Sisa

Nová realita

Milujeme se na terase, slunce podněcuje naši vášeň a prožívám tak silný orgasmus až se mi roztřese celé tělo. 

Bruno mě něžně hladí a šeptá, „chci ti dát to nejlepší, chci tě mít pořád u sebe, miluju tě lásko." 

Brečím a cítím se tak nádherně jako nikdy v životě. Jen můj rozum mi našeptává, že život není pohádka, že není nic tak jak vypadá. Ale nechci ho poslouchat. Chci být šťastná se svou láskou. 

„Zlato." Vydechnu a podívám se mu do očí. 

A znovu tam uvidím stín, který mu oči zahalí a jejich laskavost je rázem pryč. Posadím se.

 „Nemám ti tak říkat, že?" Přimhouřím oči proti sluníčku, které pomalu vystupuje výše na oblohu. 

Usměje se, „pokud bys byla tak hodná. Nemám to rád." 

Zvedne se a nahý jde k bazénu do kterého skočí šipku a plave na druhou stranu. Dívám se na něj a v hrudníku se mi rozlévá teplo. 

Slyším svůj telefon a tak se zvedám a beru ho do ruky. Bruno přestane plavat a otočí se směrem k domu. 

„Ahoj Timy, já vím, promiň." 

Tim je naštvaný, odešla jsem a nic jsem mu neřekla, navíc jsem zapomněla na švadleny, které přišly s katalogy abych vybrala látku na ubrusy. Úplně jsem na ně zapomněla. 

„Prosím řekni jim, ať mi nechají katalogy na stole a já za nimi přijedu po obědě." 

Je mi trapně, že jsem takhle zazdila pracovní schůzku. 

„Simono, to je ale naposledy. Slyšíš? Kde vlastně jsi? Nejpozději v jednu tě tady chci mít, rozumíš?" 

Je podrážděný a já se mu nedivím, kdyby to on udělal mě taky bych pěkně zuřila. 

„Ano šéfe. A ještě jednou promiň." 

Položím mu to. Nečekám až mi odpoví. Pohledem zůstanu viset na Brunovi. Už doplaval na nejbližší stranu bazénu. V očích mu čtu otázku, cítím se trapně i před ním.

„Po obědě musím do práce. Odvezeš mě prosím?" 

Rudnu, chtěla bych se propadnout do země. 

Ale Bruno zůstává nad věcí, „obědvat můžeme tady, mám tady čerstvou rybu a ušetříme čas. Pojď za mnou, lásko." 

Natáhne mokrou ruku a já hupsnu k němu. Když se naše nahé a mokré těla dotknou, znovu pocítím touhu. Mohla bych se s ním milovat pořád. Bruno to na mě pozná a rukou mi zajede mezi nohy. Celé dopoledne se milujeme a povídáme si. Na oběd mi Bruno ugriluje lososa, podává ho s tzatziky a opečenou celozrnnou bagetou s bylinkami a mě nalije taky víno. 

Tim sedí v mé kanceláři s otevřenými dveřmi a klepe prsty do stolu. 

Jakmile vejdu a zavřu dveře spustí, „nechci aby sis myslela, že ti nepřeju štěstí, ale do prdele Simono!" 

Na konci věty řve, takového ho neznám, vždy všechno řeší s klidem anglického gentlemana. Mám co dělat abych na něj taky nespustila, ale vím, že za tohle můžu já a tak mlčím.

„Vzpamatuj se prosím tě. Sám to nezvládnu. Vždyť teď jsme krůček od toho abychom se konečně zařadili mezi ty nejlepší. Prosím tě, nemáme už ani dva týdny. Snaž se prosím soustředit se na práci." 

Hlas se mu zlomí a vidím na něm, že lituje toho, že na mě prvně řval. Rozbrečím se, já silná, která nedává moc emoce najevo. 

„Miluje mě a já jeho." Říkám mezi vzlyky. Tim se postaví a obejme mě.