Hate Is A Strong Word (czech)

26.

"Můžeš mi kurva vysvětlit, co v té Kanadě děláte?!" Křiknu na něj, hned jak se objeví jeho obličej na obrazovce mého mobilu. Je sedm hodin večer v Tatrách, v Edmontonu mají jedenáct ráno a já jsem ho asi teď právě probudila. Vypadá, že včera měli velmi bujarý večer a noc a šli spát možná v šest ráno. Divím se, že stále spí, i když za chvíli bude oběd a navíc, tam kurva mají trenéry a Roberta, kustody a doktory, ale tam se ještě chrápe.

Kdybych nevěděla, že včera měli mezinárodní chlastačku, tak bych si myslela, že ho přejel kamion. Vypadá hrozně. Kruhy pod očima, od včerejška se mu na tváři objevil monokl od jeho rvačky se Samuelem a je úplně mrtvý. V pět jsem šla spát, ve dvanáct jsem vstala, dům byl ještě prázdný a tichý, protože letos se pilo hodně a v jednu hodinu už jsem byla na nohách a běhala jsem s fotbalisty po zasněžené krajině.

Kolem třetí jsem byla doma a ve čtyři jsem stála na běžkách a táta se pohybem zbavoval kocoviny. Před hodinou jsme se vrátili, na chatě se teprve vstávalo a místo snídaně se večeřelo. Čekala jsem celý den, až mi tenhle hlavní rváč a střelec českého týmu zavolá, ale ono nic, takže jsem zase všechno vzala do svých rukou. On mi ještě poděkuje, že jsem ho vzbudila.

Zamručí a obrátí se na bok. "Týno." Řekne ospale a já z jeho obličeje i hlasu poznám, že má tak dvojnásobnou kocovinu, než ta co byla u nás. On je hokejista, to zvládne. V životě se mu budou dít horší věci než tato. Ti se včera zřídili tak moc, že já netuším, jak toho byli schopní. Já to prostě vím, že se tam celou noc pilo, ale úplně celou. Jak je ale ti trenéři mohli nechat se takhle doslova ožrat a ještě když tam mají nezletilé.

Já vím, že je určitě těžké uhlídat něco přes dvacet náctiletých kluků, kteří jsou sice rozumní, ale stále jsou to mladí kluci, kteří mají rádi zábavu. Ale trochu rozumu snad ti trenéři pobrat museli. Muselo jim být jasné, že něco takového se někdy stane, jestli tomu hned ze začátku nezabrání.

Když vezmu jenom trenéry, tak tam jsou čtyři. Plus videotrenér, jestli dva lékaři, dva kustodi, kondiční trenér, manažer a nevím kolik dalších dospělých chlapů. Jestli jich tam je třeba deset dvanáct těch dospělých a samozřejmě ještě Robert. Rázný a na disciplínu tvrdý tréner národního týmu, který je nositelem jména Robert Knížek, ten velmi tvrdý Robert. Stejně mi to do hlavy neleze. Píčo, vždyť tam ještě měly ty Slováky, to máš dalších dvanáct dospělých lidí.

Jakože, kluci mají určitě večerku a program, ale chápu, že když je realizační tým na sračky, tak asi těžko budou hlídat mladé hokejisty, kterým nedělá problém propašovat alkohol na hotelové pokoje. Sice jsou to budoucí hvězdy české ligy nebo i té v zámoří, ale stále jsou to mladí kluci. Pochybuji o tom, že dnes budou mít trénink. Tohle je ten vnitřek, který nechtějí, abyste viděli. Celá česká juniorka plus realizační na mol. Pořád jsou to jen a pouze mé domněnky, které ale určitě nejsou daleko od pravdy.

"Co tam kurva děláte?" Řeknu protentokrát klidněji. Bála jsem se o něj. Hele, ožralí českoslovenší hokejisté v Kanadě, to nevěstí nic moc dobrého. Jejich alkoholem otupělé mozky napadne si třeba zahrát hokej a asi si dokážeme představit, že by to moc dobře neskončilo.

"Nic."

"Ty fotky byly jakože nic?" Sedím sama v pokoji, protože potřebuji chvíli klidu. Dole to teď zase žije, jelikož si všichni užívají poslední chvíle s rodinou než naše expedice Vysoké Tatry bude u konce.

"Fotky?" To se mě ptá nebo co? On ani neví, že mi ty fotky poslal buď on sám nebo někdo z reprezentace, nevím jestli ze slovenské nebo české, to asi nikdy nezjistím, pokud si sám není vědom toho, že se ty fotky ke mně dostaly. Můj názor je, že jich ještě pár desítek vzniklo.