Dramione - Navždy spojeni

22. Kapitola - Rozhovor

Přirazil ji ke zdi a tvrdě polapil její rty. Tiše mu do nich zasténala, ale polibky se stejnou dravostí oplácela. Za poslední týden neměli možnost se sejít. Oběma to chybělo. Užívali si společné chvíle, ať už to bylo psaní úkolům, učení, válení se v posteli, či dokonce něco víc. Snažili se chovat jako opravdový pár, i když navenek po sobě štěkali jako dva alfa samci, bojující o své teritorium. O to více byli nažhavení na chvíli, až budou spolu jen sami dva. A dnes toho času moc nebylo. Oba to věděli.

Jemně ho vískala ve vlasech, když sjel svými rty k pulzující krční tepně a mírně místo skousl. Dával si pozor, aby nezanechal otisk. Věděl, že nesmí. To může jen na místech, která obvykle nejsou vidět. A že toho využíval. Pravidelně jí zanechával ranky nalité krví na klíční kosti či bocích. Sice tvrdila, že to nesnáší a nechce, aby je dělal, ale on znal pravdu. Poznal na ní, že se jí to líbí a on se cítil samolibě, když věděl, že si ji mohl označit. Byla jeho. Pro okolní svět byla stále volná, ovšem nepřístupná jakémukoli vztahu. Její láskou byly knihy a učení. A toho společně využívali. Nikdo se totiž nepokoušel na tu knihomolku s bujnou kšticí byť jen pomyslet. S Dracem to v tomto ohledu bylo horší, ale začalo se proslýchat, že bude po vzoru svého otce smrtijedem, jak dovrší věku sedmnácti let, takže spousta dívek jej odmítala už jen proto. Dle jejich domluvy to občas na nějakou zkusil, ale byl hrubý, což dívky odrazovalo.

Netrvalo dlouho a oba se navzájem zbavili oblečení. Jediné co zůstalo, bylo její spodní prádlo. Nemohl se vynadívat. „To je nové?" zašeptal zastřeným hlasem, když pomalu obkreslil linii jejích ňader ukrytých v tmavě zelené podprsence se stříbrnou krajkou.

Cudně se usmála a přikývla. „Chtěla jsem Ti udělat radost," zašeptala. „Koupila jsem to o prázdninách s mamkou," vysvětlila, kde k takovému kousku přišla.

„Udělala," zašeptal a omámeně s ní v náručí přešel k posteli. Ke společným chvílím se naučili využívat Komnatu nejvyšší potřeby. Posloužila jim dokonale. Měli vše, co potřebovali. Jejich soukromá svatyně, kde je nikdo nerušil. Měli štěstí, že nikoho ze studentů nenapadlo, aby si sem chodili užívat tak, jak tomu bylo u nich.

Položil ji opatrně do polštářů a vyhoupl se nad ni. Políbil ji na rty, na tvář, krk a klíční kost. Postupně cestičkou z polibků dospěl k ňadrům. Jedno osvobodil z košíčku a věnoval svou péči její vystouplé bradavce. Vnímal její zrychlený dech a tiché kňourání značící, že si vede dobře. Věděl, co má ráda a chtěl jí to dopřát. Po chvíli se opět vydal na pouť po jejím těle. Uvelebil se mezi jejíma nohama a pomalu se skláněl, aby konečně mohl pocítit její chuť...

„Jsme doma!" zakřičela Ginny z chodby, když si všimla, že Hermionin kabát visí na věšáku.

„Sakra," zamumlala. Ponořila se až moc do vzpomínek a zrovna v tom nejlepším z nich byla vytržena. Tuhle měla ráda. Ten pohled v jeho očích. To jí vnuklo nápad a doufala, že se jí podaří uskutečnit. „Jsem ve vaně!" zavolala nazpět, aby ani jednu z nich nenapadlo jí sem vtrhnout.

„Utíkejte do pokoje," vyzvala děvčata a sama se vydala do ložnice. Očekávala, že se k ní kamarádka připojí. Měla ještě chvíli a tak chtěla vyzvídat. Od dívek se dozvěděla, že všichni přespali na Manoru, takže ji zajímalo, zda měla Hermiona společnost. Navíc se chtěla pochlubit zážitky z dovolené, kam ji Harry vzal bez dětí. „Pohni, nemám na Tebe celý den," zavolala směrem ke dveřím do koupelny.

„Dyť už jdu," zabrblala a osušila se. Zabalená v ručníku vyšla ze dveří. „Čemu vděčím za Tvou návštěvu?" zeptala se s pozvednutým obočím. Hodilo se jí, že tentokrát Ginny opravdu zůstala. Stávalo se často, že holky pustila do domu, ověřila si, že je jejich matka uvnitř a pak zmizela. Dnes tomu bylo jinak. Sice tušila, proč tu zůstává, ale i tak si neodpustila svou poznámku.