Minulost si nás najde. Všechny.

Společně

Yeva se zmoženě přetočila na záda stále uvězněná ve ventilační šachtě, když natrefila na další slepou uličku. Netušila kolik času uplynulo od doby co se poprvé očividně vydala špatným směrem. 
Byla si jistá jen třemi věcmi: zaprvé, ventilace nebyla čistě jen hospody, ale propojovala zjevně několik budov, takže netušila kde se vlastně nachází východ, nebo jestli je jen jeden. Za druhé, spousta mřížových oken jí napovídala nad jakou místností se nachází, což jí bylo zhola k ničemu, protože si neprošla okolní terén, než vlezla dovnitř. 
A za třetí, její panika nabyla nekonečných rozměrů. 
Možná, že kdyby nenechala hůlku v Bradavicích, tak by určitě použila bombardo, aby se odtud dostala. Až tak zoufalá byla. 
Možná, že kdyby neměla nos ucpaný prachem, našla by východ pomocí proudu čerstvého vzduchu. Plazila by se přímo za nosem na svobodu.
Zkoušela se vysmrkat do rukávu, ale ani to jí nepomohlo. 
Celé tělo měla zpocené a dýchala hrozně nepravidelně. Třásla se jako v horečkách.
Napadlo jí vlézt do některé z místností - odstranit mřížové okno a protáhnout se, jenže nenašla žádné, do kterého by se vešla.  Před pěti lety by s tím nejspíš neměla problém, ale nyní jí zradily ženské křivky zaoblující její vyspělé tělo.
Pomalu, ale jistě, vyčerpávala možnosti až jí nakonec zbyla jen jedna. 
Mohla volat o pomoc. 
Zvažovala, že by požádala Snapea prostřednictvím jejich mostu nitrozpytu, ale jak by mu to všechno u Merlinových vousů vysvětlila? 
Zavřela pevně oči. Co by udělal on? V takové situaci? 
Nejspíš by se do ní ani tak neuváženě nedostal. 
Musím jít dál, musím, musím...
Někde musí být východ, a ona to nehodlala vzdát. Z každé kaše se vždy vysekala sama a tentokrát to nebude jiné!
A tak se Yeva začala plazit zpátky k poslední křižovatce rozhodnutá zkusit druhou odbočku. 

V dívčích ložnicích nebyla, když se tam zastavil v době večeře, aby ho náhodou neviděla jiná studentka. Nejspíš by z toho byl pěkný poprask - kolejní ředitel se toulal po dívčí ložnici! 
Severus se nedal oklamat narafičeným polštářem ani iluzí Yeviny spící siluety, a jako zkušený zvěd se náhle celý zvědavý vydal po Yeviných stopách - za pomocí kouzel - až za hranice Bradavických pozemků, kde mu stopa zmizela. 
Musela se přemístit. 
Samozřejmě, že měla licenci. Yeva byla skvostná čarodějka, nebylo pochyb, že jí dokázala získat. Rozhlédl se pozorně okolo sebe ve snaze zachytit cokoliv, co by mu napovědělo, kam se poděla? Kolem však nebylo nic. Jen tichý les.
Slunce pomalu zapadalo a Severus přemýšlel co bude dělat. Měl by ji najít, nebo alespoň nahlásit její odchod ze školy řediteli. 
Už jen ta myšlenka mu příliš nechutnala, zvlášť když by to dalo Umbridgeové další záminku proč terorizovat celou školu. Jaký skandál by asi ztropila na ministerstvu, kdyby tohle vyšlo na světlo? 
Severus se tedy opřel zády o strom a založil ruce na hrudi. 
V mysli se zatoulal k jejich poutu a vyslal po něm zprávu. Když uviděl jak se Yevina černá nedosažitelná zeď chvěje, jako kdyby Yevinou myslí otřásalo zemětřesení, popadly ho obavy. 
Yevo? Oslovil ji něžně. 
Bylo ticho. Severus se zamračil a zaťal zuby. 
Yevo, jste tam?
Ta němá, prázdná a vzdouvající se temnota přímo sršela strachem. 
Netušil co se jí ksakru stalo, ale věděl jen jediné - musel jí okamžitě najít! Jak to že nepoznal dřív, že je něco špatně? 
To byl tolik zaneprázdněný, že zapomněl i na jejich pouto? Že skrze něj může sledovat jestli se něco náhodou neděje? 
Yevo! Zakřičel na její podvědomí. Měl pocit, že se na chvíli zastavilo a upřelo na něj svůj zrak, jako když se kočka otočí za myší. 
Prosím, hlesl tišeji, prosím, řekněte, že jste v pořádku. 
Každá obsidiánová kostka vířící vzduchem znehybněla. 
Profesore, zaslechl slabě z druhé strany, jsem v pořádku.
Z hrdla se mu vydral úlevný vzdech. 
Kde jste? Co se stalo? 
Sledoval tu zeď, jak se sama kousek po kousku skládá dohromady. Co mohlo Yevou tak otřást, že se tohle stalo s její jinak perfektní nitrobranou? Vždy byla tak klidná, nehybná jako socha, věčná jako stará vrba na říčním břehu, ale teď to vypadalo, že do ní z druhé strany narážely vysoké vlny silné jako tsunami. 
N-nic se neděje, přísahal by, že zaslechl slabý sotva tlumený vzlyk. 
Severus chtěl samou frustrací řvát.
Nelžete mi, naléhal Severus, nebo si pro Vás osobně dojdu.
Yeva neodpověděla. Stiskl silně zuby k sobě a usilovně přemýšlel, co dělat.
Na pokoji - kde rozhodně máte být, jestliže marodíte - jsem našel akorát dost nešikovnou lest. Zjevně jste měla na spěch, když jste zvolila takto vágní krytí, zkusil znovu,  kam jste zmizela?
Cokoliv jen aby alespoň na moment zahnal třas v jejím hlase, strach, jenž cítil jako by tu byla s ním. Ať už byla kdekoliv, jistě potřebovala pomoc,  byla ale příliš hrdá, než aby o ni sama požádala. Severus ten pocit moc dobře znal. 
Yeva si přes jejich pouto tiše roztřeseně povzdechla. 
Na čerstvý vzduch. 
Severus v duchu proklel Yevinu tvrdohlavost a sevřel ruce v pěst. 
Co jen bude dělat?