Minulost si nás najde. Všechny.

Nebeský dotek

Mluvili spolu ještě několik minut, než mladá žena opustila jeho komnaty, a Severus, i když jí viděl odcházet jen nerad, si potřeboval utřídit myšlenky a tak byl rád za trochu samoty.
Trápila ho spousta věcí, o nichž sám nemohl mluvit, a na kterých záviselo opravdu hodně.
Yeva mu vysvětlila, že usnula na louce, když podlehla mámení přírodní magie obklopující celé Bradavice, a červenala se u toho snad víc, než když mu prakticky dala najevo svou starost o jeho maličkost. Severus mohl hádat proč, ale oproti dalším informacím to bylo skoro nepodstatné.
Pověděla mu o tahu, který ji vedl lesem, jako by ji někdo tlačil vpřed. Když se nad tím sám zamyslel, nedávalo to smysl.
Nikdy neslyšel o takovém propojení dvou čarodějů.
Možná jsem ji přivolal já sám, napadlo ho, zatímco si mnul bradu a přecházel po komnatě sem a tam. Možná to, že na ní myslel...
Severus zakroutil hlavou. Nebyl si vědom, že by tu chvíli použil jakékoliv propojení skrze nitrozpyt, vždyť nemohl ani dýchat, natož se soustředit na tak mocnou magii!
Jediné co v tu chvíli vnímal - mimo bolest - byl strach, že už ji nikdy neuvidí.
Nic nedávalo smysl.
Ale to už byl prostě kouzelnický svět - pouta mezi čaroději, tajemná volání či nevysvětlitelné tahy vedoucí do neznáma byly na denním pořádku, a jak se mu Yeva svěřila, sama byla stejně zmatená jako on.
Naštěstí pro něj se ale tak stalo a nedalo se odestát.
Teď měl však naléhavější problém.

Dny se neuvěřitelně vlekly. Jediné pozdvižení nastalo, když se mladý Malfoy rozohňoval nad tím, že do jeho domu přišel velmi vysoký účet z hospody a že mu to Lucius dává za vinu, protože utracená částka byla od Dracovi rádoby snoubenky.
Yeva skrývala potěšený úsměv, když ve zmijozelské společenské místnosti sledovala divadýlko plné rozhořčení a rudého Draca Malfoye, jak zírá na huláka před svým obličejem.
Lucius mu sliboval pobyt v Azkabanu za to co provedl a vzkázal, že se do konce zimy rozhodně ukáže v Bradavicích, aby mu dal za vyučenou.
Dobrá nálada jí však dlouho nevydržela.
Párkrát zkusila promluvit se Snapem, respektive proniknout skrze něj až k Voldemortovi.
Neúspěšně.
Severus Snape se jí mohl rovnat co se záludnosti týkalo. Pokaždé když jejich rozhovor stočila směrem k práci zvěda, odvedl její pozornost mistrně jinam. Do míst, kam si Yeva dovolila zavítat pouze ve svých snech.
Snažila se tomu ubránit. Vyhnout se dalším... fujtajbl pocitům.
Už teď její svědomí značně nabralo na váze a tíhlo s každým nuceným úsměvem, s každou vřelostí.
Zakázala si na to myslet, aby neztratila zdravý úsudek a rozhodla se mu decentně nechodit na oči, což šlo samo, protože Snape byl zavalen prací a ona se neustále obracela na přípravu na závěrečné zkoušky.
A třešnička na dortu byla Umbridgeová, která fofrem obracela školu ve své soukromé a nechutně růžové peklo.
Yeva těch zákazů a všeho kolem měla po krk, a jelikož měla čas, než dorazí papá Malfoy, dovolila si trochu svobody.
Pár dávivých dortíků od dvojčat Weasleyových Yevě zaručil týden volna ve své posteli.
V dívčích ložnicích nikdo jiný nebyl, když Yeva po jednom dni válení vylezla z postele, naaranžovala polštáře a deku, aby to vypadalo, že tam někdo tiše leží a kouzlem svému výtvoru dala ženské tvary a obraz své tváře.
Když byla se svým dílem spokojená, vyplížila se nepozorovaně z hradu na čerstvý vzduch.
