Big Vanilla Latté

50. I missed you

Louis TPWK-writer

Harry Fox_ie01

Louis zaparkuje u domu, ani pořádně nečekám a už vystupuju z auta. Všechny nechávám za sebou a jdu rovnou domů.
,,Vanilko." Křiknu když otevřu dveře. Nemusím čekat dlouho, s mňoukáním přibíhá ke mě. Vyzvednu si ji do náruče a přitisknu k sobě.
,,Chyběla jsi mi." Dávám ji pusinky na hlavičku.
,,Ty ji taky." Slyším za sebou Louise. To už vcházejí i ostatní. Louis odnese mé tašky nahoru a já jdu s ostatními do obýváku, kde si sednu na gauč a dál se s Vanilkou mazlím.

,,Ahoj mami." Příjmu hovor po prvním zazvonění.
,,Ahoj Harry, jak se cítíš?" Mamka volá každý den aby věděla jak mi je. A taky aby viděla Timiho aspoň přes obrazovku telefonu.
,,Dobře. Jsem doma s Louisem a jeho rodinou." Usměju se na Louise, který si ke mě přisedne.
,,Vás už pustili?" Diví se Mamka.
,,Ne, Timi je stále v nemocnici. Ale doktorka si myslela, že by pro mě bylo lepší kdybych tam už dýl nezůstával." Vysvětlím mamce, na druhé straně je ale až příliš dlouho ticho.
,,Harry opravdu si myslíš že je vhodné odejít z nemocnice a nechat tam své dítě?"
,,Já.... Ale.... Nenechal jsem... hned ráno u něj zase budu." Dostanu ze sebe a podívám se na Louise. Začíná tušit problém a stejně tak ostatní. Robin bere oboje dvojčata a odchází s nimi na zahradu.
,,Ale až ráno, zlatíčko dítě není věc co můžeš jen tak nechat někomu jinému. Potřebuje tě i v noci, nemůžeš ho hodit na krk někomu jinému, protože jsi unavený." Chápu jak to mamka myslí, ale tak to přeci není.
,,Mami, tak to není."
,,A jak jinak to je Harry? Když necháš své dítě v nemocnici? To tě nezajímá že může v noci plakat? Potřebuje své rodiče, toho koho zná a ne cizí lidi."
,,Ale..."
,,Ne ale Harry, vrať se ke svému synovi. Buď zodpovědný, není to žádná hračka." Mamka naštvaně hovor ukončí. Jen dám telefon od ucha a zůstanu na něj zírat. Beze slova se zvednu a jdu rychle do ložnice, až tam začnu brečet.

Nechápavě sleduju Harryho jak mizí v ložnici. Otáčím se zpět a se zamračením se podívám na mamku.
,,Opravdu mu řekla to co mu řekla?" V domě bylo naprosté ticho a Anne nemluvila zrovna potichu.
,,Běž za ním zlato, my to tu zvládneme." Jenom přikývnu, do ruky vezmu Vanilku a jdu do naší ložnice. Harryho najdu schouleného na posteli. Vanilka se začne vzpouzet, tak ji raději pustím, aby si neublížila. Ihned běží k posteli a vyskočí na ni. Začne příst a otírat se o Harryho, jako by ho chtěla utišit. Sám si vylezu na postel a přitáhnu si Harryho k sobě. Začnu mi kreslit uklidňující kroužky po zádech.

,,Podle mamky jsem špatný táta, když jsem nechal Timiho v nemocnici a jel domů. Lou co když mě bude v noci potřebovat." Lehce se uklidní.
,,Tak jsou tam sestřičky a dájí mu mléko, které jsi odsál. Princezno," chytím jeho bradičku a on na mě upře ty jeho uslzené oči,
,,Zařídil jsem ti týden navíc v nemocnici, ale dál už tam zabírat lůžko nemůžeš. Takhle to dělají i ostatní maminky, jsou přes noc doma a dojíždí do nemocnice. Nic si nevyčítej, prosím. Timu je zdravý a když si povede dobře tak v termínu, kdy jsi měl rodit půjde domů. Za chvíli tu bude s námi." Snažím se ho povzbudit. Harry se víc zavrtá do mé náruče.
,,Sami doktoři ti doporučili jít domů, v nemocnici na tebe všechno padalo a nepomáhalo to tvé psychice. Princezno, každé ráno tě odvezu do nemocnice, po práci přijedu a pak pojedeme společně domů. Takhle to budeme dělat každý den, dokud neodjedeme i s Timim. Hazz miluji tě, tak strašně moc. Dál jsi nám syna. Nevyčítej si to už, prosím, není co," přitáhnu si ho k sobě a do polibku dám všechnu lásku co k němu cítím.