Big Vanilla Latté

22. Styles family

Louis TPWK-writer

Harry Fox_ie01

Pobíhám po pokoji a balím poslední věci. Dnes odjíždíme k mé rodině oslavit mé narozeniny. Musím si vzít s sebou věci jak k nim, tak dárky k Vánocům co pro ně mám, ale zabalit si i věci rovnou do Paříže protože po návštěvě rodičů hned odlétáme. Neskutečně se těším, ale mám tolik věci! Jeden kufr a věcmi k našim mám téměř dobalený, druhý s pasem a věcmi do Paříže je už až příliš plný ale přibývají další a další věci. Je to Paříž!

S Louisem jsme v pohodě, od večera po soudu, kdy mě doslova ošukal na svém stole. To ale neznamená že na toho Doriana nežárlím, prej mu jde o Nialla, hovno leda. Jde mu o Louise. Poznám to. Ale ani Anthony se nezklidnil, pořad mě zahrnuje malými dárky nebo květinami, už to začíná být trochu otravné, několikrát jsem mu řekl že se rozhodně k němu nevrátím, poslední tři dny ignoruju i jeho zprávy.

,,Li! Odcházím." Křiknu z koupelny, kde si beru poslední parfém a dávám ho do kufru.  ,,Pomůžu ti s tím. Louis absolutně netuší do čeho se uvrtal." kroutí hlavou Liam. Je pravda, že Louis moje cestovní horečky ještě nezažil. No co, vše je jednou poprvé. ,,Nechceš se ještě převléct?" Ukáže Liam na mé  oblečení. Nechápavě si sebe prohlédnu. Mám černé sako, zapnuté na knoflíček s páskem v pase,  černé kalhoty, vyšší černé boty na platformě, ještě si vezmu klobouk a dlouhý černý kabát. ,,Proč? Budu čtyři hodiny v autě." V šatech by se mi tak dlouho nesedělo úplně pohodlně. ,,Leze ti podprsenka." Podívám se na svá prsa i když vím že leze, jako bych se musel ujistit. ,,A?" Povytáhnu obočí. Nemám čas se převlékat a většina mého oblečení je v kufru! ,,Louis tě ohne v autě." Začne se Liam pochechtávat. ,,Jsi debil." Praštím ho do ramene.

Společně s Liamem sejdeme dolů, on mi snese kufry, i když ten menší bych zvládl sám. Dlouze se objímáme a loučíme. ,,Musím jít Hazz, piš mi ano?" Dá mi ještě pusu do vlasů. ,,Neboj budu. Zatím." Dam mu pusu na tvář a Li odchází. Menší kufr vezmu do ruky, větší chytnu za držadlo a dojdu blíže k cestě. Louis tu bude každou chvíli. ,,Harry?" Otočím se za křikem. ,,Co je Tony?" Vážně zrovna teď musí jít kolem? Nejspíš jde ke svému autu.
,,Odjíždíš k rodičům? Na jak dlouho?" Usmívá se a je trochu moc blízko, takže dělám krok dál. ,,Ano odjíždím k rodičům a potom s Louisem do Paříže." Chci aby už pochopil, že Louise neopustím. ,,Užij si to Harry. Až se vrátíš rád bych tě pozval na večeři."
,,Tony, prosím přestaň mi to dělat. Přestaň mi posílat dárky, zvát mě na večeře a vše okolo. Prosím. Neopustím Louise." Opravdu to začíná být nepříjemné. Za den mi od něj přijde několik desítek zpráv, ve škole na něj pořád narážím a kolikrát i venku.

,,Nepřestanu se snažit nikdy Harry." Natáhne ruku aby mě pohladil, ucuknu. ,,Tony takhle to dál nejde. Musíš mě přestat sledovat ano. " Tony se jen usmívá. ,,Získám tě zpět. Pro tebe. Užij si výlet." Do ruky mi strčí další krabičku a odchází, ke svému autu kam nastoupí a odjíždí. Mám slzy v očích, tohle už není normální a začínám z toho být celkem zoufalý. Hraničí to se stalkingem a já nevím co dělat. Otočím se za přijíždějícím autem, Louis. Slzy rychle setřu.

Akorát přijíždím, když zahlednu muže nasedajícího do auta a odjíždět. Harry se netváří zrovna dvakrát nadšeně. Zastavím přímo před ním, vystoupím.
,,Ahoj Princezno," přitáhnu si ho do náruče a políbím. ,,Ahoj." No tak to bylo sakra skleslé a nakřáplé.

,,Hazz co se děje? Jde o toho chlapa co odjížděl?" zeptám se, když nasedne do auta.
,,To byl Tony, poslední dobou ho potkávám, až moc často," povzdechne si. Zapudím ten osten žárlivosti, který se snaží dostat na povrch. Tohle jsme si už ujasnili.
,,Princezno, slib mi, že pokud to přesáhne únosnou mez, ihned mi to řekneš." Chytím jeho ruku do své a pevně ji stisknu. ,,Slibuji," kyvné Harry.
,,Co to máš?" Ještě ukážu na krabičku v jeho ruce. ,,Nevím a ani se mi ji nechce otevírat," povzdechne si.
,,Mám to udělat za tebe?" nabídnu. ,,Možná později," strčí ji do přihrádky ve dveřích.
,,Tak jedeme." Nastartuji a vyjedu na čtyřhodinovou cestu do Holmes Chapel. Harry většinu cesty kouká z okna s hlavou opřenou o opěrku. Nelíbí se mi jeho rozpoložení, ale nebudu na něj tlačit. Ne po tom co jsme se málem rozešli, až bude chtít, řekne mi to všechno sám.