I STILL LOVE YOU... [Hyunlix]

10.

~Druhý den ráno~

Pomalu jsem se probouzel a otevíral oči... Opatrně jsem vstal z postele a i přes to, že mě všechno bolelo a nebylo mi zrovna nejlíp, tak jsem šel do koupelny, abych se převléknul a vyčistil zuby...

Obléknul jsem si toto:

(bez těch bot)

Poté co jsem vyšel z koupelny, tak jsem se kouknul na mobil a zjistil, že je skoro čtvrt na deset... 'To jsem spal tak dlouho??' Podivil jsem se... Je pravda, že jsem byl hodně unavený no...

Telefon jsem položil zpět na stolek a rozhodl se, že půjdu dolů do kuchyně, abych zjistil, jestli už je někdo vzhůru.
Otevřel jsem tedy dveře od mého pokoje a opatrně zešel ze schodů. Vešel jsem do kuchyně a u stolu seděli Han a Jeongin.

"Dobré ráno." Pozdravil jsem... "Dobré ráno... Už je ti líp?" Zeptal se Han a já se zarazil... "Chan vám to řekl?" Oba se na mě nechápavě podívali...

"No Řekl nám, že ti bylo špatně a proto nemůžeš trénovat..." V ten moment mi spadl kámen ze srdce... Byl jsem rád, že to neví...

"Jo bylo mi špatně... Ale už je to celkem vpohodě..." Usmál jsem se na ně... "To je dobře." Han mi úsměv opětoval a dodal: "Jo a Felixi, promiň za ten včerejšek, nechtěli jsme, aby se tě to nějak dotklo..." Já si je povzdechl... "To je vpořádku, vy za to nemůžete..."

Rozhodl jsem se, že si udělám kafe, protože na snídani jsem moc chuť neměl...

Chvíli jsem si ještě povídal s klukam a samozřejmě jsem se nevihnul otázkám na mé obvázané ruce, takže jsem se vymluvil na to, že jsem se popálil horkým čajem... Po tomto 'výslechu' jsem šel zpátky do svého pokoje, kde trávím většinu volného času...

Dneska trénovat nebudu, protože se na to moc necítím... Alespoň jsem začal psát nějaké texty...

~~~~~

10:54

Z psaní mě vyrušila hudba, která pravděpodobně vycházela z practice room... To znamená, že šli kluci trénovat...

Já jsem trénovat nemohl, protože mi nebylo uplně nejlíp... Cítil jsem se provinile...

'Co když zklamu ostatní členy? Nebo STAYs?..' Budou mě určitě nenávidět... 'Je to moje chyba, kdybych tady nebyl, tak by bylo všem líp...' Pomyslel jsem si a i přez slzy v mích očích, jsem se snažil pokračovat v psaní...

~~~~~

11:36

V koši skončil další kus papíru... Všechny texty, které jsem napsal byly plné smutku a mích pocitů... Ale jak mám napsat veselý text, když mi nic nedělá radost?..

Rozhodl jsem se, že budu dělat něco jiného, protože to psaní očividně k ničemu nevedlo...

Po chvilce nicnedělání jsem si všiml, že koš do kterého jsem vyhazoval papíry s nepovedenými texty, je plný k prasknutí, a tak mi nezbývalo nic jiného, než ho jít vynést...

Povzdechl jsem si, vstal ze židle a vzal pytel odpadků. Pomalu jsem se doplazil ke dveřím a vyšel z pokoje. Seběhl jsem po schodech dolů, a protože nebyla venku zima, tak jsem na sebe jen obul boty a vyšel z dormu...

Nebudu lhát, vypadal jsem strašně... Měl jsem kruhy pod očima a na sobě jen volné oblečení, které nosím doma...

Popelnice byly přes cestu a tak jsem jen přeběhl silnici a pytel vyhodil. Došel jsem spátky ke dveřím, a najednou jsem slyšel zvuk foťáku...

Otočil jsem se a uviděl dva pány, kteří mě fotí... Rychle jsem odemknul dveře a vešel dovnitř...

'Nesnáším paparazzi..' Řekl jsem si sám pro sebe... Kouknul jsem se do zrcadla nad skříňkou s botami a málem se mi zastavil dech... "Sakra!" Zjistil jsem, že mám vyhrnuté rukávy a všechny ty jizvy na mém zápěstí šly vidět...

-Doufám, že se kapitola líbila, i když je trochu kratší🤍
-Právě je jedna hodina ráno, takže jsem trochu unavená, ale tak... co bych pro vás neudělala💕
(Sorka za chyby v textu🤍)
-Upozorňuju, že chování charakterů není podle reality a není cílem někoho urazit🤍
-Děkuju za ohlasy u minulé části🥹❤️
-Budu ráda za každý vote a com💕
-Pro další příběhy můžete hodit flw😉
.
.
.
.
.
-Momentálně má tento příběh 377 přečtení, za což jsem vám nesmírně vděčná🥹❤️❤️
.
.
.
.
.
Lucy💕