Hate Is A Strong Word (czech)

41.

Co všechno jsme schopni udělat pro lásku? Jsme schopni se rvát, brečet, křičet, smát se, do ohně skočit. Projít si peklem i rájem, nenávistí i láskou, špatným i dobrým. Jít po hřebících, běžet kilometry, trápit se a plakat. Stále je ale láska to nejdůležitější. Mít někoho, na koho se můžeme spolehnout. Někoho, koho můžeme obejmout nebo se mu vyplakat na rameni.

Pro lásku jsem schopna udělat vše. Vše pro kousek nějakého pocitu. Proto teď mám na sobě kšiltovku s malým lvem, na nehtech modrou, bílou a červenou barvu. V jedné ruce madlo od kufru, v druhé pas s letenkou. Pomalu se šinu v zástupu lidí, kteří se stejně jako já snaží dostat do země s modrým křížem ve vlajce.

On neví, že teď podávám letenku milé paní letušce. Nemá tušení, že dnes zaklepu na dveře od jeho pokoje. "Hokej?" Zeptá se slečna, když mi podává letenku zpátky.

"Jo, jo." Usměji se a vydám se tunelem směrem do letadla. Při vstupu se na mě usměje pro změnu starší paní a já jdu až ke svému místu, které je uprostřed letadla. Kufr hodím nahoru a u sebe si nechám jen notebook, mobil a sluchátka. Jelikož o mém úprku do Finska ví jenom rodiče, Viktor s Emou a Eliška, tak musím dodělávat práci, kterou bych jinak měla dělat ve škole. Maminka napsala třídní, že jsem nemocná, takže je to v pohodě. Všechny akce jsem přehodila na Ninku a Matěje, kterým jsem namluvila, že jedu na Slovensko za babi a dědou.

Rodiče s mým výletem do Tampere byli v pořádku, protože ta noc, kdy jsem dopisovala knihu a brečela, je asi přesvědčila o tom, že pro mě bude nejlepší letět za Sebastianem. Navíc Eliška se mnou bude trávit většinu času, když nebudu se Sebastianem. Eliška je takový můj tajný komplic.

Letos se výlet do Tampy konat nebude, protože můj bratříček nepostoupil dále. Teď se někde válí na pláži a uzdravuje svou nemocnou nohu. Otevřu si notebook, kde budu pokračovat ve své práci, ve které rozebírám diskriminaci žen v průběhu historie. Vrána se z mé práce posere.

Do uší si narvu sluchátka a doufám v to, že si vedle mě nikdo nesedne. Viděla jsem pár lidí, kteří vypadali, že se hrnou do hlavního dějiště mistrovství. Poslední dobou jsem si oblíbila podcast, kde mluví o víně. Rozebírají druhy vín a vše, co se vinařství týče. Je to zajímavé.

Mám dvě hlavní obavy, jak se dostanu na hotel, a jak bude reagovat. Čekám cokoliv, protože u nás dvou člověk nemůže nic předpovídat. Může to být pěkný moment, ale taky se to může rychle zvrtnout. Domů ale před koncem mistrovství nepoletím.

-

Nádech a výdech. Let byl v pořádku, ale teď mě čeká nejtěžší část celého dne. Doteď to vše bylo úžasné a bez nějakých komplikací, to jsem ale nestála před dveřmi, za kterými je Sebastian. Na každém turnaji vždy vede tabulky a tady to není jinak. Pod vedením svého šíleného otce, který neví, že jsem tady, ukazuje nejlepší výkony.

Jsem tady. Ne kvůli jeho prosbě nebo kvůli tomu, abych to mezi námi vyžehlila. Chci mu udělat radost a do budoucnosti doufat v to, že on to stejné někdy udělá pro mě. Ta hádka byla stupidní, dalo se to vyřešit normálně a v klidu. Já jsem tvrdohlavá, on též a k tomu všemu ještě horká hlava. Je to hrozné, kdybychom oba aspoň jednou přemýšleli, tak bychom se vůbec nemuseli hádat.

Zhluboka se nadechnu a mé klouby se dotknou dveří, které jsou hnědé barvy a nejspíše vyrobeny z dřevotřísky. Teď už není cesty zpět. Můžu sice utéct, co bych ale sama večer dělala někde v nějakém městě ve Finsku, kde jsem poprvé v životě. Třídní bude Viktora dusit tak dlouho, dokud jí prostě neřekne, kde jsem. Angínu mi v době mistrovství světa v hokeji určitě věřit nebude. V reálu nemám angínu, ale jsem ve skandinávské zemi.