Dramione - Navždy spojeni

12. Kapitola - Rodinná večeře

Přináším Vám další kapitolu. Jsem hodně zvědavá, co na ni řeknete. Připsaní jsem si nejdřív nebyla jistá, jak chci aby se vyvíjela, ale nakonec jsem svým úvahám podlehla a sesmolila toto. Budu se těšit na Vaše reakce <3

_____________________________

Nakonec nechala dívky na pospas obyvatelům Malfoy Manor až do pondělního večera. I když ono to bylo spíš naopak. Věděla, že její dcery dokážou být dost. No... Malfoy. Trošku se tedy obávala, co se stane, když pro ně přijde. Tolik Malfoyů pod jednou střechou nemohlo dopadnout dobře. Stála chvíli před velkými vstupními dveřmi a sbírala odvahu. Nakonec však zaklepala. Netrpělivě se ošívala a čekala, kdo přijde otevřít.

„Podívám se, koho nám to Merlin nese, a pak Vás půjdu najít!" křikl ještě a otevíral u toho dveře. Podíval se na příchozího a rozverná nálada byla ta tam. „Ahoj," řekl po chvíli, kdy na sebe oba dva nejistě zírali. Ode dne, kdy Cissy upadla, se neviděli.

„A-Ahoj," vykoktala. „Přišla jsem pro holky," dodala a sklopila pohled. Nedokázala se mu dívat do očí.

„Jasně... pojď dál," vyzval ji a ustoupil ode dveří.

„Díky," zašeptala a vstoupila do obrovské vstupní haly. „Doufám, že byly hodné," pohlédla na něj.

Pozvedl obočí. „Řekl bych, že nezapřou svou matku, která spolu se svými kamarádíčky vyhledávala jeden průšvih za druhým," neodpustil si.

Zamračila se. Věděla, co její dcery dokážou. „Hlavně, že jejich otec byl dokonalý svatoušek," zašeptala naštvaně.

„Samozřejmě. On moc rád dodržoval veškerá pravidla," usmál se na ni. „Vyřídila jsi všechno, co jsi potřebovala?"

Zarazila se. „Ano," přikývla. „Myslela jsem, že to stihnu dříve, omlouvám se. Nevěděla jsem, co mám dělat, a se mnou jet nemohly."

„V pořádku. Bylo to moc fajn. Jistě víš, že můj šéf si je vědom Tvého... tajemství," zašeptal. „Takže pochopil a nechal mi volno," pokrčil rameny.

Jen přikývla. „Jsem Tobě i Tvé matce vděčná," pousmála se.

„Matka měla radost," usmál se při pomyšlení na láskyplný pohled matky, který věnovala jeho dcerám. „Není hloupá, došlo jí to," dodal.

Přikývla. „Myslím, že jí to došlo ještě, když jsem tu byla," zašeptala.

„Tím jsem si jistý," usmál se a postavil se před ni. „Hm... já..." nestihl doříct, protože se ze dveří najednou vyřítily dvě dělové koule.

„Draco! Říkal jsi, že nás půjdeš hledat," vykřikly dívky a zastavily se před dvojicí, která stále postávala v hale.

Zatřepal hlavou a podíval se na dívky. „Omlouvám se, zdržel jsem se s Vaší mámou," vysvětlil.

Najednou děvčatům došlo, že je tu jejich maminka. Vypískly a vrhly se na ni. Skočily jí do náruče a div ji neuškrtily. „Chyběla jsi nám, maminko."

„Vy mě taky," přivinula je k sobě. „Byly jste hodné?" zajímala se.

„Ano," horlivě přikyvovaly. „Mami budeš tu na večeři? Babička říkala, že bude pizza," jásaly.

Hermiona se vyděšeně podívala na Draca a ten jen zavrtěl hlavou. Podívala se tedy na dívky. „Babička?"

„Ano, nelíbilo se jí, jak neustále říkáme paní Malfoyová, tak nám to navrhla," pokrčila jen rameny Cassi.