Jakmile se dostala za pozemky školy přenesla se rovnou do Londýna. Nebála se, že by jí odhalila některá ze spolubydlících. Od začátku jim byla ukradená, stejně jako před pěti lety. Hned jak děvčata zjistila, že se Yeva nezajímá o kluky, líčení ani šaty, tak jí dala pokoj.
Jediný rozdíl spočíval v tom, že už tu nebyla žádná protivná Andersonová ani Eleanor Frayová, které by Yevě dělaly ze života peklo jen tak pro srandu.
Volně se zhluboka nadechla, když se ocitla v jedné z mnoha špinavých křivolakých uliček čpějících močůvkou a odpadky mezi domy v londýnské východní přístavní čtvrti.
Lehkým a tichým krokem se vydala po žulových kostkách dláždění do zšeřelého města za vzrušením, které jí tolik chybělo.
Večerní rybí trh byl vždy rušným místem, a to ne proto, že by zdejší lidé byly nadšení pro nákup rybího masa.
Na tomto místě se prodávalo jiné zboží - zboží, jehož pach dobře skryla rybina, vánek slané vody od pobřeží, kde kotvily lodě ze všech koutů světa. Yeva věděla, že právě tady může sehnat cokoliv, od drog až po lidské orgány. Rozlehlé prostranství, jež obklopovaly staré budovy slumů, nebo na první pohled opuštěné polorozpadlé sklady s okny zatlučenými prkny, nenabízelo moc možností jak se ukrýt, a tak se rozhodla pro ten nejstarší a nejednoduší způsob infiltrace.
Yeva se nenápadně připojila ke skupince opilců potácejících se z nedaleké taverny. Popadla nečekaně jednoho z nich rukou okolo krku, klopýtla, škytla a začala se smát na celé kolo.
,,Tady jsi! Hledala jsem," škyt, ,,tě."
Muž středních let s lícemi rudými od přílišného pití a řídkými pšeničnými vlasy na ní několikrát zamrkal, jako by nemohl pořádně zaostřit.
Yeva přešlápla a záměrně se divoce zakomíhala, aby mezi ně dokonale zapadla. Hlasitě si krkla.
,,To píše!"
Muž si ji prohlížel a pak jí přehodil rozložitou paži přes záda.
,,Sem vád, žue si orazila, Galafeo."
Yeva měla co dělat, aby mu vůbec rozuměla.
Prostě se zasmála, zavýskala a šla s nimi nepozorovaně přes celou tržnici, přičemž je sledovali snad všichni v okolí sta stop. Byli hlasití, nemotorní a otravní, ale jak se to říká? Pod lampou bývá největší tma.
Záměrně si dala záležet, aby jí vlasy sem tam zakryly obličej, když v dálce zpozorovala známé tváře. Dost nelibé tváře, musela podotknout.
S pytláky, pašeráky magických surovin nebo otrokáři domácích skřítků se za těch pět let pátrání po Voldemortovi setkala nesčetněkrát, a několik nechvalně známých zloduchů nejednou pořádně namíchla, když jim zničila... základny, pasti, obchody, sklady, skrýše nebo soukromá sídla.
Yeva se s nimi právě teď, ale nechtěla pouštět do křížku.
Teď potřebovala nenápadně zjistit cokoliv o obchodu s chemikáliemi.
Například, kdo by mohl zásobovat smrtijedy nebezpečnými látkami.
Měla pár tipů, ale potřebovala si je ověřit, než po nich půjde natvrdo, a jelikož jí Snape odmítal cokoliv říct...
Proč by nemohla místo zahálky udělat něco dobrého pro svět a zbavit ho několika málo otrapů?

Nakonec skončila v mudlovské hospodě Na hrázi, kam jí zavedla společnost opilců z rybího trhu. Seděla u stolku ulepeného od rozlité břečky, kterou tu nazývali pivem a držela v rukou dvojici karet.
Yeva měla v rukou dvě šestky - pikovou a srdcovou - a na stole zatím na ní zíralo eso, královna a dvojka, přičemž by se vsadila, že starý mudla s námořnickou čapkou na její pravici má v rukou minimálně jednoho krále krále a čeká na královskou postupku, s níž by mohl vyhrát tohle kolo pokeru. Soudila dle jeho samolibého úsměvu, jistoty v očích zvrásnělých věkem.
Další dva členové hry byli kouzelníci, oba ve středních letech a nepochybně obchodníci. Vybrané oděvy, silné doutníky v ústech a upravené zastřižené vousy dokazovaly jejich bohatství. A na čem se v temné době jako je tato bohatne nejvíc?
