Hate Is A Strong Word (czech)

18.

Zatím mě ta válka se Sebastianem baví. Užívám si to. Vyžívám se v tom. Z jeho strany je to úplně stejné. Kdyby nebylo těch přání, tak tohle naše válčení, by postrádalo jakýkoli smysl. Aspoň se už nepereme, ale děláme ze sebe totální kokoty. Učitelé a stejně tak i naši rodiče z nás jsou poslední dva týdny na prášky a celá naše třída a ostatní studenti z nás mají tak akorát prdel.

Můžeme si udělat takovou menší rekupitalci těhle necelých dvou týdnů, vlastně dvanáct dní. Dnes je úterý 29.11., zítra je středa, takže poslední den v měsíci listopad a také máme ředitelské volno a to nejen ve středu, ale i do konce týdne. Ještě o den později nás čeká soud s Vondrákem a jsem nervózní jak prase. Jen tak pro zajímavost, moje kniha už vyšla.

Jde na dračku, ale neskutečně, to si ani představit nedokážete. Už teď musí začít dotisk knížek, protože je z ní bestseller, překlad do angličtiny je v plném proudu a mně zase přistane balík na účtě. Za necelý měsíc, když nepočítám vánoční prázdniny, máme představení s dramaťákem. Hrajeme Ledové Království II. Minulý rok byla jednička, tak teď dvojka.

Já hraji Annu, takže musím mít celou dobu paruku nebo si nabarvit vlasy, to se mi ale moc dělat nechce. Máme teď hodně zkoušek, minimálně dvakrát do týdne, ale se začátkem prosince se to navýší. Též mám plné ruce práce společně se zbytkem rady ohledně mikulášské besídky pro základku.

Základní škola, která je úzce spjatá s naší střední, má dohromady třicet tříd. A my tohle budeme muset vše obejít, dvě skupinky po šesti. Jeden Mikuláš a pak záleží na tom, jestli dva andělé nebo čerti. Úžasné taky je, že ještě předtím než půjdeme do té debilní školy a všechny děcka deset plus se nám vysmějí, musíme do školky. Nevím, jak to všechno stihneme, ale nějak to budeme muset zvládnout.

Sebastianův prst už je v pohodě. Trávili jsme hodně času učením, protože nemohl být tak aktivní. Cvičil pouze břicho a nohy, na ledě trénoval jen bruslení. Vynechal asi tři zápasy a pozítří hraje svůj druhý po pauze, nakonec se mu ten prst uzdravil rychleji, takže dobře pro něj.

Vrátím se k těm našim přáním. Bylo to jako na houpačce, jednou jsem byla ve vedení já, pak zase on. Já jsem například musela do školy jít s tričkem, které mělo na sobě obrázek Pastrňáka v renesančním obraze, napsat za něj práci do občanky, hodit kvítko před učitelku, při zkoušení nic nedělat, jen stát.

Já jsem byla též velmi originální. V půlce hodiny přiběhl do třídy s nějakým prvákem přes ramena, musel dělat hvězdy na ledě a málem se u toho přizabil, ale tak co, jeho otec přeci uznává jen hokejová zranění. Tak trošičku jsem mu na celý den udělala makeup a dva culíčky a on to vzal velmi dobře. Makeup je pro všechny, ale on je hokejka a všichni moc dobře víme, jací hokejisté jsou. Taky požádal naší učitelku němčiny o ruku.

Hrajeme mezi sebou hru, kdo toho druhého dokáže ztrapnit více. Nedokážu určit vítěze, tohle bylo jenom pár z těch věcí, které jsme toho druhého přinutili udělat. Jsem ráda, že je to jako dříve. Mu se na jeho schopnosti ve škole daří, v hokeji to teď trošku skřípe, asi má nějaké slabší období, ale jinak je asi vše úplně v pořádku.

Jediná věc, která je na tomto našem boji hrozná, jsou všechny ty holky, které mi závidí. Závidí mi Sebastiana. On měl sice hodně známostí, těm je to ale většinou jedno, protože ví, jaký doopravdy je. Jenže holky ze školy, hlavně ty, neví jaký on je. Proto se nechají oslnit jeho krásou a úsměvem a tím, že hraje hokej. Přitom on není perfektní, není takový jak se prezentuje.

Hodně času teď trávíme spolu, jak ve škole, tak i mimo školu. Naše doučování stále platí ve středu a jeden z víkendových dnů. Často nás vidí, jak spolu jedeme po radě autobusem ke mně domů nebo jak nás bere moje mamka nebo táta. Vidí, jak spolu jdeme po škole a navzájem do sebe ryjeme. A tohle mi ony závidí, protože si myslí, že jsem jeho holka nebo že spolu něco máme.