I STILL LOVE YOU... [Hyunlix]

14.

Ležel jsem na posteli a dál přemýšlel o tom všem. Zase jsem si vzal krabičku cigaret a jednu z ní vytáhnul. Byl jsem moc unavený na to, abych šel znovu k oknu, tak jsem si hned zapálil. Už mi bylo jedno, že se kluci dozví, že kouřím.

Kouknul jsem se na hodiny visící nade dveřmi a ručičky ukazovali čas 20:37. Věděl jsem, že bylo stále moc brzy na to, abych dokázal vyklouznout ven bez povšimnutí.

Bylo zvláštní jen tak ležet s vědomím, žetento den bude mým posledním... že už se nikdy neprobudím..

~~~~~

Přemýšlel jsem a u toho kouřil jednu cigaretu za druhou. Dohromady jich bylo asi jedenáct... Hodiny ukazovali 21:40 a já se začal nudit. Chtěl jsem si zkrátit čekání, tak jsem zapnul mobil a hned na mě vyskočilolo:

Po členovi známé Jihokorejské skupiny Stray Kids Lee Felixovi, jako by se slehla zem! Bude band pokračovat bez něj? Číst dále...

Hrozí skupině Stray Kids rozpad?! JYP ani samotní umělci se nehodlají k tématu vyjadřovat!!! Číst dále...

'Zasraní novináři!.' Pomyslel jsem si , flustrovaně si prohrábl vlasy a posmutněl... 'Tak alespoň už pak nebudou mít co řešit... Bude tu beze mě líp... Všem způsobuju akorát problémy...'

Z ničeho nic jsem začal potichu brečet... Schoulil jsem se do klubíčka, stále třímajíc telefon v rukou... Své vzlyky jsem se snažil co nejvíce tlumit a řekl bych, že se my to docela dařilo... Telefon jsem po chvilce pustil a on samovolně spadl na zem. Bylo mi to už jedno...

Tváře jsem měl smáčené slanými slzami a oči mě štípaly... Nevím proč, ale i přes tu všechnu bolest, kterou mi Hyunjin způsobil, jsem ho pořád miloval... On byl ten důvod, proč tohle všechno dělám... A ne jen on, byla to i moje láska k němu, která mě zaslepila... Připadal jsem si jako šílenec... Tak moc mě to všechno bolelo... Můj skoro až histerický pláč se sice slabě, ale přece rozléhal místností. Zbylo mi jen doufat, že mě nikdo neusliší...

V záchvatu smutku jsem svýma roztřesenýma rukama vyhrnul dlouhé rukávy mikiny a věnoval bolestný pohled jizvám na mé ruce. Některé byly už zcela zhojené, zato však ty další byly stále ještě čerstvé... Chtěl jsem udělat ještě posledních pár ran... Vzal jsem si z nočního stolku kapesní nožík a rozevřel ho. Následně jsem si ho přiložil k zápěstí a táhlím pohybem do něj začal vrývat nápis... H... Y... U... N... J... I... N...

Každá čárka mě bolela, stejně jako mě bolela každá pouhá myšlenka na něj...

~~~~~

23:48

Bylo už dost hodin a v domě absolutní klid, takže jsem mohl vyrazit... Oblečení jsem si už neměnil a rovnou se vydal ke dveřím od mého pokoje. Pootevřel jsem a zkontroloval zda v domě opravdu už všichni spí, a když to vypadalo že ano, tak jsem vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře...

Rychle jsem seběhnul dolů ze schodů a namířil si to k chodbě, kde jsem si rovnou obul boty. Nic jsem si s sebou nebral, protože by mi to už bylo stejně k ničemu...

Otevřel jsem Dveře od domu a vyšel ven. Venku byl už relativně klid, což bylo samozřejmě dobře...

Vydal jsem se podél silnice, která vedla k mostu. Bylo to zvrhlé, ale zoufalí lidé dělají zoufalá rozhodnutí... Neměl jsem moc na spěch, takže jsem šel celkem pomalím krokem a cestou kopal do kamínků, které se jen tak váleli po zemi...

Když jsem konečně dorazil k mostu, tak jsem už nechtěl na nic čekat, a rovnou jsem přelezl zábradlí... Stál jsem na okraji a stačil jeden jediný pohyb... Koukal jsem se dolů a při tom mi začali téct slzy... Představa že nikdy neuvidím jeho úsměv...

"Miluju tě Hyunjine... A navždy budu... Ale tohle je tvá vina..." Zašeptal jsem do vzduchu a chystal se skočit... Když už jsem se nakláněl, abych konečně tohle všechno ukončil, tak mě někdo nečekaně chytnul za ruku... "Nedělej to... Prosím..." Řekl člověk, který ještě stále držel mou ruku... Ten hlas mi byl povědomí a tak jsem se otočil, abych té osobě mohl pohlédnout do tváře... Když jsem to ale udělal, nemohl jsem věřit vlastním očím...