Na černém trhu.
Yeva je nenápadně pozorovala, a u toho předstírala, že rozmýšlí další tah. Moc dobře však věděla, že vyhraje.
Když rozdávala karty, zamíchala je tak, aby prvních třináct karet šlo v tomhle pořadí: pro Yevu dvě šestky, pro zbytek směsice čehokoliv co by jim zaručilo naději na postupku, a na stůl eso, královna, dvojka a následně zbylé dvě šestky.
Za těch pár hodin co tu ale seděla, proběhla nejedna tajná kouzelnická schůzka a i tihle dva zřejmě na někoho čekali. Často hleděli ke dveřím na opačné straně místnosti, častovali se netrpělivými pohledy a vrtěli se na židlích. Yeva se rozhodla tyhle dva sledovat však z jednoho prostého důvodu - jednomu z nich vykouklo zpod rukávu na malý okamžik znamení zla, které se neobtěžoval skrýt kouzlem a raději předstíral, že je to pouze obyčejné tetování. Nač se taky schovávat v mudlovské hospodě? 
,,Zvyšuji sázku," pronesl námořník a přidal zmuchlanou libru.
,,Dorovnávám," přitakala Yeva a oba čarodějové zrovna tak. Bylo trochu s podivem, že nezkoušeli švindlovat pomocí kouzel, pomyslela si. Možná, že to jejich tajné setkání vyžadovalo naprostou diskrétnost a pár her pokeru jim nestálo za to, aby prozradili svou identitu kouzelníků.
Yeva lízla kartu z balíčku a položila ji na stůl.
Kárová šestka.
Rozhlédla se po jejich tvářích. Mudla znejistěl. Jeden z obchodníků položil karty a propíchl Yevu planoucím pohledem.
Druhý - světlovlasý s ledově modrýma očima - se však ušklíbl a přihodil další libru navrch.
,,Dorovnávám," řekla klidně a dala své peníze na hromádku. Klidně by mohla vsadit všechno, ale nechtěla se prozradit, tím že by hrála příliš horlivě. Takhle z toho měla větší užitek.
Vyložila na stůl poslední kartu.
Křížová šestka.
,,No," povzdechl si starouš, ,,vypadá to, že mám dneska smůlu."
V rukou měl dva krále, a kdyby Yeva neměla vítěznou čtveřici, vyhrál by na trojici, protože kouzelnický obchodník měl pouze dva páry - dvojku a královnu.
,,Děkuji Vám za hru, pánové. Dáme další kolo?" Zavrkala a shrábla peníze po desce stolu k sobě, u čehož se vyklonila tak aby vyzývavě odhalila výstřih rozhalené bílé košile, jako obyčejná holka snažící se upoutat pozornost mocných mužů za jaké se ti dva zjevně považovali.
Nasupený první poražený obchodník, který položil karty, se nadechl k odpovědi, když v tom se dveře do hospody znovu se skřípěním otevřely.
Yeva sebrala karty a začala je s hlavou sklopenou míchat. Zpod řas sledovala, jak se obchodníci horlivě zvedli ze židlí a opustili jejich partii. Oba si to rovnou namířili k příchozímu a potřásli si s ním rukou navlečenou v rukavici z jakéhosi lesklého materiálu.
Yeva trochu pozvedla bradu aby na něj lépe viděla, přičemž mrkla na námořníka stále sedícího u stolu.
Přimhouřila oči. V matném světle hospody se rukavice šedě leskly jako šupiny pod vodní hladinou. Takže pytlák. Nikdo jiný by nebyl takový kretén, aby nosil oblečení z kůže jezerních lidí.
Tohohle muže v buřince, dlouhém kabátu, a s holí, o niž se opíral, neznala. Musel být v pytláckém byznysu nový, pokud to nebyl jeden ze zvrhlých kupců, kteří od pytláků jejich krvavé a nečestné zboží.
Míchala zručně karty a prohlížela si profil jeho obličeje. Nafouklé tváře, masité rty a zapadlé oči.
Krasavec k pohledání.
Námořník si odkašlal a Yeva strhla svou pozornost k němu.
,,Je mi líto, mladá paní, ale taky musím končit. Jsem úplně švorc." Vytahal prázdný vnitřek kapes modrých kalhot ven pro zdůraznění svých slov.