Oddechla si. „Dobře, pokud to navrhla ona, tak je to v pořádku," přikyvovala.

„Ano, je skvělá," jásala Cissi. „A strejda Draco taky," usmívala se. „Vzal mě na koště," chlubila se.

„Zůstaneš tu na tu večeři?" zajímala se Cassi.

„Měly bychom jít domů, nechci obtěžovat Draca s paní Malfoyovou déle než je nutné," pousmála se.

„Matka bude ráda, když zůstaneš," nadhodil.

Pohlédla na něj a zpátky na holky. Obě společně nahodily štěněcí pohled. Věděly, že mu neodolá. „Tak... tak dobrá," přikývla. Dívky nadšeně vypískly. Každá ji chytila za jednu ruku a táhly ji do útrob sídla.

Zůstal stát v hale. „A já taky," zašeptal. Pak se vydal za nimi.

___

Večeře probíhala za stálého brebentění dívek. Narcissa si to užívala. Nevěděla, kdy je zase uvidí, i když doufala, že to bude brzy. Cítila napětí, které panuje mezi Hermionou a jejím synem. Celý večer je sledovala. Oba po sobě házely kradmé pohledy, když se ten druhý nedíval.

"Maminko a víš, že babička se jmenuje stejně jako já?" vyhrkla náhle Cissi.

Pohlédla na svou dceru a skrývala rozpaky, když sklouzla pohledem k majitelce sídla. "Ano vím. Je to moc krásné jméno," odpověděla nakonec.

"A proč se tak vlastně jmenuji?" vyzvídala dál dívenka.

"Hm... Líbilo se mi, tak jsem ho použila," odvrátila od dcery pohled. Sice jí úplně nelhala, ale neřekla celou pravdu.

Narcissa si všimla, že se Draco opět zadíval na svou bývalou přítelkyni déle, než bylo zdrávo. Ona se však plně soustředila na svůj talíř. Zakroutila hlavou. „Myslím, že je docela pozdě. Nechcete se zdržet přes noc?" navrhla.

Oba dva na ni vrhly překvapený pohled. Jako první se vzpamatovala kudrnatá čarodějka. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad," dívala se do talíře.

„Ale no tak mami," protestovala malá blondýnka. „Mají tu skvělé postele. Velikánské," jásala.

Pousmála se. „Zlatíčko, už tu obtěžujeme dlouho. Musíme domů. Zítra bychom mohly jet do té zoo, co říkáš?"

„A mohl by s námi jet i Draco?" nadhodila dívenka s vlasy jako její matka.

„Nemyslím si, že..."

„Pokud to nebude vadit vaší matce, půjdu rád," skočil do řeči Hermioně.

Dívky se na něj podívaly. Pak hned stočily svůj pohled k matce a dychtivě očekávaly, co řekne.

Povzdechla si. „Tak dobrá," přikývla.

Dívenky nadšeně vypískly. „Bude to super," jásaly.

„No tak, no tak," zamlaskala majitelka sídla.

„Omlouváme se, babičko," zašeptala Cassi za obě.

„Nic se nestalo, zlatíčka," věnovala dívkám láskyplný pohled. Zamilovala si je od první chvíle. „Teď dojezte. Je už pozdě, už byste měly být v posteli," zakončila přísně.

Obě děvčata rychle přikývla a dojedly své porce.

Narcissa vstala. „Půjdu je uložit," předběhla Hermionu. Chtěla těm dvěma dát čas jen pro sebe. Tušila, že to oba potřebují, i když by zarytě tvrdili opak. Dívky popřály mamince i Dracovi dobrou noc a společně se starší čarodějkou opustily jídelnu.

Oba dva zaraženě seděli a dívali se na sebe. „Půjdu Ti ukázat, kde budeš spát," utnul tíživé ticho a vstal.

Přikývla a vstala také. „Děkuji," zašeptala a postavila se vedle něj. Ztuhla, když jí položil ruku na spodní část zad, načež mírně zatlačil, čímž ji vyzval k pohybu.