Sisa

V jeho moci

V autě nejsem schopná ani pořádně dýchat, jsem tak vyděšená, že se mi třese brada a tlačí se mi slzy do očí. Filip pevně svírá moje stehno. Bojím se na něj jen otočit. Zvedá se mi žaludek. Jedeme lesem a já přemýšlím, co by se mi mohlo stát, kdybych otevřela dveře a vyskočila. Koutkem oka se podívám na tachometr, jedeme 170. Tak to by ze mě moc nezůstalo. 

Filip zpomalí a odbočí na lesní cestu. Srdce mi tluče tak, že se snad odráží od žeber. Začnu se třást. Ruce si překřížím před prsa a snažím se počítat abych si nějak urovnala dýchání.

„Simonko, mě se nemusíš bát. Udělal jsem ti někdy něco?" Jeho hlas je klidný a naléhavý. Otočím se na něj, „to se vážně ptáš? Poslal jsi člověka, který mě málem uškrtil a ty se ptáš, jestli jsi mi něco neudělal?" Vrtím hlavou a vší silou se snažím potlačit slzy, zatínám čelisti, jak jen to jde. 

Filip se na mě podívá nedůvěřivě, jako bych si já vymýšlela. Škoda, že už nic ze zranění není viditelné, navíc mám mejkap. Zavrtí hlavou, „poslal jsem člověka, který ti jen měl předat vzkaz, nic víc." Má zase ledový hlas a kdyby uměl zabíjet pohledem je už dávno po mně. „To je jedno, každopádně toho chlapa našli a zavřeli. Co po mně pořád ještě chceš, Filipe?" Podívám se mu zpříma do očí. Zkrabatí rty, zatne čelisti a úplně zlehka mě pohladí po tváři. Nevěřícně na něj zírám. Vůbec ničemu nerozumím. 

„Přišel jsem si pro tebe, už jsem čekal příliš dlouho a svému bratrovi tě nenechám." Nakloní se a přiblíží své rty k mým. Úplně se mi zježí chloupky po celém těle, stačí jen pootevřít rty a zavřít oči. Vnímám jeho vůni. Jeho blízkost je pro mě ochromující, když už ztrácím téměř kontrolu, naskočí mi v hlavě Brunova tvář. Ne, tohle nemůžu, ne tohle nechci. Prudce do Filipa strčím. Slzy už mi tečou proudem, „ne, já miluju Bruna. Opravdu ho miluju." Schovám obličej do dlaní.

Filip sedí tiše příliš dlouho na to abych to vydržela. Musím se na něj podívat. Sedí opřený a dívá se před sebe, vypadá klidně, ale jen do té doby než se mu podívám na ruce, ty má zaťaté v pěsti. Vycítí můj pohled a podívá se na mě. „Takže tím chceš říct, že sis vybrala jeho?" Zahřmí až sebou trhnu. Bojím se cokoliv říct a tak jen přikývnu. 

„Nevěřím a nevzdám se tě jen tak snadno." Dívá se mi upřeně do očí. „První rok tady byl pro mě těžký, pořád jsem si říkala, že s tebou by mi bylo líp. Že jsem tě fakt milovala a odpustila bych ti cokoliv. Jenže svoboda se mi časem zalíbila, změnila jsem se. Hledám vztah ne sex a Bruno je přesně typ muže, který mi otevřel srdce i oči. Sice, když jsem ho prvně viděla okamžitě jsi mi v hlavě naskočil ty. Ale Filipe, už to tam není, už tě nemiluju." Sklopím oči, více se přiznávat nebudu, nemůžu mu říct, že v srdci mám sice Bruna, ale kdyby se na mě vrhl a chtěl sex, zcela jistě bych mu podlehla.

„Jak jsem už řekl, Simonko, nevzdám se tě. Bruno pro mě není žádný soupeř, navíc se znáte tak krátce a nevíš nic o jeho temné stránce." Řekne to tónem ze kterého mi opět naskočí husí kůže. Vzdychnu, „když myslíš." Filip si mě zkoumavě prohlíží, snažím se udržet klidná, aby nepoznal, že vůbec nevím, která bije a jen blafuju. 

Nakonec se usměje, „nevíš nic. Kdybys věděla, mlčela bys. Tohle není téma na rodinnou večeři nebo první rande. Myslím, že dokonce ani na sté rande není tohle téma, které by se jednoduše otevřelo." Mlčím, cítím, jak mi srdce buší ve spáncích. Snažím se vzpomenout, co mi kdo o Brunovi řekl. Ale v hlavě mi jen hučí a nevzpomínám si na jedinou situaci, kdy jsem měla špatný pocit, nebo pocit, že by někdo lhal. 

Filip si zkousne spodní ret, „tak vidíš, každý má nějaké tajemství a můžu tě ujistit, že moje tajemství už znáš. Kdežto Bruno, to je jiná. Pojedeme." Vykulím oči, „kam?" Filip se začne smát, „Simonko, vážně se mě nemusíš bát. Vezmu tě tam, kam jsi chtěla. Do nemocnice, za ním. Myslím, že se brzy opět uvidíme. A budeš mě o schůzku žádat ty." Rozjede se. 

Pustí hudbu, není to zrovna můj styl, ale zpěvákův chraplavý hlas s jistou naléhavostí v hlase zpívá o části jeho, kterou jeho dívka nikdy nemůže mít a pochopit. Jsem úplně mimo. Nevím, co si myslet, co cítit, kde jít. Cítím se úplně ztracená. Kdo je tady ten zlý?