Yeva to okatě ignorovala a kývla bradou ke trojici mužů u dveří hospody.
,,Nevíte náhodou, kdo je ten muž s tou holí?"
A postrčila k němu jednu libru.
Staříkovi se rozzářila tvář, když chňapl po penězích, které prohrál.
,,Jmenuje se Murray Dijon - vlastní několik nevěstinců tady v přístavu."
Yeva s povzdechem k němu přišoupla další bankovku, jakmile jeho hlas ztichl.
,,Nevím jestli je to pravda, ale říká se, že se snaží procpat k obchodu s drogami. Některé holky od Červené rozmarýny po přístavu roznesly některé vzorky, které dostali od Dijonových bouchačů," námořník se k Yevě naklonil blíž a šeptem dodal: ,,Takový rauš, holka to ti povídám, jako by to ani nebylo z pozemského světa."
Yeva pozdvihla obočí.
Takže dědek námořník alkoholik a feťák.
Zajímavé.
,,Děkuji ti za spolupráci," vydechla a dala mu poslední libru v příslibu mlčení.
,,Mějte vítr v zádech, paní," smekl Yevě kloboukem a zvedl se vrávoravě od stolu. Pak si narovnal námořnický hnědý kabátek, z jehož náprsní kapsy trčel růžek jakési fotky, a odešel.
Ve stejnou chvíli se Dijon a dva obchodníci vydali k baru, kde jim obsluhující uhoněné rusovlasé děvče s pihatou tváří pokynulo ke dveřím za výřadem drahého alkoholu vedoucím do skladu.
Během jediného mrknutí oka ti tři zmizeli.

,,Máme příliš velký odběr. Musíš zvýšit produktivitu svých varen," blondýn zapíchl prst do Dijonova hrudníku skrytého těžkým kabátem. Zjevně byl rozčilený.
Yeva je sledovala přes mříže ventilace zabudované ve stropě nad místností za barem. Nejspíš sloužila jako sklad, a zároveň byla určena pro podobná setkání křiváckých lumpů.
Celou dobu co se plazila úzkou odvětrávací šachtou používala svou moc, aby odhalila kouzelné pasti nebo ochranná kouzla. Ovšem nikde nic. Netušila jestli to má považovat za štěstí.
,,V mých varnách problém není, kolego, ale v lidech. Děvky a ochranka nejsou žádní chemici."
,,To není náš problém, Dijone. Naši zákazníci jsou netrpělivý a chtějí to, za co zaplatili."
Dijon nakrčil obočí.
Yeva se přitiskla tvář lesknoucí se potem ke stěně šachty.
,,Tak mi sežeň někoho schopného - někoho, kdo zvládne uvařit i něco jiného než perník. I když musím uznat, že když minulý měsíc jedné nešice spadla do várky jedna z vašich přísad, úplně to změnilo účinek drogy. Šla na odbyt tak rychle, že se po ní jen zaprášilo. Lidé jí začali říkat Nebeský dotek," Dijon se ušklíbl a spojil prsty, jimiž se opíral o černou hůl, ,,měla v sobě prej něco magického."
Obchodník, co položil karty, zachytil blondýna, jenž naštvaně vykročil k Dijonovi.
,,Neplýtvejte zásobami a naším časem, nebo toho budete velmi litovat."
,,Jistě," odvětil jim klidně Dijon a zamyšleně naklonil hlavu stranou jako dravec sledující kořist.
I přesto že to byl zjevně mudla, se kouzelníků nebál. Yeva však musela zahrnout i fakt, že nosí rukavice z kůže bytostí kouzelného světa.
Jak to s ním tedy bylo?
,,Sežeňte mi někoho a budete mít co jste chtěli."
,,To není naše starost."
,,Mám vaše peníze, takže bych řekl, že je."
Kouzelnická dvojice se zarazila a v očích se jim mihly blesky.
,,Odvažuješ se nám vyhrožovat?" Zeptal se pokladač karet tichým nebezpečným hlasem.
Dijon jim věnoval pohrdavý úsměv u něhož odhalil spodní řadu žlutých zubů.
,,Jestli odtud do dvaceti tří minut neodejdu živý, moji lidé vyhodí všechny varny s vaším zbožím a penězi do vzduchu - i s holkama mimochodem," teatrálně rozhodil rukama a máchl holí, ,,udělá to puf!"
