I STILL LOVE YOU... [Hyunlix]

13.

Ten den večer:

19:58

S klukama jsem celý den nemluvil a místo toho byl zavřený v pokoji...

Vzpomněl jsem si, že jsem chtěl jít do toho obchodu, a jelikož už byla tma, tak jsem se začal chystat... 'Snad mě nikdo nepozná...'

Měl jsem na sobě černé oblečení a venku byla tma, což byla pro mě skvělá kombinace...

Pomalu jsem se proplížil dveřmi z mého pokoje a potichu za sebou zavřel. Nikoho jsem neslyšel, takže kluci byli asi ve svých pokojích...

Sešel jsem schody a zamířil si to rovnou do chodby. Obul jsem se, vzal si do kapsy peněženku, mobil a klíče a vyrazil jsem...

Cestou jsem moc lidí nepotkal. Většina lidí, které jsem míjel, tak šli z práce a většinou to vypadalo, že mají dost naspěch...

Po asi 5ti minutách jsem došel k menšímu obchůdku. Nasadil jsem si roušku a vešel dovnitř. Měli těsně před zavíračkou, takže tam už skoro nikdo nebyl, ale to mi právě hrálo do karet...

Došel jsem k pokladně a koupil jsem si šest krabiček cigaret a pro jistotu jsem si k tomu vzal ještě tašku, aby nikdo náhodou nic neviděl.

"760 korun vás poprosím" řekla mile postarší prodavačka, načež jsem vytáhl kartu a zaplatil. "Naschledanou" dodal jsem, když jsem vycházel z krámu a vydal se zpět domů...

Cesta domů proběhla hladce a opět jsem nepotkal moc lidí.

Došel jsem k dormu a otevřel dveře. Vyzul jsem si boty a chtěl jít zpět do pokoje, ale najednou jsem uslišel, že ke mě někdo jde...

Tašku jsem schoval pod mikinu a rychle se otočil. V zápětí se přede mnou objevil Chan a nasadil svůj přísný výraz... "Kde jsi byl Lixi?" Zeptal se mě... Nevěděl jsem co mám odpovědět, protože jestli by se dozvěděl, proč jsem šel ven, tak by mě asi zabil (ne doslova samozřejmě)...

"Noo nebylo mi moc dobře, a tak jsem se šel projít.." odpověděl jsem nakonec... Chan se na mě jen tázavě podíval, jakoby přesně tušil, kam jsem šel...

Pak si povzdechl a dodal: "Dobře... A budeš s námi jíst večeři?" Popravdě jsem měl hlad, ale nechtěl jsem přibrat... "Hele asi ne, nemám moc hlad.." zamumlal jsem a Chan přikývl hlavou. "Dobře Lixi, ale kdyby jsi měl hlad, tak si prosimtě něco dej jo?" Podíval jsem se na něj.. "Dobře Chanie, tak já půjdu do svého pokoje." Chan pokýval hlavou na souhlas.Obešel jsem ho a jak jsem řekl, tak jsem se vydal do svého pokoje...

Vzal jsem pytlík s krabičkami cigaret a pět z nich jsem dal do skříně, tak aby je nikdo nenašel... Jednu krabičku jsem si dal do šuplíku od nočního stolku, kde jsem měl i zapalovač. Jelikož jsem měl ještě stále půlku té staré krabičky, tak jsem se rozhodl první vykouřit tu a až pak rozdělat novou.

Měl jsem na cigaretu celkem chuť, a tak si rovnou jednu vzal. Šel jsem k oknu, otevřel ho a cigaretu si zapalovačem zapálil...

Byl to osvobozující pocit... Pozoroval jsem kouř, který se mi rozplývá před očima a přitom poslouchal šum okolních stromů... Sem tam kolem domu projelo i něaké auto, kterému jsem však nedával pozornost. Užíval jsem si tento klid, i když jsem věděl, že nebude trvat věčně... Je super mít okolo sebe tolik skvělých lidí, ale může to být i na škodu... 'Má tohle všechno vůbec cenu? Stojí mi to za to utrpení?' Ptal jsem se sám sebe... 'Nic mi už nedělá radost... Všechno vždy akorát skazím... Jo je to tak... Sklamal jsem STAYs a ostatní členy.. Se svou rodinou už dlouho nejsem v kontaktu a člověk, kterého miluju, mě nesnáší... Je to moje vina...' Po tváři mi stekla slza...

"Beze mě by bylo všem líp..." Zašeptal jsem do tmy, která venku vládla...

Cigareta už dohořívala a já jí opět típnul o parapet... Ještě chvíli jsem se koukal ven z okna, ale pak jsem ho zase zavřel a šel si lehnout. Byl jsem unavený... Unavený z toho všeho...

-Doufám, že se kapitola líbila🤍
-Byla opět trochu kratší, ale příští už bude delší nebojte❤️
-Zároveň vám chci oznámit, že příští kapitola už bude poslední částí příběhu❤️
-Chtěla bych vám všem poděkovat za ohlasy u předchozích kapitol🥰
-Budu ráda za každý vote a com💕
-Pro další příběhy můžete dát follow💕
.
.
.
-Momentálně má příběh 750 přečtení🥹❤️❤️
.
.
.
Lucy💕