Dramione - Navždy spojeni

3. Kapitola - Přátelé si pomáhají

Před víkendem přináším další kapitolu. Jsem zvědavá, co na ní řekněte. Faktem je, že čím déle od toho, co jsem ji napsala, tím méně se mi líbí a vůbec to nekoresponduje s mými představami v hlavě, bohužel to neumím napsat líp. Krásný víkend!

________________

Hermiona přemýšlela, jak se s ním spojit. Jak mu říct to, co chtěla udělat už dávno. Okolnosti tomu ovšem bránily. Dokonce byla nucena strávit dva týdny mimo Británii. Nakupilo se toho hodně zrovna v době, kdy to nejméně potřebovala.

Neměla možnost se s Dracem sejít. Vyhýbal se jí, co to šlo. Nechtěl s ní mluvit a ona to vycítila. Ráda by mu vysvětlila, že se mýlí. Ron byl pouze její kamarád, skvělý strýc, který jim obětoval hodně.

Než Hermiona zjistila, že je těhotná, měl nastoupit ke svému oblíbenému famfrpálovému týmu, jako brankář. Když se ovšem dozvěděl, co Miu potkalo, neváhal ani minutu. Svůj nástup odvolal a stal se strejdou na plný úvazek. Harry mu sehnal práci na ministerstvu, ale takovou, aby mohl Hermioně pomáhat. Vlastně se o práci s Miou podělili. Harry jim sehnal pozici asistenta pro Oddělení nepatřičného užívání kouzel, takže se jejich práce skládala převážně z papírování. To zastávala převážně Hermiona. Ron zase docházel na Odbor osobně a řešil věci, které nemohla dělat Mia z domu. Soužití jim šlo skvěle. První dva roky bydleli spolu. Pak ale Ron vycítil, že už není tolik potřeba a nechal holky o samotě. Nastěhoval se ovšem jen o pár ulic vedle, aby byl na blízku.

Uběhl měsíc od jejich setkání a Draco se měl sejít na pravidelné schůzce s někým z ministerstva. Nevěděl, u koho se hlásit. Proto přišel k recepci v átriu. Slečna se na něj usmála a zavedla jej do zasedací místnosti. Nabídla mu vodu a kávu. Když položila nápoje na stůl, opustila prostor.

Rozhlédl se. Místnost byla světlá. Místo jedné stěny bylo velké okno, za kterým svítilo slunce. Tohle kouzlo měl rád. Nevypadalo to v prostorách ministerstva tak pochmurně, i když bylo schované hluboko pod Londýnem.

Pomalým krokem mířila k zasedací místnosti. Její asistentka jí dala vědět, že je Draco již přítomen.

Vstoupila a rozhlédla se. Všimla si, že se napnul. "Asi jsi očekával někoho jiného," konstatovala.

"Spíš jsem si přál, aby to byl někdo jiný," odpověděl chladně.

Polkla a usadila se naproti němu. "Proč mě nenávidíš?" zeptala se tiše.

"Myslím, že jsme tu kvůli mojí práci, paní ministryně," změnil téma. Nebylo to tak, že by ji nenáviděl. Byl zoufalý z té situace. On ji miloval a vždycky bude. Když s ní musí mluvit, jsou to muka. Vždyť by ji nejradši popadl do náruče. Ale nemůže. Nesmí. Ona má svůj život. Svou rodinu.

Povzdechla si. "Ano, jsme tu kvůli Tvé práci," rozložila na stole složky a začala s ním probírat jeho působení v nemocnici. Ředitel si ho chválil. Byla ráda, že se mu práce líbí a že jsou s ním spokojení. "Takže se uvidíme příští měsíc," uzavřela debatu.

"Nemohl by se mnou tuhle část probírat někdo jiný?" zajímal se. Opravdu ji nechtěl vídat.

Zarazila se. "Ano, mohl," zašeptala a sklopila pohled. Cítila se hrozně. Doufala, že to nějak překonají, ale zatím se nedařilo. "Do příště to zařídím," slíbila.

"Děkuji, vážím si toho," vstal a vyrazil ke dveřím.

"Máš čas? Mohli bychom spolu na oběd?" vychrlila, že sebe dřív, než by si to stačila rozmyslet.