,,Ani ty nejsi takový blázen," namítl blondýn tiše, ,,abys jen tak zničil svá... hnízdečka lásky."
Dijon se hurónsky zasmál. 
,,Když zemřu já, tak i ten Váš slavný kšeft s Pánem zla." 
Yeva zatajila dech, když jí právě došli dvě skutečnosti. 
Zaprvé, nejspíš se právě dívala na motáka - člověka s kouzelnickou krví, avšak neschopného kouzlit. 
Druhá věc byla, že se ti dva zatvářili stejně překvapeně jako ona. 
,,Jak o tom sakra víš, Dijone?" 
,,Mám své zdroje," pokrčil rameny, ,,vážně jste si mysleli, že netuším o co tady jde? Že plánujete sejmout toho, ehm, krucinál, no..."
,,Brumbála." 
,,Jo! Přesně toho!"
Muži na sebe vrhli zamračený pohled. Dijon však promluvil znovu se smířlivě nataženou dlaní. 
,,Poskytněte mi zkušeného lektvaristu - někoho, kdo dokáže alespoň smíchat formaldehyd s kapalinou a máte všechny válečné zbraně dokončené, řekněme do konce června." 
Yeva vytřeštila oči. Ze Snapea cítila kyselinu, žluč, krev, spálenou tkáň a mimo jiné i právě formaldehyd. 
Jak to vlastně chtěli smrtijedi použít? Zbraně lidí proti čarodějům? 
Nedokázala si to domyslet. Možná by mohl Snape... 
Ne. Ten jí nic neřekne, a ona mu určitě nehodlala prozradit, že špehovala Voldemortovi spojky se světem lidí. Dokonce jí ani neprozradil, jak daleko jsou s testováním a výzkumem. 
Čím méně toho budete vědět, tím víc Vás udržím v bezpečí, řekl. Yeva se musela ovládat, aby na něj příliš nenaléhala, zvlášť když měla odpovědi na dosah ruky. 
Teď by ale měla zjistit identitu těch dvou - blondýna a pokladače karet - kdo jsou, v čem vedou obchod, a jak je poslat do Azkabanu nebo rovnou pod drn. 
,,Myslím, že bychom někoho měli," připustil nakonec blondýn a prsty si promnul světlé hladce zastřižené strniště na bradě. 
Pokladač karet se drsně zasmál. 
,,No, nevím, nevím, Derneli," vyrazil z hrdla další posměšné uchechtnutí, ,,jestli to ten nekňuba vůbec přežil." 
Tak tedy Dernel... 
Yeva si to jméno uložila do paměti na později, kdy o něm bude vyhledávat informace. 
,,O tom nepochybuji, i když vidět ho na vlastní oči vypít to svinstvo... úplně jsem ho litoval, že nahněval Pána zla." 
,,O kom je řeč, pánové?" Otázal se Dijon, jako by četl Yeviny myšlenky. 
,,Náš lektvarista musel ochutnat co sám uvařil - nějakou zkušební dávku té dobroty, co máte za úkol vyrábět ve velkém - protože příliš pozdě odpověděl na Pánovo volání." 
Yeva přitiskla prsty k ústům, aby polkla vztek, který jí bublal v hrdle. 
Samozřejmě, že se bavili o Snapeovi, jen do teď netušila co si musel zakusit ve Voldemortových rukou jen aby nosil informace straně dobra. 
Uvědomila si cenu toho všeho a najednou jí bylo na zvracení. 
Dijonova tvář vypadala náhle podezřele bledě. 
,,Prodiskutujeme to při příštím setkání smrtijedů, Dijone, a do té doby," odmlčel se blondýn a přejel očima modrýma jako pomněnky po místnosti, ,,se snaž sám, nebo uvidíš, že to co se stalo našemu lektvaristovi bude procházka růžovou zahradou oproti tomu, co náš Pán udělá tobě, jestli budeš znevažovat našich zásob pro vlastní drogový obchod." 
Luskl prsty a oba kouzelníci se přenesli pryč. 
Dijon bez výrazu jen sledoval prázdná místa, kde ještě před pár vteřinami stáli. Yeva i přes mříže ventilace zahlédla záchvěv smutku a žárlivosti v jeho očích. To jak strnule stál, jak zatínal a povoloval pěsti, jak se celou dobu snažil rovnat mocným kouzelníkům... 
