I STILL LOVE YOU... [Hyunlix]

4.

Opět mi začly téct potůčky slz. Tak jsem ho chtěl mít vedle sebe. Alespoň ho obejmout. Musel jsem brečet potichu, aby mě někdo slyšel. To se mi však úplně nepovedlo...

3. osoba pov:

Někdo zaklepal na dveře. "Felixi? Můžu dovnitř?" Podle hlasu Felix poznal, že to byl Chan. Rychle si utřel slzy do rukávu a snažil se uklidnit své zrychlené dýchání. "Jo můžeš." Odpověděl světlovlasý chlapec a dveře se otevřeli. "Co se stalo Lixi? Slyšel jsem tě brečet." Řekl Chan s ustaraným výrazem ve tváři a sednul si vedle něj na postel. "Nic.. jenom jsem trochu vystresovanej. Znáš to.." Felix sklopil pohled a snažil se skrývat slzy. Chan se nad tímto počinem mírně zamračil.
"Felixi... Moc dobře víš, že se mi můžeš se vším svěřit." Chan ujistil mladšího chlapce a sklonil trochu hlavu tak, aby se mu koukal přímo do očí. Všimnul si jak jsou napuchlé a podrážděné od slz. "Já..." Felix nedokázal najít ta správná slova. Všechno se zdálo moc komplikované. Místo aby se přiměl k nějakému vysvětlení, tak začal brečet. Chan si okamžitě Felixe přitáhnul do pevného objetí. Svíral v náručí chvějící se tělo svého kamaráda jako kdyby ho už nikdy nehodlal pustit. Věděl, že je něco špatně.

Po nějaké chvíli se Felix trochu uklidnil a z ničeho nic řekl: "Nemiluje mě nazpátek.. Nesnáší mě." Chan nadzvedl obočí nechápajíc o kom jeho kamarád mluví. "Kdo to je? Znám ji?" Zeptal se. Felix si povzdechl a odvrátil svůj obličej. "No.. ten člověk... on je to kluk.." Podíval se na Chana uslzenýma očima. "Promiň... tak znám ho?" Chan opatrně pohladil Felixe po vlasech. Mladší chlapec chvíli rozmýšlel zda má Chanovi říct o koho se jedná a po chvilce jen kývnul hlavou. "Díky Chanie..." Zašeptal Felix z ničeho nic.
"Za co?.." Podíval se na něj Chan nechápavě. "Nevysmál ses mi..." Zašeptal Felix. Skoro ho nebylo slyšet. "To je samozřejmost... Víš že mi můžeš říct všechno..." Mladší chlapec se usmál. "Ano vím.." Přikývl. "A do koho ses teda zamiloval Lixi?" Zeptal se ho Chan ze zvědavosti. Felix se na chvíli zamyslel a pak odpověděl: "Hyunjin" Povzdechl a podíval se Chanovi do očí. Tomu trochu opadl úsměv z tváře a vypadalo to že pečlivě promýšlel, co má říct, aby se Lixieho nedotkl. "Aha... ale Lixi... on je-" "Já vím... je na holky..." Přerušil ho Felix a znovu si povzdechnul. "Chanie... půjdu si na chvíli lehnout... jsem unavený..." Dodal pak ještě. "Dobře, ale ještě bude večeře." Řekl Chan. "Nemám hlad..." Odpověděl mu rychle Felix.

"Něco ale jíst musíš Lixi..."

"To je dobrý Chanie, já opravdu nemám hlad..."

Měl hlad. Náhodou by snědl klidně plný stůl jídla, jenže to by se pak nenáviděl ještě tisíckrát víc a strávil by celý večer s hlavou v záchodové míse. A to už znova zažít nechtěl...

"No dobře... Tak se vyspi..." Chan vstal z postele a chtěl odejít. "A Chanie??" "Ano?" Otočil se. "Nikomu to prosím neříkej..." "Neboj Lixi..."

Felix pov:

Chan odešel a já si lehnul zpátky do postele. Oči jsem měl stále uslzené a červené. Byl jsem rád že mě alespoň někdo pochopil...

Kouknul jsem se na mobil a bylo 19:03. Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem mobil odemknul...

~~~~~

23:14

Po nekonečném scrollování na tik toku a sledování editů od STAYs jsem si řekl, že bych mohl jít konečně spát. Ani po vypnutí mobilu jsem však nemohl usnout. Pořád jsem myslel na něj...

Na to úžasné vypracované tělo a andělský úsměv. Na ty nádherné oči. Na jeho ruce, které tak toužím, aby se mě dotýkaly- Zarazil jsem se. Nad čím to sakra přemýšlím?

Povzdechl jsem si. "Proč já?" Zeptal jsem se sám sebe a zavřel oči. Moje myšlenky se pomalu začaly utišovat a já upadl do říše snů.

~~~~~

8:09

Ráno jsem chtěl vstát z postele, ale zamotala se mi hlava a já spadl na zem. 'Au' Řekl jsem si pro sebe a pomalu se posadil... Nakonec jsem se i zvedl na nohy a rozhodl se, že si půjdu do kuchyně udělat čaj...

Hyunjin pov:

Probudila mě rána z vedlejšího pokoje. Asi Felixovi něco spadlo... Bylo to divný... včera ani nebyl u večeře... 'Asi chce zase něčím zaujmout.' Uchechtl jsem se. Potřebuje, aby ho ostatní litovali...

Chvíli jsem nad tím přemýšlel a pak jsem se rozhodl, že se půjdu převléct...

Nakonec jsem vybral toto:

Udělal jsem si ranní hygienu a sešel po schodech dolů do kuchyně... Uviděl jsem tam Felixe... Otočil se na mě a koukal se na mě jako zjevení. "D-dobré ráno" Řekl nakonec. "Dobré" Odpověděl jsem mu a šel si udělat kafe. Nechápu proč koktal... Možná měl ze mě strach... nad touto myšlenkou jsem se pousmál. Nechci, aby se mě bál, ale štve mě, jak se chová. Beztak chce jen pozornost...

Vzal jsem si kafe a šel zpátky do pokoje.
Sedl jsem si ke stolu s počítačem a přemýšlel... Vím že mě miluje. Jde to vidět... Ta představa se mi hnusí... Představa, že bych chodil s klukem...

-Doufám že se kapitola líbila🤍
-Do konce příštího týdne vyjde ještě minimálně jedna část
-Upozorňuju, že chování charakterů není podle reality a nemá za cíl nikoho urazit🤍

Lucy💕