I STILL LOVE YOU... [Hyunlix]

1.

Felix pov:

Bylo 8:00 a jako každé ráno mě i dnes probudil ten otravný zvuk budíku. Převalil jsem se na druhou stranu postele v domnění, že se mi ještě podaří usnout, avšak po několika minutách neúspěšného pokusu o prodloužení mého spánku krásy jsem to vzdal a radši vstal z postele.

I přes to, že se mi vůbec nechtělo, tak jsem se dopotácel do koupelny, abych se převléknul a udělal ze sebe člověka. Zabralo mi to dobrých patnáct minut a když už jsem vypadal celkem k světu, rozhodl jsem se, že bych se mohl jít kouknout, jestli už jsou ostatní vzhůru. Neváhal jsem a hned se vydal ke dveřím od svého pokoje a opatrně je otevřel. Na chodbě nikdo nebyl, tak jsem seběhl dolů po schodech a namířil si to rovnou do kuchyně. Tam však k mému údivu také nikdo nebyl, a tak jsem usoudil, že ostatní ještě spí. Přistoupil jsem k lince a přemýšlel, jestli si už udělám snídani. Dnes měl ale vařit Chan a já si jeho jídlo nechtěl nechat ujít, a tak jsem si nakonec udělal jen čaj a rozhodl se vrátit se k sobě do pokoje.

Opatrně jsem stoupal po schodech, abych horký čaj náhodou nerozlil, ale mé třesoucí se ruce tomu moc nepomáhaly. V hlavě jsem si nadával, že jsem prostě nepočkal do snídaně. To bych si ten čaj totiž pravděpodobně nebral do pokoje, ale vypil ho rovnou v kuchyni. Nad touto myšlenkou jsem jen povzdechl a pokračoval v soustředění se na to, kam šlapu. Když jsem se ocitl na konci schodů, oddechl jsem si a v duchu byl na sebe pyšný, že se mi čaj povedlo nerozlít. Pak už jsem jen došel ke svému pokoji a vklouzl dovnitř. Sedl jsem si na okraj postele a podívalse na mobil. Bylo 8:20. 'Mám docela dost času,' pomyslel jsem si a upil trochu čaje ze svého hrníčku.

Neměl jsem co dělat a tak jsem se rozhodl projet si nějaké komentáře na Instagramu. Včera jsme s klukama zveřejnili pár fotek z našeho tréninku a dnes tam bylo už něco přes osm tisíc komentářů. Většina z nich byli povzbuzující a milé, za což jsem byl opravdu rád. Samozřejmě že se mezi nimi objevily i hejty, ale moc jich nebylo.

Po chvilce scrollování mě zaujal komentář od jedné fanynky, která napsala: "the way Felix looks at Hyunjin omggg they're so cute😭😻" Usmál jsem se. Kdyby tak jen Hyunjin tušil, že k němu něco cítím.. I fanoušci si toho začínají všímat, tak proč ne on? Povzdechl jsem si a rozklikl kolonku odpovědí na tento komentář...

Hyunjinswife__: wdym Jinie's not gay ew

Skz._fanpageee._: gurlll💀 I like Felix but I don't think Hyunjin would even notice him.. like be fr he's so out of his leauge

n.1.kpopstan_00: Hyunjin deserves better💋

Au...



Hyunjin pov:

Probudil jsem se díky slunečním paprskům pronikajícím skrz okna mého pokoje. Otevřel jsem oči a chvíli se jen tak koukal ven z okna. To mě donutilo o něčem přemýšlet...

Dnes v noci se mi zdál divný sen a konec konců jsem byl rád, že to byl opravdu jen sen i když... No vlastně jsem si nebyl jistý... byl totiž o Felixovi...

"Co to sakra?!" Zanadával jsem nahlas, když jsem se vzpamatoval. Posadil jsem se a flustrovaně bouchl pěstí do matrace. "Měl bych na něj přestat myslet, už mi to vážně leze na nervy." Řekl jsem si už s trochu větším klidem v hlase.

Chvíli na to, jsem si šel udělat ranní hygienu a doufal že přijdu na jiné myšlenky...

~~~~~

Já s klukama už jsme seděly u stolu a jedli Chanovi palačinky. U stolu bylo hrobové ticho. Všichni si vychutnávali jejich snídani a na konec nezbyla ani jedna palačinka.

Po jídle jsem šel ještě umýt nádobí, protože byla na mě řada, když v tom najednou jsem slyšel jak někdo zakřičel... "KLUCI?!" Byl to Han...

Já, Chan a Felix jsme přiběhli za ním do obýváku. "Co to tu řveš!?" rozzlobil se chan. Han ukázal na pohovku, kde seděl obrovský pavouk. Felix se leknul a chytl mě silně za ruku. Hned co jsem si všimnul že mě drží, tak jsem rukou cuknul a dal si ji víc k tělu.
Felix na mě podíval smutným pohledem... 'Je mi ho líto... Ale ne, nezáleží mi na něm...'

Felix pov:

Byl jsem zmatený... proč by mu vadilo, že jsem ho chytnul za ruku?...

"Chane, jdu do svého pokoje..." Řekl jsem sklesle a stále byl vykolejený z toho, co se právě stalo. "Ale nezapomeň že v 11:00 jdeme do studia!" Křikl Chan. "Neboj!" Zavolal jsem, když už jsem šel po schodech nahoru. Otevřel jsem dveře od svého pokoje a na chvíli se zastavil. Z obýváku bylo slyšet, jak se snažili toho pavouka chytit a evidentně jim to moc nešlo. Povzdechl jsem si a zevřel za sebou dveře od mého pokoje. Hned co jsem lehnul do postele, zmocnil se mě smutek. 'Je na mě Hyunjin naštvaný? Proč se ke mně poslední dobou chová tak divně?' Tyto a mnoho dalších otázek se mi honili hlavou, ale na žádnou z nich jsem neměl odpověď...

                                     

-Je jedna hodina ráno, takže se nedivte, že mě napadají takovéhle blbosti, ale co už..

-Lucy💕