Stál za mnou Hyunjin... Podíval se mi hluboko do očí a já si vzpomněl na ten polibek v practice room... Tehdy se na mě díval úplně stejně... Do očí se mi nahrnuli slzy... "Hyunjine já-" nenechal mě domluvit. "Lixi... Přelez to zábradlí... Nechci aby se ti něco stalo... Prosím..." U posledního slova se mu zlomil hlas...
Zarazil jsem se... "Od kdy tě zajímá jestli se mi něco stane?" Zeptal jsem se ho... "Prostě to přelez!" Zakřičel mírně a mě se zdálo, že začíná plakat. I když jsem nechtěl, tak jsem ho poslechl a zábradlí přelezl. Hned jak jsem to uděla, tak mě pevně obejmul a po chvilce jsem mu objetí opětoval...

"Promiň..." Řekl a já poznal, že určitě pláče... "Chci abys věděl, že tě miluju a vždycky jsem miloval, jen jsem si to nedokázal připustit... Byl jsem hlupák a ty jsi za to teď málem zaplatil životem..." Objetí ještě víc zesílil a hlavou se mi zabořil do ramene... "Chápu, že po tom co jsem všechno udělal, už se se mnou nebudeš chtít bavit, ale prosím dej mi alespoň možnost vidět každý den tu tvou nádhernou usměvavou tvář... Vím jak ses kvůli mě trápil a tak moc jsem tě chtěl obejmout a říct ti, že už bude všechno dobré, ale místo toho jsem se choval jako blbec... Za všechno se ti chci omluvit Felixi..." Odmlčel se...

Nedalo mi to a odtáhl jsem se od něj, přičemž jsem se mu zase zadíval do jeho očí. Vyzařovala z nich upřímná lítost a pocit viny... "Hyunjine... Já... Nezlobím se na tebe..." Natáhl jsem ruce k jeho obličeji a začal palečkama stírat slzy z jeho tváří. "Víš... Miluju tě... Už strašně dlouho a to byl důvod tady toho všeho... Nedokázal jsem žít s pocitem, že člověk kterého miluju, mě nesnáší..." Hyunjin obmotal jeho ruce kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž... "Nikdy tomu tak nebylo Lixí... Vždycky jsem tě miloval, ale vztek byl silnější..."

Celou dobu jsme si navzájem koukali do očí a najednou se naše obličeje začali přibližovat... Byly jsme od sebe už jen pár milimetrů... Zavřel jsem oči a pak už jen cítil, jak se jeho sladké rty pomalu dotýkaly těch mích. V břiše se mi rozlétlo tisíce motýlů a já si jen užíval ten nádherný pocit...

Po chvíli nám začal docházet kyslík a tak jsme se od sebe odtáhli. "Miluju tě Lixi" Zašeptal Hyunjin. "Já tebe taky..." Řekl jsem na oplátku a malinko se na něj usmál... Úsměv mi oplatil a dodal: "Hele takže teď jsme... noo..." Přiložil jsem mu ukazováček ke rtům a kývl na souhlas. Pousmál se na mě a dal mi ještě letmou pusu na čelo.

"Lixí, půjdeme už domů... Je hodně pozdě a nechci aby ses ještě nachladil..." Řekl a já souhlasil. "Dobře... tak jdeme..."

Po cestě mě ještě něco napadlo... "Hyunjine, jak si vlastně věděl, že sem jdu?" Hned se mi dostalo odpovědi... "No psal jsem zrovna texty, když v tom jsem slyšel nějaké kroky na schodech. Šel jsem se tam podívat a pak jsem zahlédl tebe. Bylo mi divné, že si s sebou nebereš ani klíče a pak mi to došlo. Běžel jsem rychle dolů, obul si boty a vyrazil za tebou... A dál už to znáš..." Divil jsem se, že mě slyšel, ale ve výsledku jsem byl vlastně i rád... V tuto chvíli jsem už neměl důvod k obávám, ani smutku. Jen jsem doufal, že si Hyunjin nevšimne mích rukou, na kterých jsem mimo jizev, měl taky vyřezané jeho jméno...

~~~~~

Doma jsme si šli rovnou lehnout k němu do pokoje... "Dobrou noc zlatíčko~" Zašeptal Hyunjin a dal mi pusinku do vlasů... Hned potom jsme oba upadli do říše snů........

Konec

_________________________________________

-Tak jo... Je to tady... Toto je poslední kapitola, která je zároveň docela dlouhá, tak doufám, že se líbila💗
.
.
.
Lucy💕