Sisa

Osud

Ležím, oči mám zavřené a nemyslím na nic jiného než na Filipa a Bruna. Více než rok jsem na Filipa ani nepomyslela až když jsem viděla Bruna naskočila mi jeho tvář. Bože, co to se mnou hraješ za hry? Kéž by to byl jen krutý sen. Netrpělivě čekám až dorazí Bruno a přitom je to to poslední co bych si přála. 

Otevřou se dveře, Bruno se vrátil. Petr se zvedá, slyším jak se plácají po zádech. „Spí skoro celou dobu, ani nejedla. Tak se měj brácho." Když slyším bouchnutí dveří, otevřu oči a podívám se na Bruna. Naše oči se střetnou, Bruno polkne a jeho výraz se změní. Cítím z něj napětí. 

„Lásko?" Osloví mě opatrně. I když jsem si říkala, že budu pomaličku zjišťovat, co se to sakra děje, nejsem toho schopná, mám vztek. „Jdi do prdele. Chci domů, hned." Na důkaz svých slov se zvedám. Bruno ke mně přiskočí a vrtí hlavou. „Nikam tě nepustím." Tlačí mě zpět do postele. Rozsypu se, znovu, zase, opět mi puká srdce, tříští se na snad na ještě menší kousíčky a já jsem zoufalá. Bruno přede mnou bezradně stojí. 

„Simono, miluju tě, nelhal jsem ti. Jen jsem ti neřekl některé věci." Nevěřícně na něj pohlédnu. „Některé věci? To jako vážně? Bruno, ty jsi mě obelhal, říkej si tomu jak chceš, ale jsi zasraný lhář!" Křičím na něj, protože mě to všechno tak moc bolí. 

„Nechej mě to prosím vysvětlit." Jeho upřený pohled mě přece jen obměkčí. Kývnu hlavou a nespustím z něj oči. 

„Filip je můj nevlastní bratr. Máme společnou matku, ale to je asi vše, co máme společné. Je o deset let starší a jak to šlo byl u svého otce a v patnácti už bydlel na intru. Naše matka se pořád snažila nás dát dohromady, ale nestál jsem o to já ani on. Naše cesty se střetly až na mé svatbě. Samolibý hajzl. Ošukal mou ženu přímo na naší svatbě. Porvali jsme se a já si přísahal, že ho už nikdy nechci vidět. Manželství nám nikdy nefungovalo, ale otevřel mi oči, do té doby jsem nikomu nevěřil, že by Blanka mohla být taková. Před třemi lety nám zemřela matka. Znovu jsme se s Filipem setkali na pohřbu, už jsem byl rozvedený a pořád pěkně nasraný. 

Filip mě ale překvapil, omlouval se a prosil mě o pomoc. Chtěl toho nejlepšího na sledovačku. Kývl jsem mu na to a slíbil mu, že se o to postarám já sám. Neřekl mi, že se jedná o sledování ženy. Řekl jen, že se to týká uzavření obchodu. Sledoval jsem tebe Simono." Bruno vrtí hlavou a mrká, rty pevně spojené. Mračím se na něj, nevím co si myslet. 

„Hrozně ses mi líbila, předával jsem materiály Filipovi a vyptával se na tebe a on mi řekl, že ho zajímáš jen po pracovní stránce, ale já se nenechal odbýt a on mi nakonec přiznal, že se mu líbíš jako žena. Tím to pro mě skončilo. Byla jsi objektem zájmu mého bratra. Konec a tečka. Přestal jsem nad tebou přemýšlet a šel si svou cestou. Jenže pak Nina před dvěma lety přivedla na nějaký večírek Tima. A za ním jsi došla ty. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem odešel. Ale nedalo mi to. Niny jsem se na tebe začal vyptávat a ona mi řekla, že jsi sama, že jsi se akorát přestěhovala do Prahy a rozjíždíte s Timem nějaký byznys." Usměje se na mě. 

„Líbila ses mi pořád, ale cítil jsem, že by to byl moc tenký led něco na tebe zkusit. Čas běžel dál, s Ninou jsme se rozešli a tebe jsem pořád nemohl pustit z hlavy.  Ale pomohla a rozhodla náhoda. Diana mě pozvala na nějakou večeři a byl tam taky Tim a poprvé jsme se zakecali a on mě pozval na tvé narozeniny. Přesvědčil mě, že jsi Filipa už dávno pustila z hlavy a že se rozhodně ani nedá říct, že byste spolu vy dva chodili. Tak jsem přijel a po prvním doteku jsem byl ztracený. Pohled do tvých očí mě úplně odrovnal. A pak zasáhl osud, setkali jsme se v restauraci a já věděl, že mám možná jedinou možnost tě oslovit. A ty jsi moji nabídku přijala a všechno co se stalo dál už víš. Nezlob se prosím na mě." Chytí mě za ruku. 

Nechávám si jeho slova doznít v hlavě. Možná, že lže, ale já mu věřím, moje srdce mu věří. Přitáhnu si ho k sobě a pošeptám mu, „miluju tě Bruno, ale jestli to posereš tak tě vlastnoručně zabiju." Líbáme se a já už nechci nad ničím přemýšlet. 

„Ani jsem ti neřekl jak se vyvinulo pátrání." Vzdychne Bruno, sedí v křesle a hladí mě po ruce. Mlčím. „Mám tvou kabelku, nechybí nic kromě hotovosti. Vzal ti ji nějaký feťák, který stačil jen shrábnout peníze, aby měl na dávku a přehnal to s ní, takže nic dalšího nestihl prodat. To je ta dobrá zpráva. Ta špatná je, že ten násilník byl najatý, už ho vyslýchají, ale zatím mlčí. Trošku se bojím, že jsem se spletl v odhadu, kdo to udělal." Odmlčí se a mě naskočí v hlavě jediný člověk. 

„Myslíš si, že to byl Filip, že?" Řeknu přiškrceným hlasem a srdce mi buší tak, že mě bolí žebra. Bruno se kousne do rtu a přikývne. „Simono, prosím tě řekni mi, že už k němu nic necítíš." Zmáčkne mi ruku. Usměju se na něj, teď je řada na mě abych mu pověděla vše o minulosti s Filipem. Když skončím, Bruno mě pevně obejme. Konečně se uvolním, slzy mi tečou proudem, ale jsou to slzy úlevy a lásky. 

„Ještě poslední věc, kterou ti musím říct." Bruno se kroutí. „Filip je hostem na té vaší párty." Otevřu pusu, a do prdele. „No jo to je asi to, co mi chtěl Tim říct, ale až po práci." Zamračím se. „Bruno, myslíš, že Tim by byl schopný to hrát na obě strany?" Už když to vyslovím je mi z toho špatně, představa, že můj nejlepší přítel je taková sketa se mi příčí. Bruno nad tím chvíli uvažuje, ale pak zavrtí hlavou. „To si nemyslím, Tim by z toho ani nic neměl." Svraští obočí, „to je ono a kdo by na tom něco vydělal?" Ptá se spíš sám sebe a mne si u toho bradu. 

Najednou je mi to jasné, ten člověk, který mi od začátku ohledně Bruna lže. „Nina." Pípnu tiše.