Big Vanilla Latté

51. Manor

Louis TPWK-writer

Harry Fox_ie01

,,Ty jsi brouček." Culím se na Timiho, když ho přebaluju.
,,Náš brouček a jak už jsi veliký. To víš že jo jen ty nožičky natáhni." Zasměju se.
Timi má už měsíc, tedy skoro. Za tři dny. A zítra má Niall a Dorian svatbu. Timi sice už nemá hadičky, ale stále musí být v inkubátoru takže musí zůstat v nemocnici. Už se nám to, ale blíží. Desátého září nastupuju do nemocnice za nim a dvanáctého nás propustí pokud všechny výsledky budou v pořádku. Na to, jak brzy se narodil je vše bez problémů. I když hrozily různé komplikace nic krom lehké žloutenky neměl. Myslím že i to hodně pomohlo k tomu, abych si to přestal vyčítat. K Amandě ještě chodím, už ne ale každý den a s mamkou jsme si to taky vyjasnili. I když mě seřvala, že jsem ji tajil tolik věcí.

,,Oblékneme dupačky, ty jsou od tetičky Lottie. Nemůže se dočkat až budeš doma, stejně jako my s tatínkem. Už jen patnáct dní Bambulko." Zapnu Timimu dopačky, které mu už jsou akorát. Ještě před týdnem mu byly větší.
,,Ahoj lásky." Objeví se u mě Louis.
,,Koukej táta je tady. Ahoj lásko." Nahnu se k Louisovi pro polibek. Lou si bere do náruče malého a dává mu pusinky na hlavičku.
,,Budeme muset za chvíli vyjet Princezno." Povzdechne si. Dlouho jsme přemýšleli jak to udělat, jedeme na panství dnes večer, aby jsme nemuseli brzy ráno. Budeme tam na obřad a odpoledne se budeme vracet zpět aby jsme večer mohli ještě do nemocnice za Timim. I tak od něj budeme skoro dvacet čtyři hodin. Doktor i sestry mě několikrát uklidňovali, že bude v pořádku, ale je to prostě jiné než když odcházíme večer nebo odpoledne a ráno jsem zpět.
,,Já vím. Ještě mu rychle odsaju mléko. Nakrmíš ho?"
,,Samozřejmě." Louis si bere Timiho na křeslo, ja zatím zajdu pro láhev s mlékem k sestrám, tu Louisovi dám. Posadím se do druhého křesla a začnu mléko odsávat.

,,Zítra budeme zase u něj." Usměje se na mě Louis když vidí jak na ně koukám.
,,Já vím. Jen bych si přál, aby tam mohl s námi." Povzdechnu si.
,,Já taky Princezno, ale nejde to. Bude na naši svatbě."
,,Víš... ohledně naši svatby." Začnu opatrně.
,,Teď už nemám břicho. Co na jaře? Březen?" Navrhnu s úsměvem. Chci si ho vzít co nejdřív, chci ale naplánovat dokonalou svatbu. Jaro je ideální.

„Takže březen?" usměji se na Harryho. „Březen," kývne na souhlas.
„Tak to abychom se podívali po nějakém místě a už ho zamluvili. Šaty... rozhodně si je necháš ušít, řeknu Lottie, ona bude vědět u koho," začnu přemýšlet nahlas. Harry se začne smát. „Budeme mít dokonalou svatbu, uvidíš." Mrkne na mě.
„Takovou, že o ní budou psát noviny ještě týden." Timi akorát dojí, prázdnou lahvičku podám sestřičce a malého si dám na rameno, aby si brknul. Dám mu pusu na čelíčko, stejně tak Harry. Pokládám ho do inkubátoru, který ihned zavírám, aby byl v teplíčku. Lehce se mu zatřepotají víčka a ve vteřině usíná. Je to zlatíčko.
Harry předá sestřičce odsáté mléko, které ihned ukládá do lednice.
„Bavte se a nemějte o něj strach je tu v nejlepších rukách," připomene Harrymu s úsměvem. „Vždyť já vím," povzdechne si Harry.

Z nemocnice jedeme rovnou domů, kde ještě nakrmíme Vanilku a dáme jí dost i na zítra. Harry jí ještě podrbe na hlavičce a dá ji pusu. Je to takové naše druhé dítě.
Beru dvě malé tašky, kde máme jenom nezbytnosti a vaky. Ještě tašku se svatebním darem. Tašky dám do kufru a vaky pověsím na držák co mám v autě, aby se nezmačkali.
„Můžeme Princezno?" Přitáhnu si Harryho k sobě a políbím ho, když přijde do garáže. „Můžeme," přikývne.
Otevírám mu dveře a nechám ho nastoupit. Mezi tím, co obcházím auto, otevírám vrata.
Opatrně vyjíždím a opět je zavřu, čekám, dokud nejsou úplně dole a pak se rozjedu. Je to jenom půl hodinka cesta, takže nic zdlouhavého.
Jsem zvědavý, jaké místo vybereme mi. Líbila by se mi Jamesova farma, ale to by si ji zase neužil on, jak ho znám, takže to padá.