Sisa

Na obláčku vysoko

Sedím u zrcadla a pečlivě se líčím. Chystám se na oslavu svých narozenin 27. narozenin. Téměř dva roky žiji v Praze a podnikám s Timem. Jsem samostatná, vyrovnaná, šťastná. Mám vše, co mi chybělo v mém minulém životě. Mám přátele, soukromý život, zábavu, práci, kterou miluji. Jsem rozumná žena, která stojí na svých vlastních nohách a to mě naplňuje. Začala jsem studovat vysokou školu a cítím se prostě báječně. Jediný mráček v mém novém životě je, že nemám lásku. Ale vím už jak láska dokáže člověka srazit a tak si dávám pozor, koho si zvu do svého života a do postele. Tim se nějakou dobu snažil mě přemluvit abychom nebyli jen obchodní partneři, ale naštěstí jsem odolala jeho vábení. 

Tim je nyní velmi úspěšný a bohatý mladý muž, který je sebevědomý, nádherný a prostě úžasný. Ženy mu samy padají k nohám. Díky naší firmě se pohybujeme na vrcholu žebříčku bohatých lidí a Tim si rád z toho malého rybníčku nejvlivnějších vyloví pěknou zlatou rybičku. Teď zrovna takovou jednu krásku má, je to dcera vlivného politika a za úkol má jen to, aby vypadala skvěle. Ne, křivdím ji. Je to úspěšná golfistka a nakazila svou vášní pro hru i Tima. Což mi docela vadí, protože jezdí po světě a hrají golf a já tu zůstávám čím dál častěji na obchody sama. Ale zase tak moc to neprožívám, přeji mu lásku a já svou práci miluju, takže vlastně žádný problém. Jen občas mi chybí ten atraktivní muž po boku abych dovedla svou zakázku do konce. 

Ozve se telefon, je to Nina, moje nejlepší kamarádka. Zvedám to a dávám si ji na hlasitý odposlech. „Simo, ty hříšnice jsi připravena na oslavu na kterou nikdy nezapomeneš?" Směju se, „Nino, ty zapomínáš jakou firmu vedu, že?" Posmívám se jí. Naše firma s Timem se zabývá organizací a plánováním originálních večírků, plesů, oslav, teambuildingů a dalších akcí. Vymyslíme, vyrobíme a zajistíme vše. Naše párty jsou nezapomenutelné a dechberoucí.

„Pojď už dolů." Houkne jen Nina a zavěsí. Mrknu na sebe do zrcadla, usměju se na sebe a spokojeně si nanesu svůj oblíbený parfém na krk, na klíční kosti a zápěstí. Uhladím si šaty a jdu, jsem připravena. Dole mě čeká černá limuzína a uvnitř čtyři svalnatí mladíci jen ve společenských kalhotách s kšandami přes nahé těla. Vykulím oči, usměju se a nasedám. Začíná to dobře. 

Limuzína nás veze někam za město, popíjíme šampaňské, kluci se na mě vyzývavě dívají a usmívají se. „Tak co? Vy víte, kam jedeme?" Ten nejblíže ke mně se ke mně nakloní až cítím jeho nos na spánku a zašeptá mi do ucha. „Víme, ale pro tebe je to překvapení, ale neboj je to úchvatné a určitě se ti to bude líbit." Zasměju se, mě v tomto ohledu jen tak něco nepřekvapí, ale mlčím. Pak se k němu nakloním, ruku si dám na jeho stehno a počkám až na mě otočí svou tvář. Jeho tmavé oči mě přitahují jako magnet. 

„Součástí mého dárku jste i vy? Všichni?" Obkroužím bradou po zbylých třech. Chlapec vybuchne. „Nina nám něco naznačovala, ale varovala nás, musíš dojet v takovém stavu v jakém jsme tě nabrali." Znovu se skloní k mému uchu, „ale potom jsme ti samozřejmě k dispozici, všechny tvé tajné přání jsou už teď splněny." Šeptá mi hlasem plným vzrušení a já vybuchnu smíchy. Kdyby tak věděl, jaký byl můj život předtím.

Dojedeme k louce, na které je pár ohňů, okolo jsou louče a uprostřed stojí větší dřevěný altán s rozevlátými bílými závěsy, v něm je dlouhý stůl. Ale jinak nikde nikdo, pomalu se začíná smrákat, ohně tak více vyniknou. Vystoupíme a kluci mě vedou ke stolu, kde mě usadí na židli a mizí. Začne hrát hudba, až teď si všimnu, že vzadu u lesa je malé pódium a DJ. V tom vyběhne s křikem z lesa několik postav v potrhaném oblečení a začnou tancovat působivou choreografii na píseň, která hraje. Tanec je sexy a já je hltám pohledem. Když dotančí seběhnou se jeden po druhém ke mně. Každý mi nese jednu rudou růži, dohromady je jich 27. V tanečnících poznávám naše číšníky a servírky a hostesky. Jsem dojatá. Se všemi se objímám a děkuji jim. 

