Minulost si nás najde. Všechny.

Déjà vu

Severus netušil, jestli za záchvat smíchu mohlo množství požitého alkoholu, nebo fakt, že Gardaninová tahala Umbridgeovou za nos a ta stará nemožná krůta jí to baštila.
Zrovna si přihnul, již znecitlivělé rty neprotestovaly, když mu do mysli pronikl obraz všech lží, jež studentka předkládala profesorce.
Gardaninová byla... neuvěřitelně chytrá. Nádherná, opovážlivá a prostě dokonalá.
Co, ale opilého Severuse zaráželo bylo, že dokázala lhát, i když vypila veritasérum.
Jak?
Viděl jasně šálek, který si přikládala k těm svým hříšným rtům, a pila.
Severus nebyl naivní. Znal Umbridgeovou natolik, aby věděl, že byla ochotná za jakoukoliv cenu zjistit pravdu.
Zatřásl hlavou.
Zjistí později jaký trik Gardaninová použila, později kdy nebude mít mysl zcela zastřenou alkoholem.
Bezděky si vzpomněl na jejich malou odpolední... epizodku a ztěžka si povzdechl.
Z jejích slov a chování vyčetl, že se kdysi důvěrně znali. Viděl, jak se změnil její postoj, když jí řekl, že přišel o vzpomínky, a ty její oči...
U Merlinových vousů...
Ty dvě tůně tak hluboké, že se bál, že když se do nich ponoří, už nikdy nevyplave ven.
Severus si protřel tvář, aby z ní vyhnal horkost.
Musel vědět, co je kdysi pojilo, co ho nyní svazovalo jako neviditelná pouta.
Co ho přimělo, kromě neodbytné touhy, jí políbit?
Severus náhle pocítil potřebu si vyčistit hlavu. Zamračil se na skoro prázdnou lahev.
Bude muset doplnit stavy. Tenhle rok bude dlouhý.

---

Navečer Yeva nedokázala zamhouřit oka.
Ležela ve své nové posteli, převalovala se a neklidně sledovala třepotající se zelené závěsy.
Chvilku přemýšlela nad tím, jak je možné že se hýbají, když ve sklepení nebylo jediného okna, ale pak se její myšlenky opět zatoulaly do minulosti.
Když přišla do dívčích ložnic, zjistila, že její starou postel nyní obývá nová majitelka. Yeva zdánlivě slyšela, že se jmenuje Pansy. Jen stěží si uvědomovala pohledy jejích spolubydlů, když kolem nich bez jediného pozdravu procházela.
Nezáleželo jí na tom - jen se ušklíbla, když si vzpomněla kolik nočních můr v ní měla, kolik propocených prostěradel zažila - a vesele obestřela ochrannými kouzly své nové lůžko, aby skýtalo nějaké to soukromí.
Když ani po dalších dvaceti minutách žádný spánek nepřicházel, Yeva se zvedla z lůžka a tiše se oblékla do kalhot a svetru, které měla schované pod postelí.
Jako duch proklouzla lehkým krokem ven z dívčích ložnic a vydala se do nitra hradu.
Plíživě se držela všech stínů, její rozpuštěné půlnoční rozvrkočené vlasy s nimi splývaly, jako by k tomu byli stvořené. Stejně tak temné oči. Dýchala nosem, aby se ve tmě nezaleskly její zuby.
Nepřála si být odhalená - moc dobře si pamatovala, kdo v noci obchází hrad a hledá zbloudilé studenty.
Yeva se prosmýkla okolo jednoho výklenku, ale vzápětí do něj zaplula, když se chodbou rozlilo zářivé světlo.
Držela klidný dech i klidnou mysl, aby nezpanikařila.
Neměla v povaze vzdávat se předčasně, někdy to mohlo znamenat hořký konec.
Chodbou se rozléhaly kroky - více párů nohou.
Yeva se přitiskla ke stěně, kde byla tma nejhlubší a přikrčila se.
,,Harry, kam to jdeme?"
Byl to jemný dívčí hlas.
Zmíněný šeptem odvětil:
,,Hermiono, tiše."
Yeva se lačně usmála a vyšla ven.
Tři mladí nebelvíři polekaně uskočili, když vykročila přímo před ně s rukama založenýma na hrudi.
,,U Merlinových vousů," vydechl zrzek, nepochybně to byl jeden z Weasleyů.
,,Co tady děláte?" Zeptala se jich tiše Yeva a přejela je odhadujícím pohledem. Jedna ku třem. Normálně by to pro ní nebyl problém, ale nechtěla dělat žádný rozruch.
,,Na to samé bychom se mohli ptát my."
Yeva jim věnovala zářivý úsměv.
,,Harry Potter," zabručela a ignorovala svou nezodpovězenou otázku, ,,slyšela jsem, že tě málem vyrazili."
Harry polkl a viditelně zbledl.
,,To je ta zmijozelská holka, která se vrátila dostudovat," Hermiona se naklonila blíž ke svým společníkům.
,,Co po nás chceš?" Štěkl Weasley.
Yeva po něm vrhla kradmý pohled.
,,Hluč takhle dál, a počítám, že se tady během sedmi minut objeví Snape," varovala ho a opět přesunula svou pozornost na Pottera.
,,Chci s tebou mluvit, Pottere. Soukromě."
,,No tak to máš smůlu!" Vyhrkl nerozvážně zrzek.
Yeva se rozhlédla po chodbě kolem nich a povzdechla si.
,,Kdysi jsem se tudy také plížila. Být Vámi příští odbočkou se vydám do leva."
Mrkla na ně a vydala se svižným krokem pryč.
Schovala se a poslouchala.
Po třech minutách se ozval mručivý známý hlas.
Yeva zavrtěla hlavou. Určitě šli doprava.