Big Vanilla Latté

16. Tomlinson family

Harry Fox_ie01

Louis TPWK-writer

Počasí se lehce umoudřilo. Vlaky byli i na dále odstavené. Ve firmě jsem všem napsal e-mail, že se uvidíme až na nový rok, aby zůstali přes kalamitu doma a do práce nechodili. Několik konferenci jsem vyřešil on-line, prostě to jinak nešlo. Já se nedostal za klientem a on za mnou už vůbec.

Harrymu mamka několikrát nabídla, že pro něj přijede, ale on nechtěl riskovat. Situace s počasí u nich byla stále špatná.
Nakonec jsme se dohodli, že pojedeme oba k našim na Silvestra a s Harryho rodinou dáme videohovor.
Aspoň ho představím našim a budeme to mít za sebou.

,,Harry pojď už!" křiknu do baráku, kde se někde nachází Harry a připravuje se na cestu. ,,Už jdu." přiběhne. Libně mě na rty a nasedá do auta.
Moc mu to sluší, vzal si na sebe bílé rolákové šaty, kozačky do půlky stehen pod nimiž určitě má i ty vysoké ponožky. Malou kabelku si položí na klín spolu s huňatou čepicí.
Do kufru hodím poslední zavazadla. Naše kabáty dám nahoru, ať jsou hned po ruce.

Sedám za volant. Píšu mamce SMSku, že akorát vyrážíme.
Za normálního počasí je to tři a půl hodiny cesty. Dneska pojedeme minimálně čtyři, možná ještě dýl.
Nakloním se k Harrymu a chytím jeho bradičku, abych si otočil jeho obličej k sobě.
,,Mrzí mě, že se nedostaneš k rodičům." Už dva dny je skleslý. ,,To nevadí, zase poznám tvou rodinu." Jeho obvyklá odpověď.
Nakloním se ještě blíž a pořádně ho políbím.
,,Pás Princezno," upozorním ho na to aby se připoutal.

Otevírám dálkou vrata. Venku už zase chumelí, to bude cesta. K topení ještě zapnu vyhřívání sedaček, ať je moje princezna v teplíčko.
Ještě než vyjedu z garáže, sáhnu za sebe na sedadlo a dám Harrymu do klína taštičku.
,,Něco na zítřejší den," usměju se a pomalu se rozejdu do toho sněhu venku.

Strašně mě mrzí že rodiče neuvidím nejspíše až do mých narozenin. Od ledna začínám u Louise ve firmě jako Niallův asistent brigádně a přibyde mi k tomu škola. Navíc musím dodělat práci a projít zkouškama. I když mi Louis nabídl volno, tak ze školy se prostě nedostanu. Tudíž první návštěva mé rodiny bude až po zkouškách, tedy na začátku února na mé narozeniny. Je to strašně daleko, ale snažím se nebýt kvůli tomu skleslý. Poznám Louisovu rodinu, podle toho co mi říkal a podle ještě dvou video hovorů s jeho mamkou, jsou strašně fajn. Těším se i na jeho sestřičky. Ty mě zatím neviděli a trochu se bojím jejich reakce. Opravdu mi záleží na tom, aby jsme si sedli.

,,Děkuju." usměju se, když mi dá taštičku, do které hned nakouknu. Vytáhnu třpytivé šaty. ,,Páni, jsou nádherné Lou. Děkuju." Nahnu se ještě rychle k němu a políbím ho na tvář. ,,Ty v nich budeš nádherný." usmívá se. Ruku dá na mé stehno a lehce ho pohladí, než ji zase vrátí na volant. Cesta bude dlouhá a nejspíš ne vůbec jednoduchá.

Londýn a kolem Londýna jsou silnice prohrnuté a celkem sjízdné. Po dvou hodinách jsme si udělali krátkou pauzu u Starbacks, kde jsi si dali kávu a zákusek. Nic velkého, měli by jsme dorazit na oběd.

Ne jen že čím blíž jsme k rodnému městu Louise tím víc jsem nervózní, tím horší jsou i cesty. Sníh tady stále padá a některé cesty byli prohrnuty nejspíše naposledy brzy ráno. ,,Už jen deset minut." Řekne Louis a já jen na prázdno polknu. ,,Ty jsi nervózní." Překvapeně se na mě podívá. ,,Trochu. Je to tvá rodina a... um, asi počítali s tím, že si přivedeš chlapa ale.." Nejspíš nepočítali že si přivede mě. A že já jsem pro některé lidi až moc velké sousto. ,,Ale no tak Princezno, mamka tě už viděla a ostatní to taky zvládnou. Zamilují si tě. Neměj strach." chytne mě za ruku, když vjíždíme do města. ,,Dobře. Pokusím se." Pokud se jim nebudu líbit, snad je uplatím drobnými dárečky, které jsme nakoupili, potom co jsme rozhodli že pojedu s Louisem. Přeci nemohu přijet s prázdnou. ,,Už jsme tady." vytrhne mě Louis z myšlenek, když staví před hezkým rodinným domečkem. ,,Připraven?" otočí se na mě a líbne mě na rty. ,,Ani ne." pípnu potichu. ,,Budu tě bránit vlastním tělem." usměje se a vystupuje. Jak vlastním tělem? Vyděšeně se na něj dívám, když obchází auto a otevírá mi dveře. ,,Dělal jsem si srandu Hazz." natáhne ke mě ruku. S Louisovou pomocí vystupuju, věci necháváme zatím v autě a jdeme ke dveřím. Po celých dvacet kroků se modlím, aby to bylo v pořádku.