Dramione - Navždy spojeni

17. Kapitola - Předci, Nagini a kámoš Pírko

Doufám, že se Vám kapitola bude líbit. Konečně se podíváme do slibované zoo. Omlouvám se, že se to tak protahovalo, ale chtěla jsem si na ní dát záležet. Přeji příjemné čtení.

_______________________________

Dorazili před vstupní bránu Londýnské zoo. Holky rychle pospíchaly do fronty, která se tvořila před pokladnou. Narcissa jim byla v patách. Nadšeně jí vyprávěly, jaká zvířata uvidí. Hermiona nespěchala. Pomalým krokem, s Dracem po boku, došla ke zbytku jejich malé skupinky. Vytáhla peněženku a podala Cassi platební kartu. Dívenky se v placení vždy střídaly a teď byla na řadě Cassi.

Draco si ji měřil s nakrčeným nosem, ale byl tiše. Celkově ho tenhle výlet začínal děsit. Byla tu spousta lidí a on od jisté doby davy lidí nemusel. Doufal, že uvnitř nebude tolik hloučků kolem nich. Kvůli dívkám však zatím neutekl. Chtěl s nimi trávit čas, ale rozhodně si příště dvakrát rozmyslí, jestli svolí k nějakému mudlovskému výletu. To cestování sem už mu docela stačilo.

„Dobrý den, tři dospělí a dvě děti, prosím," zašvitořila Cassi s úsměvem od ucha k uchu na pokladní.

„Dobrý den," usmála se na dívenku. Naťukala její objednávku do počítače. „Bude to 142 liber. Hotově, nebo kartou?" zajímala se.

„Kartou Vás poprosím," zamávala maminčinou platební kartou před okýnkem.

Paní přikývla a zadala částku do terminálu. „Můžeš přiložit," vyzvala ji.

Cassi pípla kartou a otočila se na maminku. „Mami," oslovila ji a vracela jí kartu.

Hermiona mezitím po očku sledovala Draca, který se nervózně rozhlížel kolem. Až slova její dcery ji probraly, takže přistoupila k terminálu a zadala pin. „Omlouvám se, zamyslela jsem se," pousmála se na pokladní.

„Nic se nestalo," oplatila čarodějce úsměv. „Tady máte vstupenky a účet. Přeji příjemnou zábavu," podala lístky Cassi.

„Na shledanou," promluvily dívenky současně a rychle vyběhly k turniketu, který je měl pustit do útrob zoo.

Narcissa na sobě nenechala znát rozčarování. Nechápala, jak to, že jim žena dala vstupenky, když jí nedali žádné peníze. Nechtěla se však ztrapnit, tudíž se nezeptala. Za to Draco, to jen tak nenechal.

„Nevěděl jsem, že se nemusí platit," zamumlal směrem k Hermioně.

„Nemám u sebe tolik hotovosti, takže jsem platila kartou," ukázala na kartičku, kterou právě schovávala do peněženky.

„V tom jsou schované peníze?" mračil se, až se mu udělala uprostřed čela vráska.

Hermiona se na něj nejdříve nechápavě podívala, když jí došlo, že Draco zná prakticky jen kouzelnické peníze. „Tak nějak. Je to propojeno s mým účtem v bance. Takže pokud nemám dostatečnou hotovost, tak zaplatím kartou a peníze se z mého účtu strhnou," vysvětlovala klidně.

Nevěřícně se díval na její peněženku. „To je divný. Jak to může vědět, kolik máš v trezoru peněz?" mračil se dál.

„V mudlovském světě nejsou úplně trezory. Teda jsou, ale ne tak jako u Gringotových. Máš svůj účet, který by se dal přirovnat k trezoru, ale funguje to převážně virtuálně. Pro všechny je pohodlnější mít u sebe kartu, ke které máš pin, neboli heslo a díky tomu můžeš platit, než u sebe nosit hromady hotovosti. Když Ti někdo ukradne peněženku, tak je tam sice karta, ale bez pinu ji nedokáže použít. Kdybys místo toho měl v peněžence hotovost, tak o ni přijdeš," usmívala se. Moc ráda někoho poučovala a začínala tušit, že dnes k tomu bude hodně příležitostí.