Big Vanilla Latté

14. Snow storm

Louis TPWK-writer

Harry Fox_ie01

Za dva dny jsou vánoce, tento rok jsem v Londýně zůstával do poslední chvíle. Kvůli Louisovi, ale i on zítra odjíždí k rodině. Liam odjel už včera a remcal, že tento rok nejedu s ním. Každý rok se vracíme spolu. S Louisem jsem byl do dnešního rána, to jsme se rozloučily. On musel ještě do kanceláře a já balit. Louis byl taky důvod proč jsem tento rok s odjezdem čekal na poslední chvíli. Mám s sebou velký kufr s věcmi, hlavně dárky pro rodiče a sestru. Přitáhnu si ke krku více svůj dlouhý šedý kabát, je fakt zima a sníh padá ve velkém. Vlak má už pět minut zpoždění. Jen si povzdechnu, doufám že cesta bude už v klidu.

Li
Už jsi na cestě? Vyzvednu tě na nádraží.

Hazz
Ještě ne, zpoždění. Děkuju, dám vědět jak se budu blížit.

Li
Měl jsi odjet dřív, je tu hotová sněhová kalamita

Hazz
Tady to není lepší.

Tohle od Liama uslyším ještě několikrát, Li tento rok doslova utekl. Myslím, že rozchod s Niallem ho vzal víc než by si přiznal a potřeboval změnit prostředí. Vlak konečně přijede na mou kolej. Těžce dostanu kufr do vlaku, najdu své sedadlo a pokusím se dostat kufr do horní přihrádky. Bezúspěšně, raději ho nechám pod svýma nohama. Sundám kabát a posadím se. Původně jsem si chtěl obléct teplé šaty, nakonec jsem se rozhodl pro legíny a černý rolák, což se ukázalo jako správná volba. I ve vlaku je kosa. Během deseti minut se dá vlak do pohybu o čemž informuju hned Liama.

Harry
Už jedu, buď opatrný xx

LouLove
Neboj Princezno. Dej mi vědět až dorazíš xx

Culím se chvíli na zprávu než si dám sluchátka a pustím hudbu. Zavřu oči a opřu si hlavu o sedačku. Pohyb vlaku mě pomalu uspává, co mě ale pořád budí je zima. Přehodím přes sebe aspoň kabát, ale lepší to není. Po hodině jízdy vlak zpomaluje až zastaví úplně. Zvědavě vykouknu z okýnka, proč stojíme mezi poli? Hned si vzpomenu na scénu z Harryho Pottera. Bože, doufám, že tady žádní mozkomoři nehrozí. Sám nad sebou potřesu hlavou.

Hazz
Li, stojíme. Asi přijedu až v noci.

Li
Hazz nevím jestli dojedeš, mluví o tom, že vlaky odstavují.

Jen si povzdechnu, to je snad zlý sen. Půl hodiny vydržím sedět, pak už mi je ale opravdu kosa, i ostatní začínají být netrpělivý. Jsem to já kdo se zvedá, vezmu kabelku a jdu najít průvodčí. ,,Dobrý den, prosím vás kdy pojedeme?" Mile se usměju, i když mě to stojí hodně sil. ,,Dobrý den, momentálně nevím. Nedostali jsme žádné informace, jen musíme stát, protože na trati je příliš sněhu. Snad brzy. Za chvíli budu procházet s čajem a kávou." Mile se usměje, jde vidět že je z té situace taky špatný. Jen poděkuju a vrátím se na své místo. ,,Jak to vypadá?" Zeptá se slečna přes uličku. ,,Neví kdy pojedeme, je moc sněhu na trati. Ale za chvíli bude procházet s čajem a kávou, tak se aspoň zahřejeme." usmívám se, protože tu jsou i děti a nechci, aby někdo začal nadávat. Ozve se nějaké nespokojené mručení, ale strojvedoucí ani průvodčí za tuto situaci přeci nemohou.

V deset večer ještě pořád sedíme ve vlaku, venku zuří sněhová bouře a podle posledních informací by tu do dvou hodin měli být autobusy co nás zavezou zpět do Londýna. To že se domů nedostanu jsem už napsal Liamovi a volal jsem mamce. Ta z toho nebyla vůbec nadšená a chtěla pro mě přijet autem, ale má to tři hodiny a cesta by byla moc riskantní. Navíc se z města asi ani nedostane.