Hate Is A Strong Word (czech)

11.

Možná by bylo lehčí učit fyziku dvacet opic než Sebastiana. Já už to asi nezvládnu. V životě jsem zvládla a dokázala spoustu věcí, ale nevím, jestli tohle bude jeden z mých úspěchů. Jeho slova, které mu kolikrát vypadnou z pusy, je mi do breku. Nejhorší na tom je, že nejsem ani doma, jsme poprvé u Sebastiana doma.

Hlavu si položím mezi ruce na stůl. Kdybych byla doma, tak bych už dávnou křičela. Já to asi nedokážu pochopit, mně učení vždy šlo, takže prostě nevím, proč mu to nejde. Ptala jsem se ho, jestli nemá dyslexii nebo dysgrafii, prý ne. Vždyť on má disciplínu, je zvyklý makat, ale na to učení prostě sere.

Není schopen si vzít sešit, sednout si a aspoň dvakrát si to přečíst. Já se snažím, opravdu se snažím, ale nejde to. Za poslední týden jsem dostala více bot, knížek a oblečení než kdy jindy. Já doopravdy nevím, co si mám přát, ale mu asi nevadí, utrácet peníze, protože podle všeho jich má nejspíše dost, takže budeme muset přitvrdit. Musím začít s něčím, čím se ztrapní. To by ho snad donutilo, začít něco dělat.

Podívám se na něj a on už je z toho taky úplně špatný. Prohrábne si vlasy a promne si oči. Nezvládá to se mnou, kdo by to taky zvládal. Jeho oči jsou plné trápení, nejen jeho oči, celý jeho výraz je ztrápený. Ale nemyslím si, že je mimo z toho učení, škola je pro něho to poslední. Zvednu hlavu, nohy dám na židli a bradu si opřu o kolena.

"Ještě jednou, co je to izotermický děj?" Otočí se na mě. Jeho oči nejsou plné štěstí, jako když jsme spolu byli v té místnosti. Něco se tam ve mně zlomilo, nezačala jsem ho mít ráda nebo nedej bože začala milovat, to ne, ale když jsem ho viděla šťastného a spokojeného, bylo mi do pláče. Mám li být upřímná, nikdy jsem ho takhle neviděla.

Ležel mi na klíně a byl spokojený. Usmíval se, oči mu zářily jako miliony hvězd. Měl ho vůbec někdo někdy rád? Jeho rodiče ho určitě mají rádi, je to jejich syn, já spíše myslím, jestli ho někdo měl rád mimo rodinu. Točí se kolem něho spousta holek, možná někdy až moc, ale měla ho aspoň jedna z nich doopravdy a upřímně ráda? Nebo ho všechny chtěly jenom kvůli jeho budoucnosti nebo penězům jeho otce.

"Děj, při kterém je tlak plynu stálý?" Zeptá se, protože si není jistý. "Ne?" Když uvidí můj obličej a já zakroutím hlavou, že ne.

"Děj, při kterém zůstává teplota plynu stálá. Plyn o dané hmotnosti mění pouze svůj tlak a objem." Řeknu a podívám se na něj. Chci mu říct, že se na to vykašleme, ale do jeho pokoje přiletí malá holčička. Utíká směrem k Sebastianovi a je tak natěšená, že málem spadla. Nohy se jí pletou, ale jí to nevadí. V puse má dudlík a vlásky má ve dvou malých culíčcích.

Přiběhne k nám a Sebastian ji zvedne ze země. Najednou má úsměv na tváři a vypadá šťastnější. To bude asi Barunka. Padne mu do náručí a ručičky obmotá kolem jeho krku. On ji obejme zpátky a Barunka pak zaregistruje, že je tady nějaká cizí holka. Pustí Sebastiana a zvědavě se na mě podívá. Vyndá si dudlík z pusy a směje se na mě.

Z pusy ji vyjde něco, co by mělo asi být čau a nakonec na mě začne mávat. Stojí Sebastianovi na nohách a on ji drží, aby nespadla. Nohy dám dolů z židličky a usměji se na ni. "Ahoj." Řeknu jí zpátky a on mu spadne do klína a schová se v jeho náručí.

"Baru, neboj." Skloní se k ní a šeptne. Usměji se. Musí být úžasný bratr, stejně jako Šimon pro mě. Nechci mít děti, ale když to muži umí s dětmi, je to něco tak nepředstavitelně pěkného a sexy. Pustí se ho a podívá se na mě. Usměji se a natáhnu k ní ruku. Ona se na mě nejdříve nejistě kouká. Kulí na mě její modrá očička a není si jistá, jestli mi může věřit.

Podívá se na Sebastiana a ten se ni usměje a kývne. Její pohled jde zpátky na mě a pomalu mě chytne za prst, pak ho ale hned pustí a začne ke mně natahovat ruce. Vezmu si ji od Sebastiana a posadím si ji na klín. Chytne mě za prst a sundá mi prstýnek ve tvaru kytku z prostředníčku. Ukáže ho Sebastianovi a ten se ní usměje.