TW: sh
Po chvíli jsem slyšel kroky, které se stále přibližovaly. Otočil jsem se a za mnou stál Hyunjin... Koukal na mě tím chladným pohledem, ale nic neříkal... Bál jsem se... Teď jsem ale cítil v jeho pohledu něco jiného... Zvláštního... Nevím jak to popsat...
Hyunjin pov:
Vešel jsem do practice room a vyděl Felixe, který se zrovna protahoval. Šel jsem pomalu za ním, ale v jednu chvíli se ke mě otočil...
Měl v očích strach... Podíval jsem se na jeho krásné rty, které jsem tak moc chtěl ochutnat... Nevím co to do mě vjelo... Pomalu jsem se k němu začal přibližovat, zabořil jsem svojí ruku do jeho hebkých vlasů a zadíval se mu do očí... Vypadal zmateně... Přitáhl jsem si ho ještě blíž k sobě a hned na to jsem si přivlastnil jeho sladké rty...
Felix pov:
Začal mě líbat... O tomhle jsem snil tak dlouho... Polibky jsem mu začal oplácet a v břiše se mi rozletělo snad tisíc motýlů... Byl to úžasný pocit... Cítit jeho rty na těch mých... Všechno jako by se kolem nás zastavilo... Byli jsme tam jen my dva...
Po chvíli nám začal docházet kyslík, a tak jsme se od sebe odtáhli... Než jsem cokoliv stačil říct, tak už jsem slyšel ostatní, kteří vycházeli do practice room. Hyunjin stál asi metr a půl odemě a tvářil se, jako by se nic nestalo. Byl jsem zmatený... První na mě řve a zbije mě a potom mě políbí... 'Znamenalo to pro něj vůbec něco?'... Byl jsem myslí úplně mimo...
"Lixi, seš vpohodě?" Zeptal se Minho. Já jen kývl a začal opět vnímat realitu kolem sebe... "Takže všichni na místa!." Řekl Chan a pustil písničku. Šel jsem na své místo, ale na choreografii jsem se pořádně nemohl soustředit...
Po skončení písničky za mnou přišel Chan a dal mi ruku na rameno. "Felixi, co je s tebou? Vůbec se nesoustředíš." Vytknul mi a já se podíval na Hyunjina, který se namyšleně pousmál a řekl: "On je asi zamilovaný... Chudáček..." Všichni se začali smát. Já jsem zčervenal jak rajče a vyběhl z pracnice room. Ostatní za mnou volali, ale já je nevnímal. Slzy se mi hrnuli do očí, nevěděl jsem co mám dělat... Rychle jsem se zamknul v pokoji, lehl si na postel schoulil jsem se do klubíčka a při tom brečel... 'Takže on mě políbí a pak se ke mě chová stejně jako předtím?... Nechápu to... Proč to udělal?...
Po asi pěti minutách mi někdo zaklepal na dveře. "Felixi otevři... To jsem já, Chan..." Chvíli jsem přemýšlel, jestli mu mám jít otevřít, ale pak jsem usoudil, že bude lepší, když budu dělat, že tu nejsem...
Klepání na dveře po nějaké době ustalo a já si oddechl. Pro jistotu jsem se šel podívat, zda za dveřmi už opravdu nikdo není a naštěstí nebyl... Dveře jsem potichu zavřel (nezamknul)...
Začal jsem nanovo brečet a pomalím krokem jsem se vydal do koupelny... Sednul jsem si na kraj vany a rukama zakrýval svůj obličej, po kterém mi stékaly potůčky třpitivích slz...
Podíval jsem se na žiletku, která ležela na okraji vany... 'Stejně už nemám co ztratit...' Pomyslel jsem si a vyhrnul rukáv od mikiny, kterou jsem měl na sobě... Začal jsem žiletkou přejíždět po mém zápěstí a cítil jsem tu známou bolest, která pro mě byla zároveň útěchou...
Po chvíli jsem už jen sledoval kapičky krve, jak stékají po celé mé ruce... Najednou se mi začali podlamovat nohy, tak jsem spadl na zem... Vše bylo rozmazané a já pomalu přestal vnímat...
Chan pov:
S klukama jsme si dali chvíli pauzu a já se šel napít do kuchyně, když v tom jsem zaslechl ránu... Kromě Felixe nahoře nikdo nebyl...'Co když se mu něco stalo?' Vyběhl jsem po schodech nahoru a zaklepal jsem na dveře Felixova pokoje, ale žádné odpovědi se mi nedostalo... Vzal jsem tedy za kliku a k mému překvapení bylo odemčeno... Vešel jsem do pokoje, ale nikoho jsem neviděl. Napadlo mě, jít se podívat do koupelny...
Pomalu jsem otevřel dveře a uviděl Felixe jak leží v bezvědomí na zemi a z rukou mu teče krev... Začali se mi do očí hrnout slzy... Hned jsem si k němu klekl a snažil se nahmatat srdeční tep, což se mi díky bohu podařilo... Problém je, že nemůžu zavolat záchranku, protože pak by se o jeho stavu mohly dozvědět STAYs a rozšířilo by se to po internetu... poskytl jsem mu první pomoc a vypadalo to, že se zase vrací k sobě... "Felixi." Promluvil jsem na něj... Chvíli vůbec nereagoval, ale potom trochu pootevřel oči...
Felix pov:
Uslyšel jsem něčí hlas, který říká moje jméno... Ten člověk brečel... Chtěl jsem se pohnout, ale nešlo to... Nemohl jsem ani promluvit... Po chvilce se mi podařilo otevřít oči a spatřil jsem vedle sebe osobu, které patřil ten hlas... Chan... Když si všimnul, že na něj koukám, tak se na mě usmál... Bylo vidět, že plakal... "Felixi... Proč jsi to udělal?.. Bylo to kvůli tomu, co se stalo v practice room?" Chtěl jsem mu odpovědět, ale nešlo to... Místo toho mi z oka vyklouzla slza, která pomalu stékala po mé tváři...
Chan pochopil, že jsem moc slabý na to, abych mu odpověděl a tak mě vzal do náručí a přenesl na mou postel. Sundal mi mikinu, kterou jsem měl špinavou od krve a přikryl mě dekou. "Lixie.... Odpočiň si, ale slib mi, že nebudeš dělat žádné blbosti..." Zašeptal a já jen kývl hlavou na souhlas. "Za chvíli ti přijdu ty rány ošetřit." Dodal ještě a vyšel z pokoje...
-Doufám, že se tato kapitola líbila, i když byla trochu smutnější... (Varovala jsem vás...)
-Chování postav není podle reality a nemá za cíl nikoho urazit🤍
-Tato část vyšla trochu dřív, takže čekejte další až v sobotu🤍
-Děkuju všem, kteří dokážou tyhle výplody mojí fantazie číst😭💕
-Budu ráda za každý vote a com💕Lucy💕
ČTEŠ
I STILL LOVE YOU... [Hyunlix]
Fanfiction"Miluju tě Hyunjine... Navždy budu... Ale tohle je tvoje vina..." DĚKUJU MOC ZA 10K!!🤍 Kamo když si to čtu teď, tak se normálně stydim💀😭 •Předem se omlouvám za chyby v textu, časem se pokusím opravit♡ •boyXboy (žádné smut) TW: mental illness, se...