Big Vanilla Latté

4. Scoring Tomlinson

Louis TPWK-writer

Harry Fox_ie01

S přípravou na večer si dávám extra záležet. Sprcha, upravit vousy, nagelovat vlasy, navonět. V ložnici obléknu košili a jeden z mých nejlepších obleků. Z šuplíku vytáhnu hodinky, manžetové knoflíčky a červenou kravatu. Která bude perfektně ladit s Harryho šaty. Sice vyloženě do společnosti nejdeme, ale to neznamená, že se nemůžeme hezky obléknout. V chodbě vyberu klíče od černého Lamborghini. To svezení se Harrymu bude líbit. Vyrážím od domu, ke kolejím to mám deset minut.

Louis
Čekám venku. Louis.

Vanilla Princess
Hned jsem tam.

Vystoupím z auta a čekám. Nervózně si hraju s klíčem od auta. Doufám, že jsem to s těmi šaty nepřehnal a on si je opravdu oblékl.
Před budovou koleje stojí hlouček studentů, když jsem přijel strhl jsem na sebe jejich pozornost, ale je mi to jedno. Pomalu vždycky vyvolám rozruch, když se někde objevím, za ta léta jsem si už zvykl.

Dveře od budovy se otevřou a z nich vychází Harry.
Vlasy se mu v dlouhých kudrlinách houpou kolem obličeje. Rudé šaty perfektně obepínají jeho postavu. Když udělá větší krok ke mně vykoukne mu z rozparku stehno s bílým podvazkem. On mě chce zničit.
Nechci na něj spěchat, ale on je tak hříšný. Tak nádherný, bože ochraňuj mě abych si ho dneska neodvezl domů.
Pánové stojící před vchodem si neodpustí uznalé pískání. „Hej krásko, my bychom chtěli tvou společnost," pokřikují po něm. Už chci něco říct, ale Harry mě předběhne.
Otočí se jejich směrem. „Nech si zajít chuť." „Harry?" řekne někdo překvapeně. Harry na to ale už nereaguje a jde rovnou ke mně.

Natáhnu k němu ruku a pohladím ho po tváři. „Nádhera," vydechnu. Harry lehce sklopí pohled a jeho tváře zčervenají. „Ještě krásnější." Lehce ho políbím na líčko. „Děkuji."
Otevřu mu dveře od auta a pomůžu mu nasednou. Rozparek na šatech se vyhrne ještě výš. Zadrhne se mi dech, když odhalí bílý podvazek v mé blízkosti.
Radši zavřu dveře a rychle se přesunu na stranu řidiče. Oba zapínáme bezpečnostní pás.
„Nejdřív se projedeme," mrknu na něj a rozjedu se. „Chceš mě okouzlit drahým a nádherným autem?" zeptá se zvědavě.
„A zabírá to?" usměju se na něj. „Možná trošku." Zasměje se zvonivým smíchem. Jsme mimo město, a tak na to šlápnu.
„No páni," okomentuje to Harry a zrychleně dýchá. „Dlouho jsem se neprojel a už mi to chybí," řeknu a soustředím se na jízdu, v téhle rychlosti musí být člověk opatrný.
Dojedu do dalšího města, kde se otočím a jedu po dálnici zpět. Zastavuju před budovou, kde sídlí moje firma.

„Co tu budeme dělat?" zeptá se nechápavě Harry. „Uvidíš."
Pomůžu mu z auta. Zahákne se za mé rámě, rozejdu se k budově. Odemknu, vejdu dovnitř a dojdeme až k výtahu. Nastoupíme dovnitř, zmáčknu tlačítko vedoucí na střechu, vložím do klíčové dírky vedle tlačítka klíč a otočím jim. Výtah se dá do pohybu.
„Ty máš přístup na střechu?" zeptá se zvědavě Harry. „Jistě, ta budova patří mě."
„Jak jinak," zasměje se zvonivým smíchem. Bože, dej mi sílu abych ten večer přežil.

Nebudu tvrdit, že na mě nezapůsobil. Zapůsobil a ne málo. Miluju rychlou jízdu, navíc takovým autem. Naprosto si ji užívám. To co mě, ale překvapí je, když stavíme před kanceláří. Jsem opravdu zvědavý co Louis vymyslel, jak bude naše rande vypadat.