stalo, vypovídal jen úsměv, který se jí skvěl na rtech a také vlasy, které trčely na všechny strany víc, než obvykle.

Chvíli ji ještě hladil po ruce. Políbil ji na tvář. „Navždy," zašeptal a potichu opustil místnost.