Dramione - Navždy spojeni

23. Kapitola - Rande a pizzový dýchánek

„Už běžím!" zakřičela z ložnice, když uslyšela zvonek. Celý den přemýšlela, co si vezme na sebe, ale nedokázala se rozhodnout. Cítila se jako puberťák, který jde na své první rande. A ono to vlastně první rande bylo. První skutečné. Dřív si mohli dát schůzku akorát tak v Komnatě nejvyšší potřeby, nebo v knihovně, kde o víkendu byl málokdo.

S ručníkem omotaným kolem těla a druhým ve vlasech se přiřítila ke dveřím. „Ahoj," hlesla. Bála se, že je to Draco, který přišel dřív. Měla však ještě hodinu na přípravu, ale stále nebyla blíž stavu, ve kterém by mohla opustit svůj byt.

„Pěkný úbor," ušklíbla se. „Myslím, že bez toho ručníku na hlavě to bude lepší," konstatovala, když si mnula bradu mezi dvěma prsty.

Střelila po ní vražedným pohledem.

„Nečerti se, nebo se otáčím a jdu pryč," pohrozila. Sice byla Zmijozel, ale neudělala by to. Ať si každý myslel, co chtěl, záleželo jí na tom, aby to ti dva idioti dali dohromady. Absolutně nechápala, jak to, že kolem sebe tak dlouho krouží, když můžou být konečně spolu.

„Já vím, promiň," pousmála se. „Ale nevím, co na sebe," zamumlala zoufale.

Otráveně protočila očima. „Tak pojď," povzdechla si a rázným krokem zamířila do její ložnice. Otevřela skříň a hledala vhodné kombinace svršků. Několik ramínek i s jejich obsahem hodila na postel. Pak přešla k prádelníku, kde chvíli hledala ve spodním prádle. Pár kousků vyhodila také. „Tak, co tam tak stojíš?!" obořila se na Hermionu stojící mezi dveřmi.

Trhla sebou. „Promiň," přešla k posteli.

Chvíli stála u postele a přemýšlela. „Hm... tohle bude nejlepší," ukázala na krajkový komplet.

„No vlastně jsem si říkala, že bych si na sebe vzala toto," prohlásila a přešla ke skříni. Chvíli hledala krabici s věcmi, které jí Draca nejvíc připomínaly. Vytáhla komplet, který byl hlavní rolí v jejích posledních včerejších vzpomínkách.

„No to je ještě lepší," usmála se a odhodila ostatní spodní prádlo na prádelník. „To bychom měli. A teď, co na to," zamyslela se. „Máš k těmhle odpovídající lodičky?" ukázala na černé pouzdrové šaty.

„Hm..." zamyslela se a odběhla do předsíně, kde se nacházel její arzenál bot. Měla jich velkou zásobu. Vybrala tři své oblíbené páry a přinesla je do ložnice. „Mám toto," ukázala je Pansy.

„Ani jedny se k nim moc nehodí. Ne na rande," zamyslela se. „Takže tyhle šaty ne. Ale tyhle budou dobré," přikyvovala. „Tak si je vezmi," podala jí temně modré pouzdrové šaty so půli stehen s odhalenými rameny a dlouhými krajkovými rukávy. Dala na stranu lodičky ve stejné barvě. Vtipně to byly ty nejvyšší, které vlastnila.

„Díky," špitla a odběhla do koupelny, aby se oblékla. Na spodní prádlo uvalila osvěžovací kouzlo. Děkovala Merlinovi, že ji tehdy napadlo koupit si podprsenku o kapánek větší. Neseděla jí ani jedna velikost, ale chtěla si ten komplet koupit. Nyní, díky těhotenství, měla ňadra plnější a krajka je dokonale obepnula. Prohlédla se v zrcadle a musela uznat, že se Draco zblázní. Pokud se rozhodne z ní ty šaty sundat.

Po spodním prádle a silonkách, přišly na řadu její oblíbené šaty. Moc často je nenosila, nebylo tolik příležitostí, ale vždy, když je měla na sobě, cítila se královsky. Zhodnotila svůj zevnějšek a s hrůzou se zaměřila na své vlasy. Povzdechla si. Vrátila se do ložnice. „A vlasy?" zeptala se nejistě.

Protočila oči. „Ženská, co bys beze mě dělala?" zavrtěla hlavou. „Sedej!" ukázala na židli u kosmetického stolku. Dala se do úpravy Hermioniných nezkrotných kadeří. Učesala jí vysoký volný drdol, ze kterého se uvolnilo několik pramínků vlnících se podél jejích lícních kostí. Nalíčila ji. Zvýraznila oči, lehký make-up jen kvůli sjednocení pleti a rtěnku v nude odstínu. Ještě měla chvilku, takže našla lak v podobné barvě jako šaty a za pomoci kouzel jí nalakovala nehty. „To by šlo," zhodnotila své snažení. „Sedne si z tebe na zadek," usmála se na ni vřele, načež jí podala lahvičku s parfémem.