Očividně po tom toužil. 
Chtěl aby také mohl používat kouzla, ovládat tajemno a mít moc nad světem okolo sebe. 
Motáci neměli v tomhle světě nic. 

Yeva setrvala natěsnaná v kovovém hranatém prostoru pro jistotu ještě deset minut po tom, co Dijon konečně opustil místo schůzky, než se pomalu začala soukat ven. Šlo to hůř, než dovnitř a Yeva najednou byla celá lepkavá studeným potem. Tiše funěla, když se stěny okolo na ní natlačily a ona měla pocit, že nemůže dýchat, protože ať chtěla či ne, to že jí... 
Že jí Snape... 
Musela polknout knedlík v krku. 
Hrozně se to na ní podepsalo. Už když lezla do ventilace měla záchvat paniky, ale uklidnila se.  Měla cíl, něco za čím šla, ať to stojí co to stojí, ale teď, když se měla pouze nějak dostat ven...
V hrdle se jí hromadil křik. Yeva se kousla silně do jazyka, aby ho potlačila. 
Plazila se úporně nazpět, když v tom se zasekla. 
Tiše hekla a zabrala dlaněmi opřenými o stěny, ale její boky uvízly sevřené chladným kovem. 
Jak je to možné? Vždyť se tudy procpala! 
,,Kurva, kurva, kurva," syčela tiše, zatímco ledový pot zmáčel prach na jinak bílé košili, který vymetla cestou sem a měla ho snad všude. 
Vzpomněla si na past na lišky - oko u vstupu do kurníku, jímž prošli dovnitř, ale když se chtěli dostat ven...
Yeva na chvíli zavřela oči, aby zklidnila vyplašené srdce a duši. Tohle místo, tahle situace... 
Nemohla. 
Nemohla se zbavit pocitu, že se právě ocitla někde jinde, v zemi sužované mrazem, v tmavé rakvi, několik metrů pod zemí... 
Zvedl se jí žaludek. 
Pevně sevřela rty. Ne. Dostane se ven, nezůstane tady zavřená! 
Místo toho aby znovu tlačila svoje tělo zpět, rozhodla se jít vpřed, což šlo taky jen ztěžka, ale posun byl možný. 
Jako kdyby doopravdy někdo ventilaci navrhl tak, aby zadržela i posluchače, jako predátora v noře. Pěkná malá pastička. 
Brzy se dostala zpět ke mřížovému oknu, kde sledovala Dijona se smrtijedy. Možná by mohla nějak nenápadně Snapea varovat, že ho chtějí poslat do Londýna, aby vedl výrobu kyselin v drogových varnách, ale to by se opět prozradila. Kdyby šlo o kohokoliv jiného, určitě by jí neprokoukl, ale Snape by mohl.
Plazila se vpřed, v ostrých úhlech zatáček se musela zkroutit do písmene L, aby vůbec byla schopná jimi prolézt, nevěda jak moc je ventilace rozvětvená a, kde se nachází druhý konec?  
Přenášení nepřipadalo nyní v úvahu. 
Licenci sice měla, ale samotné kouzlo vyžadovalo naprosté soustředění, klid a přesnost, což právě v tuto chvíli Yeva neovládala. Neovládala svůj pitomý a nanicovatý strach - tu paniku sžírající její duši jíž se dusila stejně jako vztekem nad sebou samotnou. 
Kdyby se teď přenesla - ještě k tomu z tak malého prostoru - mohla by si akorát způsobit odštěp. 
A ona ho rozhodně podruhé zažít nechtěla. Najednou musela obdivovat Snapea, že je oba dokázal přenést i v zoufalém zdravotním stavu.
Rozhodla se raději na to nemyslet a raději se soustředila na tmu před očima, na ruce natažené vpřed jimiž ohmatávala stěny a přitahovala se. 
Nohama se odstrkovala od stěn, svaly jí pálily námahou a srdce bilo tak hlasitě, že sotva slyšela vlastní dech. 
Když sundávala mříž z konce ventilace, kterým se sem dostala, připadalo jí to jako dobrý nápad, protože se nacházela jen pár desítek stop od skladiště hospody. Teď se musela především zamyslet nad východem. Druhý konec ventilačních šachet se většinou se nachází na střechách, takže až to celé proleze, měla by její cesta vést prudce vzhůru. 
