Dramione - Navždy spojeni

9. Kapitola - První večeře

Dnes tu máme kapitolu z pohledu Draca. Není úplně nabitá informacemi, přesto doufám, že se bude líbit.

__________

Z práce byl unavený. Schytal toho dnes dost. Půl dne se pachtil s dokrvovacím lektvarem, ale vzhledem k špatně vyvětrané laboratoři, kterou tak zanechal jeho kolega, se mu nedařilo. Druhou půlku své směny strávil opět na ambulanci. Dnes se asi Merlin fakt zbláznil, když se u něj dveře netrhly. Třikrát pád z koštěte, dvakrát zlomená kost, dvakrát otrava, z čehož to byl jednou prošlý lektvar a podruhé dotyčný snědl, Merlin ví co. Už se fakt těšil domů.

Plánoval se naložit do horké vany. Stíhal tak tak večeři. Jeho matka neměla ráda, když se opozdil, ale poslední případ byl dnes ze všeho nejhorší. Přivezli mladého kluka, tak 15 let, rovnou z Bradavic. Nikdo neví jak, ale dostal pěknou nakládačku od Vrby mlátičky. Měl zlomeno spoustu kostí, vnitřních zranění nepočítaje. Nikdo ze zkušenějších kolegů nemohl a tak se musel sakra snažit, aby toho kluka dal do kupy. Naštěstí se mu to podařilo a chlapec byl stabilizován, ale čeká ho krušných pár dní. Pokud se nic nezvrtne, měl by se z toho dostat.

Vstoupil kovovou bránou na pozemek jejich sídla a rozhlédl se do zahrad. Měl to tu moc rád, i když některé vzpomínky příjemné nebyly. Vlastně, těch nepříjemných bylo dost. Možná až moc. Hlavně za dob Beznosáče. Jak on toho hadího ksichta nesnášel. Ale díky matce, měl i hezké vzpomínky. Rád si v hlavě přehrával období, kdy s ní trávil čas v zahradách. Naháněl otcovy pávy, nebo pomáhal matce se zahradničení. Tehdy byl svět v pořádku. Pomalým krokem dospěl ke dveřím. Ohlédl se ještě na zapadající slunce, než vstoupil do haly.

Zamířil rovnou do jídelny. Zaslechl víc hlasů, což jej překvapilo. Pokrčil však rameny a pokračoval v cestě ke dvoukřídlým dveřím. Hlasy, které z místnosti vycházely, ale nepoznával. Byl dost zvědavý, kdo přišel na večeři, takže neváhal a vstoupil. Pohlédl ke stolu a na místě zkameněl.

„Draco, myslely jsme si, že už ani nepřijdeš," vstala a zamířila k synovi.

Draco se vzpamatoval, zatřásl hlavou a znovu na děvčata pohlédl. Fakt tu seděly. Nezdálo se mu to. „He... Hermiona je tu taky?" zkoumal pohledem místnost, ale kudrnatou čarodějku nikde neviděl.

„Ne, jejich matka musela neodkladně odjet. Prý asi na víkend. Měla mít volno v práci, ale..." vysvětlovala čarodějka a políbila syna na obě tváře.

„Dobře, ale co tu dělají ty dvě?" stále nechápal souvislosti.

„Nesehnala nikoho, kdo by je pohlídal," pokračovala nevrzušeně.

"Takže si řekla, že sestra smrtijedky, co ji mučila, je ta nejlepší volba? Nebuď směšná," odfrkl si.

"Mlč," zastavila ho rázně. "Myslím, že víš, proč zůstaly právě tady,"  řekla tiše, ovšem důrazně a očekávala jeho reakci. Nebyla si tak úplně jistá, zda to ví.

Chvíli s pevně semknutými rty stál a pozoroval matku. Sjel pohledem k dívkám a následně přikývl. "Ano," vydechl a ani si neuvědomil, že celou dobu zadržoval dech. "Pár dní to vím," dodal. Obešel ženu před sebou a zamířil ke stolu.

Zůstala stát zády k ostatním a usmála se. Teď ještě zajistit, aby to zjistily i ty dvě cácorky, které si za těch pár hodin velmi oblíbila. Nasadila opět kamenný výraz a vrátila se k ostatním. "Tak tohle je můj syn, Draco," představila ho holkám. On jen v tichosti pokýval hlavou na znak pozdravu a posadil se.

"Ráda Vás vidím, pane doktore," odpověděla Cissi. Její slova starší ženu zarazila a tázavě pohlédla na svého syna.

"Já Tebe také," pousmál se. Koutkem oka si všiml matčina výrazu. "Před pár dny jsem ji ošetřoval. Spadla z prolézačky a Weasley ji donesl do nemocnice. Měl jsem tehdy službu na ambulanci," podíval na matku a pak se jeho pohled stočil zpět k dvojčatům. "Jak Ti je?" zeptal se dívky. Za dobu, co ležela v nemocnici, se s ní pokusil navázat kontakt, a i když nezapřela povahu, nemálo podobnou té jeho, tak se jim povedlo přijít na společnou řeč. Zjistil, že jedna z jeho dcer je mu velmi podobná. Nejen vzhledem, ale i zájmy.

"Docela dobré, jen jsem ještě občas unavená a máma nechce, abych lítala na koštěti s klukama," postěžovala si.

"V tom má jistě maminka pravdu. Však ono Ti to koště neuletí, když bude pár dní ležet v kumbálu," dal její matce za pravdu.

"Ale kluci říkali..." dívala se smutně.

"Ať už řekli cokoli, tak zdraví je důležitější. Kdybys z koštěte spadla, jistě bys uznala, že to za to nestálo," usmál se na ni. "Ale pokud Ti bude opravdu dobře, můžeme se zkusit společně proletět. Vezmu Tě k sobě. Sama rozhodně nepoletíš," nabídl.

"Jupí, ano ano prosím," žadonila Cissi a upřela na něj svá oříšková kukadla.

Zasmál se. "Tak uvidíme zítra. Pokud bude hezky, mohli bychom to zkusit.

"Mamince by se to asi nelíbilo," namítla druhá z dívek.

Draco se otočil k té, co právě promluvila. "My už jsme se také potkali."

Nejistě přikývla. "Cassi," natáhla k němu ručku a on ji přijal a potřásl si s ní.

Opět mu neušel pohled jeho matky a ušklíbl se. "Ano, ale bohužel nás nikdo nestihl představit. Alespoň máme šanci teď," věnoval i své druhé dceři úsměv. Když byly u něj doma, bylo mu jasné, že bude sakra těžké vytrvat. Slíbil ovšem Hermioně, že ten, kdo jim to řekne, bude ona. Hodlal svůj slib dodržet, ale neočekával, že mu osud hodí další klacek pod nohy.

„Myslím, že bychom se měli najíst dříve, než to bude studené," přerušila jejich konverzaci Narcissa.

„Máš pravdu, matko," přikývl a vzal do ruky příbor.

Mlčky se všichni pustili do jídla. Dívky však občas zabloudily pohledem k jedinému muži u stolu. Jemu ten pohled neušel a obával se, co jeho dcery vymýšlejí. Pokud byly jako jejich matka, žádná lumpárna jim nemohla být cizí. Věděl, jak často Hermiona se svými bodyguardy, v podobě Brejlouna a Lasičky, porušovali školní řád. Vtipné na tom bylo, že hlásala dodržování pravidel, ale sama je tolikrát porušila. Obával se, co ty dvě cácorky mají v plánu a doufal, že to zjistí dřív, než se stane malér.