Minulost si nás najde. Všechny.

Ke hvězdám

Potřeboval na vzduch - po té, co se sesypal jako hromádka z karet, musel vyjít ven a dostat do mozku potřebný kyslík, přestože chtěl pouze zavřít oči a na vše zapomenout. 
Ale ne nadarmo se říká, že chtít a potřebovat je veliký rozdíl, a tak se Severus bezcílně toulal pozemky Bradavic, než ho zlomyslná cesta osudu zavedla přímo do Prasinek, kde vládl veselý večerní rozruch.  Po cestě potkával opilé, vysmáté lidi, a bylo jich tolik, že by si jeden myslel, že se koná nějaká slavnost nebo tak něco. 
Severus, rád, že chvíli může přemýšlet nad něčím jiným, než nad svým neštěstím, se ujal úkolu, zjistit co se v Prasinkách děje za povyk. 
Netrvalo mu však příliš dlouho přijít na to co je důvodem všeho toho rozjařeného zmatku, když zahlédl zástup lidí před hospodou U Tří košťat. 
Vypadalo to, že uvnitř je narváno a tak musel chvíli počkat venku, kde se zatím svět ponořil do tmy, než se dokázal protlačit dovnitř. 
Opatrně našlapoval, zatímco se proplétal masou těl, která se nezvladatelně motala a někdo mu dokonce šlápl na nohu. 
Když se Severus dostal k baru, myslel, že mu palec nejspíš upadne, ale nedal to na sobě znát, zatímco se stroze optal na navál hostů barmanky, která nevěděla kam dřív. 
Udýchaně si otřela hřbetem ruky zpocené čelo a řekla:
,,Dneska se pije na účet jedné mladé dámy," změřila si ho zamračeným pohledem, ,,dáte si něco, Snape?" 
Severus si nedovolil podívat na výřad tvrdého alkoholu za barem.
,,Ne. Pořádá snad ta žena nějakou oslavu, kvůli které je tu takový blázinec?" 
Barmanka se zasmála a mávla rukou.
,,To netuším! Prostě si to sem nakráčela a řekla, že mám nalejvat každému, kdo si řekne a ať všude rozhlásím, že to zaplatí." 
Severus se zarazil. Tohle smrdělo a to hodně. 
,,Kolik činí útrata?" 
Barmanka se zakřenila a ukázala mu dlouhý seznam položek a prozatímní cenu, kterou spočítala právě před chvílí, a Severusovo obočí náhle splynulo s vlasy. 
Taková nehorázná částka... sotva by si to mohl dovolit zaplatit on sám a že měl  něco málo našetřeno. 
Rozhlédl se, ale nikde neviděl madame Rosmertu. Severus si říkal, jestli vůbec tušila, co se právě odehrává v jejím podniku.
,,A to noc zdaleka neskončila," zasmála se znovu a nalila si sama do panáku cosi tyrkysového, načež to do sebe kopla jedním vrzem. 
Severus měl co dělat, aby také nepožádal o drink, ale ovládl se. Ještě jednou se podíval na výčet výdajů. Barmanka si připisovala nesmyslnou přirážku za pronájem prostor, přičemž nebyla nejspíš o nějakém pronájmu vůbec řeč.
,,Kdo je ta štědrá hostitelka? Přišla se alespoň jednou podívat, co vše si účtujete?" Ucedil a ustoupil jinému zákazníkovi, jenž si objednal půl tuctu máslových ležáků, ke stolu číslo pět. 
Žena jen kývla na znamení souhlasu a začala točit kořalku do stále ušpiněných půllitrů. 
,,Ale kdeže," chechtala se opile, ,,nejspíš už je tak pod parou, že ráno nebude mít na dnešní noc jedinou vzpomínku. Právě odešla na záchod s -"
Rázem se zadrhla, když se hospodou rozlehl vřískot jako blázen. 
,,Já už to nevydržím!" 
Severus se otočil za tím hlukem, a nestačil být více než překvapený. 
Před jedinou toaletou v lokále stála fronta jako blázen a nějaký muž bušil na oprýskané dveře jako o život. Nejspíš měl dost vypito, protože se potácel a lomcoval rukama všemi směry. 
Ačkoliv byl Severus alkoholik, tenhle druh opilectví rád neměl. Příliš mu připomínal jeho hrubého otce. 
,,No tááák, pusťte nás dovnitř!" 
Barmanka se nahnula dopředu, aby lépe viděla a div jí z výstřihu šatů nevylezla povislá ňadra až na pult.
Severusovi by se zvedl žaludek, kdyby včas neodvrátil oči jinam. 
,,Nebo to budeme muset, my pustit před dveřmi!"
Barmanka, aniž by mu cokoliv řekla, připsala další nehoráznou částku na seznam za nadměrný nepořádek, a přitom si broukala. 
,,Jak vypadala ta mladá dáma?" Ptal se dál, snad jen aby chvíli myslel i na jinou ženu, než na Yevu. 
Aby zjistil, kdo je osoba, která se přiměla jen tak utratit hotové jmění v nálevně. 
Musela být velmi bohatá. 
,,No, krasavice to byla. Oblečená jako mudla. Můžete ji sám vidět, jakmile se milostpaní rozhodne uvolnit toaletu." 
Severuse přepadlo neblahé tušení, ale nenechal se ničím rozhodit, když se protáhl přes provizorní taneční parket až ke dveřím, na něž právě někdo močil. Znechuceně ohrnul dlouhý, orlí nos a bez jediného slova odemkl kouzlem zamčený zámek. 
Ozvalo se krátké cvaknutí, dveře okamžitě rozrazil jeden z čekajících opilců, jehož močový měchýř už byl na pokraji sil, a Severusovi se zastavilo srdce v hrudi. 
Jestli si myslel, že Yevino odmítnutí bolelo, tak tohle bylo daleko, daleko horší. 
Protože ho nejspíš odmítla kvůli synovi Jamese Pottera, který mu kdysi dávno ukradl jeho první lásku. 
Severus nečinně stál na místě a zrak upíral na Pottera, jenž na něj třeštil oči, ve tváři rudý jako vlčí máky. Mladíkovy ruce spočívaly na útlých bocích - které by poznal kdekoliv - a on necítil nic jiného, než chuť Pottera zabít, už jen za to, jak se Yevy dotýkal. Tak... tak majetnicky. 
Severus sevřel dlaně v pěst a tentokrát jej nezastavila ani fyzická bolest praskajících strupů na kloubech.
Yeva s pažemi obmotanými kolem chlapcova krku, odtrhla své rty od Potterovi bledé kůže a podívala se na Severuse, jako by byl jen někdo, kdo otravuje. Někdo, kdo ruší jejich mileneckou kratochvíli. 
Jako by se nedívala na muže, jenž ji miluje a vyznal jí lásku, ale na zbytečný hmyz. Yeva se usmívala zmámená chtíčem a červenající tváře spolu s opuchlými rty jasně dokazovaly, co tady s Potterem dělali. A k čemu se nejspíš i chystali. 
Severus to nevydržel. Znal se. 
Věděl, že by se neovládl a tak raději utekl. Nevnímal zhola nic, ani lidi, do nichž cestou vrážel a oni po něm za to naštvaně pokřikovali. 
Vztek v něm žhnul, dmul se na povrch jako láva ze sopky, stejně tak křik dušený v hrdle. 
A ta bolest, ten pocit čiré zrady... 
Tušil, že v tom výklenku na někoho čekala. 
Jen si ani v nejtemnějších představách nedokázal připustit, že by se minulost mohla tak snadno opakovat.