Kdyby byla optimistická doufala by i v žebřík. 
Tiše se své myšlence uchechtla a tlak v hrudi jako by snad na okamžik povolil. 
Jen aby se pak zvětšil ještě víc, když se před ní náhle objevila křižovatka. 
Tohle bude dlouhý den. 

 Dny ubíhaly neuvěřitelně svižným tempem. 
Severus měl sotva čas na chvíli oddechu, zatímco se na něj valila práce ze všech stran, a mimo jiné i výslechy za pomoci veritaséra, jež musel pravidelně vařit pro vrchní dozorkyni Umbridgeovou, zatímco tajně plánoval spolu s Brumbálem ničení plánu smrtijedů. Do toho všeho se musel účastnit všech setkání s Pánem zla, kde mu nikdo nevěnoval přílišnou pozornost navzdory tomu, že ho před několika týdny Voldemort přiměl vypít notnou dávku prototypu jejich nové smrtící zbraně. 
Sotva měl čas na Yevu a na své city k ní. 
Od doby co mu zachránila život spolu ani pořádně neměli šanci mluvit a když se náhodou potkali, nezajímalo jí nic jiného, než jeho vyzvědačská práce. Když si chtěl Severus promluvit o nich, stočila hovor ke studiu a závěrečným zkouškám. 
Po několika krátkých hovorech se mu začala vyhýbat úplně, z čehož byl velmi rozrušený mírně řečeno. 
Právě teď seděl za svým stolem a opravoval haldu trestných esejí, když se najednou ozvalo klepání na dveře. 
Zvedl prudce hlavu až ho píchlo v zádech z dlouhého předklonu. S nadějí ve svém roztříštěném srdci se ihned vydal otevřít. Je to ona. Musela být. 
Nedovolil však dát cokoliv znát na své tváři. 
Jen co otevřel, slabé světýlko v hrudi pohaslo. 
Nebyla to Yeva, kdo postával za dveřmi. 
Přiměl se polknout knedlík v krku a pokývl na pozdrav madam Pomfreyové. 
,,Zdravíčko, chlapče," usmála se na něj starší paní, ,,mám na tebe prosbu." 
Severus přivřel oči a zhluboka se nadechl. 
,,Omlouvám se, Poppy. Zásoby lektvarů doplním hnedka pozítří." 
Ošetřovatelka však jen zavrtěla hlavou až se jí rozhoupal stříbrný cop na zádech. 
,,Kvůli tomu tu nejsem, Severusi." 
Překvapeně povytáhl obočí v němé otázce. 
,,Mohl bys prosím zajít za slečnou Gardaninovou? Víš, na začátku týdne měla nějaké žaludeční potíže, tak jsem jí omluvila z výuky, ale dneska nedorazila na kontrolu." 
Severus se zarazil. Vážně měla zdravotní potíže? Jak to, že o tom neměl ani tušení? 
,,Proč jsi mi to neřekla rovnou, Poppy? Já nevěděl, že někdo z mé koleje ochořel," měl co dělat, aby se ihned nevydal do dívčích ložnic a choval se profesionálně. Hlavně klid, Severusi.
,,Nebylo to tak vážné, Severusi, a navíc máš starostí až nad hlavu," nahlédla za jeho rameno, jako by se snažila spočítat podle štosů listin kolik zameškal učitelské práce díky úkolům od Umbridgeové, ,,jen za ní prostě zajdi ať můžu v klidu spát." 
Přikývl. 
,,Neboj se - dodělám ještě nějakou práci a pak se stavím." 
Poppy mu věnovala srdečný úsměv a mrkla na něj. 
,,Kdo by to byl řekl, že umíš být tak chápavý? Normálně bych od tebe slyšela něco jako: já jí dám co proto, že zameškává školu a ještě k tomu nechodí na lékařské prohlídky!" 
Severus by se plácl po čele. 
No, je pravda že by přesně tohle řekl v případě kohokoliv jiného. Ale když šlo o ní... 
,,Jsem unavený, Poppy," zkoušel se vymluvit. 
Jenže vševidoucí dáma se trefila přesně do černého. 
,,Ale kdeže," zasmála se, ,,prostě ti jen přirostla k srdci."
A než se vůbec mohl obhájit, otočila se na podpatku, zamávala na rozloučenou a vydala se chodbou pryč.