I STILL LOVE YOU... [Hyunlix]

9.

V klidu jsem ležel a v hlavě si dokola přehrával, co se právě stalo... Nevěděl jsem jestli mám být rád, že mě Chan zachránil... 'Stejně by tu beze mě bylo líp... Nikomu bych nechyběl...' Pomyslel jsem si...

Cítil jsem, jak se pomalu po mých tvářích začínají kutálet slzy...

Chan pov: 

Seběhl jsem po schodech zase dolů a vešel do practice room. "Kde jsi byl?" Zeptal se Minho. "Felixovi není dobře..." Odpověděl jsem... "Určitě simuluje, aby nemusel trénovat." Protočil očima Hyunjin. "Hyunjine... Nemyslím si, že by to simuloval..." Podíval jsem se na něj... "Nevím přesně čím si teď prochází, ale když ho budeš urážet, tak tomu moc nepomůžeš..."

Chvíli bylo ticho... "Za všechno může on! Chová se hrozně!" Řekl najednou Hyunjin... "O čem to tu mluvíš?!" Zvíšil jsem hlas...

Hyunjin pov:

Chtěl jsem, aby si ostatní uvědomili, že Felix chce jen pozornost a proto hraje všechno to divadlo... Štvalo mě, že to nikdo nechápe...

"Felix chce, aby ho všichni litovali, a tak ze sebe dělá chudáčka... Proč myslíte, že si hraje na teplouše?!" Křikl jsem...

Všichni (kromě Chana) se na mě nechápavě podívali... "On je na kluky?" Zeptal se Han... "Jen to předstírá, aby byl zajímavej..." Odpověděl jsem a podíval se na Chana, který mi pohled opětoval a poté s naštvaný výrazem v tváři opustil místnost...

Chan pov:

Byl jsem na Hyunjina naštvaný... Kdyby jen věděl, co se Felixovi stalo...

Šel jsem pro obvazy a nějaké léky, aby se Felixovi udělalo trochu líp... Doufám že se z toho co nejdřív dostane...

Felix pov:

Bylo mi hrozně... Už jsem se ale mohl pohnout, a tak jsem si roztřesenou rukou podal telefon, který dosud ležel na nočním stolku...

Na display mobilu se oběvilo 12:07... Vrátil jsem mobil zpět na stolek a v tom jsem slyšel, jak se otevřeli dveře do mého pokoje... Stál tam Chan...

"Jdu ti ošetřit ty rány Lixí." Mile se na mě pousmál... "D-dobře." Odpověděl jsem mu... "Jsem rád, že už se mnou mluvíš" Řekl, aby odlehčil situaci. "O-ono to n-nešlo" Vykoktal jsem ze sebe naoko uraženě... "Já vím Lixí..." Pohladil mě po vláskách...

Po chvilce mě chytil za ruku, vzal si desinfekci a začal mi čistit ránu. V očích jsem měl slzy, protože to hrozně štípalo... Chan si toho všiml...

"Lixí neplakej... Bude to štípat jen chvilku..." Pofoukal mi ránu a už to tolik neštípalo... "D-dobře.... D-děkuju Chanie..." Trochu jsem se na něj usmál, i když to moc nešlo...

"Nemusíš děkovat... Jsem rád, že se nestalo nic horšího..." Taky se na mě usmál. Zavázal mi ruce obvazem, takže jsem vypadal trochu jak mumie...

"Jo a Lixí... Vím, že je ti asi nepříjemné o tom mluvit... Ale.... Proč jsi to udělal? Je to kvůli tomu, co se stalo v practice room?" Zeptal se Chan a kouknul mi ustaraně do očí... "J-jo..." Lhal jsem, protože jsem nechtěl, aby se o mě bál... Vím jak starostlivý je, ale jsem za to rád, protože takhle už pomohl hodně lidem...

"Felixi... Vím že to bolí... Obzvlášť, když to řekne někdo, koho miluješ, ale neubližuj si prosím..." Řekl a jemě mě chytnul za ruku... "Víš, že jsem tu pro tebe..." Do očí se mi opět nahrnuly slzy... "F-fajn... Děkuju moc..."Jsem rád, že ho mám... Vždy mi pomůže... Usmál jsem se na něj, ale pak jsem cítil, že mě začínala trochu bolet hlava...

"Chanie, bolí mě hlava..." Řekl jsem potichu... Chan mi podal prášek na bolest hlavy a vodu..."Tady máš."

On vážné myslí na všechno... Vzal jsem si tedy prášek, zapil ho a opět si lehl... "Děkuju..." Usmál jsem se... "Není zač a teď se pořádně vyspi, vypadáš unaveně... A žádný blbosti..." Řekl Chan. Je jako máma... "Dobře..." Hned jak odešel, tak jsem pomalu zavřel oči a usnul...

-Doufám, že se kapitola líbila, i když byla trochu o ničem....
-Mám toho teď ve škole hodně, a tak moc nestíhám, ale do konce týdne mám volno, takže vám to trochu vynahradím💕
-Upozorňuju, že chování charakterů není podle skutečnosti a není cílem někoho tím urazit🤍
-Nevim jak to můžete pořád číst, ale jsem vám za to moc vděčná🥹❤️❤️
-budu ráda za každý vote a com💕
.
.
.
.
.
.
Momentálně má příběh 286 přečtení💕💕💕 DĚKUJUUU💕💕💕
.
.
.
.
.
.
Lucy💕