Sisa

Obnažená a zlomená

Sedneme si v obýváku, já do křesla, Filip na gauč. Naše oči se do sebe vpíjí a já ztrácím nervy. Filip jemně zvedne koutek úst zřejmě to má být úsměv, ale není příliš vyvedený. „Simono, ještě než začneme mluvit bych ti rád řekl, že si moc přeji, aby mezi námi nebyla žádná tajemství a tak ti to své jedno velké, které se tě týká, prozradím." Nadechne se a já naopak vydechnu v hrůze, jaká tajemství tady budeme navzájem odhalovat. 

„Vím o tobě už dlouho, mnoho mých obchodních partnerů a někteří přátelé, mi o tobě vyprávěli. Nikdy se nezmínili ani náznakem, že by s tebou spali. Hovořili vždy o tvé kráse, inteligenci a přitažlivosti. A zaručovali mi, že pokud s tebou absolvuji jakkoli náročné jednání, ty budeš po celou dobu v obraze a budeš mi nápomocna k dokončení obchodu. Navíc svou krásou ohromíš protivníka a ten se po celý večer bude muset jen hloupě usmívat ztracený ve svých představách.

 Zaujala jsi mě. Přiznám se, že jsem si tě hned našel a opravdu jsi mi vyrazila dech. Jenže já jsem perfekcionalista a potřeboval jsem si sám ověřit, že jsi tou pravou ženou pro můj byznys. Zpočátku jsem se o tebe zajímal opravdu jen po obchodní stránce." Povzdychne, oči mu zněžní.

„Nechal jsem tě sledovat." Podívá se mi zpříma do očí a čeká na mou reakci, jsem samozřejmě v šoku a Filip znovu jen zvedne jeden koutek úst a pokračuje. „Přísahám, že vše bylo jen po pracovní stránce, chtěl jsem s tebou vyjednat nějakou dohodu, že bys pro mě pracovala vždy, když bych potřeboval. Jsem majetnický a tak jsem tě chtěl pro sebe. Po fotkách z tvých jednání s muži jsem oněměl. Byla jsi opravdu perfektní, bylo jasně vidět, že i když jsi JEN doprovod na tvém slově a vystupování záleží. Byl jsem naprosto nadšený, ale pak jsem uviděl ty další fotky a ty mě zlomily. 

Spala jsi se svými klienty a nikdy to nevypadalo, že z donucení nebo z povinnosti. Pokaždé jsem v tvé tváři vyčetl uspokojení a touhu. Zhroutil se mi svět. Byl jsem tak nasraný, tak potupený, tak podvedený." Znovu vzdychne. „Je to samozřejmě jen má vina, to já se do tebe zamiloval aniž bys o mně vůbec měla tušení. A sváděl jsem se sebou vnitřní boj dlouhé měsíce. A pak tě konečně oslovil. No a zbytek už znáš." Vydechne a ramena mu konečně poklesnou, jeho napětí se uvolnilo.

U mě je to právě naopak, moje ramena ztuhly, žaludek je jako na vodě a v očích mě pálí slzy. Cítím se poníženě a obnaženě, jako by mi svlékl kůži a díval se jen do mé duše. Polknu a nemám daleko k slzám. Na jediné, co se zmůžu je se zeptat, „jak dlouho?" Nezvednu k němu oči, nemám na to sílu. Znovu hlasitě vydechne, „přes půl roku." Přikývnu, „i po tom, co už jsme se spolu vyspali?" Konečně zvednu oči. 

Filipovy oči jsou tvrdé, samolibé, majetnické. Poposedne si, jde na něm vidět, že tohle tajemství mi odhalit nechtěl. „Už jen bez fotek, jen jsem chtěl vědět s kým a kde." Hlas má ledový. Otřesu se, byla jsem ve Francii, na Mallorce, na Slovensku. Tam všude mě sledoval? Zeptám se nahlas a on jen tiše přikývne. Zvednu se a jdu do koupelny. Tam se zavřu a pustím studenou vodu, kterou si chrstnu do tváře. Tak tohle jsem nečekala. 

Cítím se, vlastně ani nevím jak. Tohle jsem v životě necítila a konečně se do všeho zapojí hlava. Můj rozum, ten hlásek ve mně, který mi celou dobu našeptává, že je tohle celé špatně se konečně dostane napovrch a tluče mě uvnitř hlavy a nedá pokoj dokud ho nevezmu na milost a nezačnu poslouchat. 

Vyjdu z koupelny, tak trošku jsem doufala, že Filip bude za dveřmi, že uvidím v jeho očích omluvu a lítost. Ale na to je on moc samolibý, dál sedí v obýváku. Jak vejdu do dveří, zvedne ke mně oči. Jsou plné očekávání. „Prosím, běž teď pryč. Potřebuji si to všechno nechat projít hlavou. Nejsem připravená na tenhle typ hovoru. Zavolám ti až si budu chtít promluvit." Hlesnu a otočím se, jdu do kuchyně. Nechci vidět, jak na mé slova bude Filip reagovat, ani nechci vidět jeho výraz. 

Po chviličce už cítím jeho přítomnost v kuchyni. Otočím se a setkám se s chladným pohledem. „Nechci už to protahovat. Rád bych si to vyjasnil dnes, hned." Říká rázně a mně naskočí jedna z jeho prvních vět. Nikdy neztrácím čas. Bože, on i k tomuhle přistupuje jako k obchodu. 

Zavrtím hlavou, „promiň, ale ne." Jeho husté tmavé obočí se spojí v jedno, není zvyklý slyšet ne. To je mi teď naprosto jasné. Vidím, jak zaťal pěsti. Založím si ruce na prsou a vyčkávám. Jeho pohled je kamenný a ledově chladný, mám co dělat ho vydržet. „Simono chci odpovědi hned. Už jsem čekal příliš dlouho." Pokrčím rameny a i když cítím, jak se těch milion střípků mého srdce rozlétává do všech koutů, donutím se říct pevným hlasem, „potom říkám ne a můžeš jít." Rychle se otáčím zády k němu, aby neviděl rodící se slzy v mých očích. Pevně se kousnu do rtu a čekám na reakci. 

Filip tiše stojí. Pak udělá malý krok směrem ke mně, ale pak se zarazí, „tvé poslední slovo?" Řekne odevzdaně. Musím se hodně přemáhat, abych se nerozplakala, třesoucím se hlasem řeknu, „ano, Filipe. Pokud to chceš dnes vyřešit, tak pak jsem nucena říci ne a za tím si stojím." „Podívej se na mě a řekni mi to do očí." Jeho hlas je tvrdý a tón rozkazovací. Zprudka se nadechnu a otočím se. „Běž pryč." Snažím se znít stejně tvrdě jako on. 

Mé oči mě, ale zcela jistě prozradily. Filip se usměje. Není to pěkný úsměv, je to úsměv lovce. „Promluvíme si jindy." Otočí se na patě a jde pryč. Když slyším zabouchnutí dveří sesypu se, cítím se jako hadrová panenka. Vzlyky otřásají mým tělem a já vím, že tohle se už nikdy dokonale nespraví. Už nikdy nebude nic jako dřív.