Hate Is A Strong Word (czech)

13.

Sedím na zemi ve svém pokoji, na televizi běží nějaký náhodný díl Farmář Hledá Ženu, ne ten český ten slovenský, Slováci jsou na reality shows mistři. Šříhám dýně, které jsem si vytiskla a musím jich nastříhat asi pět set, protože na jedné straně chodby bude jeden řetěz a na další straně druhý, též musím vystřihnout pět set netopýrů. Na doma jsem si nechala jenom ty titěrné věci. Většinu věcí dělám ve výtvarce a v té nepovinné výtvarce.

Takže jen ty řetězy, pak musíme ještě udělat takové penízky, karty se stanovišti, malé duchy, které budou viset ze stropu, pomalovat plechovky a další věci. Je toho prostě moc, ale naštěstí jsem ty velké věci udělala s lidmi ze školy, kteří jsou součástí té halloweenské stezky odvahy. Je patnáct stanovišť, na každém stanovišti je buď něco pohybového nebo logického. Děcka ze základky budou chodit po menších skupinkách s někým z naší školy a plnit úkoly. Na stanovišti dostanou za splnění sladkost a pár těch penízek, když projdou všechny stanoviště, tak jdou do tělocvičny, kde je pro ty děti připravena halloweenská party.

Miluji, ale zároveň nesnáším plánování těhle akcí. Dá to strašně moc práce, ale miluji to, dokonce i ten stres kolem všeho. Učitelka, která by na tu naši studentskou radu měla dohlížet, na to kašle, též by měla organizovat všechny akce aspoň z poloviny, ale já si myslím, že ani neví, že má nějakou radu vést a naší ředitelce je to trochu více jedno, hlavně že to funguje a před inspekcí to vždy nějak ututlá. Asi mi z toho za chvíli přepne, ale to nevadí.

Na Sebastianka mého tady čeká řezačka, děrovačka a štos papírů, na kterých je něco okolo 700 kart, ty budou děcka nosit kolem krku a účinkující na stanovištích označí, že stanoviště splnily. Já mám stanoviště, kde je překážková dráha, ale ještě je tady jeden problém. Na každém stanovišti musí být aspoň dva lidé a já jsem tam zatím sama, takže jediná moje záchrana je Sebastian.

Taky mám na něho ještě jednu prosbu, potřebuji donést hokejky, puky a tu střílecí desku. V té opičí dráze bude i branka, do které budou střílet puky do branky a jelikož můj bratr je hamoun prvního stupně, tak mi nechce nic půjčit, i když mu táta řekne. Hokejky mám i svoje, ale já potřebuji nějaké menší pro ty malé děcka a moje jsou jenom velké.

Otočím hlavu směrem ke dveřím od koupelny, protože lupl zámek a otevřou se. Z nich vyjde Sebastian a směje se na mě. Klasické černo červené kostkované pyžamové kalhoty a černé upnutější triko, mu nádherně obtahuje svaly, vypadá pěkně. Vlasy má mokré, pěkně vlnité a padají mu do očí, když spatřím jeho obličej, začnu se smát.

Na tváři má jednu z mojich masek, které jsem asi nechala omylem vytáhlé na skříňce v koupelně. Poskládané oblečení, které má v ruce si dá do batohu a jde si sednout za mnou na zem. "Je to strašně příjemné." Sáhne si na obličej a já se culím jako debil. Kdyby byl pořád takový, tak bych do něho byla zamilovaná až po uši, ale člověka musíte milovat i s těmi nedokonalostmi. "Copak se tak culíš?"

"Nic. Pojď převázat tu dlaň." Vyskočím na nohy, on si stoupne hned po mně a práci necháme prací. Následuje mě dolů jako ocásek a když se znova oba ocitneme v kuchyni, skočí na kuchyňský ostrůvek. Pomalu je asi čtvrt na deset a my nemáme ani jednu pětinu toho, co máme udělat.

Vytáhnu už dobře známou lékárničku, tu otevřu a položím vedle něho. Stoupnu si mezi jeho nohy a vezmu mu jeho dlaň do své ruky. Opatrně oddělám lékařskou pásku a jemně odmotávám obvaz z jeho ruky. Pečlivě pozoruje pohyby mé ruky a ani bolestí nesykl, přitom to musí bolet. On ten zápas zítra neodehraje a jeho otec nás zabije oba.

Obvaz dám stranou, protože není od krve, takže je  zbytečné ho vyhazovat a brát nový. Když začnu odlepovat náplast, kde jde vidět, že krev pak ještě tekla, sykne bolestí. Pohladím ho po paži a on dá svou ruku na můj pas. Pokračuji v sundávání v náplasti, bolí ho to, při každém mém pohybu se jeho stisk kolem mého pasu zpevní. V té masce vypadá vtipně a ještě když syká bolestí.
Náplast hodím do koše a začnu stříhat nové mašličky. Jeho ruce jsou na mém těle a hladí mě po zádech, nechám ho, právě teď mi to nevadí a je mi to i příjemné. "Bolí?"