Nina s potleskem míří ke mně. Za ní jdou dva muži s velkým dortem. Začnou zpívat a já své dojetí už neudržím, rozpláču se. Je to tak krásné, co pro mě přichystali. Objímám Ninu a děkuji jí. Ona jen mávne rukou a zatleská, za námi začnou najíždět auta a z nich vystupují mí přátelé a připojí se k nám. Poslední vystupuje Tim. S úsměvem od ucha k uchu jde za mnou a září už na dálku. Dlouze se objímáme a já mu šeptám, „kdysi dávno jsi mě nazval sluncem a ty jsi pro mě měsícem. Čistý, nádherný a klidný, každé mé tajemství je u tebe v bezpečí. A přitahuješ mě jako magnet. Ale tak jako je to na nebi, je to i s námi. Na obloze se můžeme krátce potkat, ale nikdy se naše cesty neprotnou." Ještě více mě stiskne. „Nic není nemožné zlato. Pokud by bylo tohle tvé přání, odkloním i dráhu měsíce." Usměju se na něj. „Mám tě tak moc ráda, Timy." Políbím ho na tvář.

Skvěle se bavím, povídáme si, tancujeme. Cítím se naprosto uvolněně a šťastně. Při tanci mi Tim zašeptá, „vím, že mě za to budeš asi nenávidět, ale pozval jsem někoho o kom si myslím, že by mohl vybojovat tvé zamčené srdce." Odtáhnu se od něj. „To nemyslíš vážně? To si vážně musel pokazit tak krásnou noc?" Ptám se, v hlase výčitku. Usměje se a pohladí po tváři. „Nebuď taková, z krásné noci se díky němu stane nezapomenutelná. Věř mi." Mrkne na mě a odchází. Zůstávám stát. K louce se blíží světla auta. Jakmile zastaví a vystoupí muž, který auto řídil vzduch zřídne. 

Snažím se zaostřit na postavu muže, který se blíží. Ale světla reflektorů jsou silné a vidím z něj jen obrys. Je to vysoký muž s dlouhýma nohama, má dlouhé paže a široké ramena. Vysoký je hodně a v jeho chůzi je něco neodolatelného. Nese se jako král, jako šelma. Během chviličky už stojí proti mně. Konečně mu vidím tvář. Uvnitř mě něco bouchne. Je tak podobný Filipovi až se otřesu. Ale je jemnější, hezčí, jeho oči jsou laskavé a modré. Taky je mladší, není mu víc jak pětatřicet a i to je možná hodně. Tmavé vlasy sčesané dozadu, plnovous, který dává vyniknout jeho plným rtům, větší majestátní nos, který je však rovný a široký přesně tak akorát. Husté tmavé obočí a dlouhé tmavé řasy jsou v naprostém kontrastu s modrýma očima. Musím polknout. Je mi mdlo, mé nitro hoří a srdce prosí o milost.

Muž se na mě usměje. A já mám pocit, že jsem najednou někde jinde, na pustém ostrově jen s ním a jedinou mou potravou je on. Teď se cítím jako dravec já. Mám chuť po něm skočit a vzít si ho. „Krásný večer, Simono. Velmi mě těší, že tady můžu být a ve vaší společnosti." Skloní se a políbí mě na tvář. Polije mě horko. Jeho vůně je omamná až mi z ní naskočila husí kůže. A jeho hluboký hlas přesně brnká na strunách mého chtíče. „Také mě těší?" Zakončím otázkou.

 Nepředstavil se. „Bruno. Smím prosit?" Mírně se ukloní a vezme opatrně mou ruku. Když to udělá, zůstaneme na sebe zírat. Takhle bouřlivou chemickou reakci jsem nečekala a on zjevně také ne. Druhou ruku mi dá kolem pasu a vede jistým krokem. Při tanci nemluvíme, jen jeden druhého pozorujeme. 

Po skončení písně si jdeme sednout, drží mě za ruku a já nic nenamítám. Usadí mě, sundá si sako a přehodí přes vedlejší opěradlo židle a pak si vyhrne rukávy své bílé košile. Odhalí tak nejen tmavé chlupy na předloktí, ale také tetování, které zřejmě pokračuje nahoru k rameni. Vidím z něj jen nohy nějakého ptáka a stromy. Když si uvědomím, že na něj zírám zakašlu a popadnu skleničku vína, kterou do sebe celou obrátím. Vidím při tom Brunův pobavený výraz.