Sisa

To jedno .... tajemství

Večer mi volá Filip. Úplně cítím jak mi stojí všechny chloupky na těle. Nikdy mi nešlo lhaní. Ptá se mě jak se mám a zní smutně. „Filipe, kdy se vrátíš? Říkal jsi, že uděláš vše pro to, aby to bylo co nejdřív...." Odmlčím se. Na druhé straně je také ticho. „Potřebuji nám dát čas, potřebuji vědět, že jsem neudělal chybu. Musím vědět, že je to správné a musíme k tomu mít odstup a taky čas. Zatím prohrávám, ale věřím ti. Doufám, že také ty chceš to, co já." Filip mluví tiše a pomalu. Jakoby si rozmýšlel každé slovo. Musím uznat, že mi toho moc neobjasnil. Nevím, co tím myslí. „Stýská se mi." Řeknu jen. „Chybí ti sex?" Zeptá se přímo. Dostal mě. Co na to říct? „Ano." Odpovím jen jednoslovně. „Jsi sama?" Zeptá se a cítím z jeho hlasu vzrušení. „Ano." Zamručí a pak je delší dobu ticho, už chci něco říct, abych se ujistila, že se hovor nepřerušil, když se ozve. „Já teď taky. Simonko, lehni si prosím." Jeho hlas je plný napětí. Cítím se zvláštně, sex po telefonu. Nevím, zda to po mé nevěře zvládnu. 

„Svlékni se prosím, chtěl bych tě líbat na ústa, na krk, na klíční kost a sunout se níž k tvým bradavkám." Říká hlasem, který se mu lehce třese. „Chci tě tady, chci tvé ruce, tvé ústa, chci tebe fyzicky." Vzlykám nahlas, po tvářích se mi koulejí horké slzy. „Potřebuji tě mít u sebe, prosím." Filip mlčí. „Filipe?" Odvážím se pípnout. „Ještě ne, ještě nejsi moje a netoužíš jen po mně." V jeho hlase cítím výčitku. A pak mi to dojde. On mě sleduje, možná, že Tomáš je taky někdo kdo ho zná a postaral se o naše setkání. Sevřou se mi vnitřnosti. Jistě je to tak, proto říkal, že prohrává, on ví, že jsem spala s jiným, proto mi teď vyčítá, že netoužím jen po něm. Sakra. Co mu říct? Mám se mu přiznat nebo raději mlčet? 

„Zavolám ti zítra Simonko, dobrou noc." Telefon zmlkne. Ležím v posteli naprosto zmatená a zostuzená, tváře mi hoří. Ano jsem kurva, která hned jakmile se jí dostane příležitost roztáhne nohy a nechá se ošukat prvním hezkým chlapem. Nastane někdy čas, kdy budu toužit jen po Filipovi? Jsem toho vlastně vůbec schopná? Už chápu jeho odjezd, je to kvůli mně. Chce abych si ujasnila, co chci a dokázala mu, že dokážu být věrná jednomu muži. Vím, že dokážu být věrná duchovně, že citově jsem už na Filipovi závislá, ale tělesně? Po letech nezávazného sexu s cizími muži je to pro mě jen akt uspokojení, touhy a vzrušení. Není to o tom s kým to dělám, ale co mi to přináší. Sex je pro mě potřeba něco jako pro běžce běh, pro plavce plavání. Je to adrenalin, je to pro mě závislost. I když srdcem miluji Filipa, tělesně miluji každé mužské tělo. 

Hned ráno mě budí telefon. „Krásné ráno, zdálo se ti něco hezkého?" Filip má veselý tón. „Moc jsem toho nenaspala." Přiznám se mu a musím se ptát, „ty víš, co se stalo?" Chvíli mlčí, „něco se stalo?" Ptá se nenuceně. „Přece si teď nebudeme hrát na schovávanou. Prosím, Filipe. Víš, co jsem udělala?" Naléhám já. „Myslíš to, že znovu pracuješ? Něco se mi doneslo, ano. Jsem rád, že jsi to pojala pracovně a že jsi dokonce vzala za vše peníze, to ten sex degraduje jen na pracovní výkon." Cítím jeho zklamání a také zlobu. „Promiň." Řeknu tiše. Rozesměje se, „Simono, myslíš, že stačí říct promiň a bude vše v pořádku? Promiň mi ty, ale tohle já nedokážu jen tak přejít. Vím, že nejsi žádná prostitutka, ale tajně jsem doufal, že tě city ke mně přece jen zadrží, že se nevrhneš na prvního chlapa, který ti začne projevovat zájem." Odmlčí se a já se rozpláču. Má pravdu. 

„Víš co, vracím se, nějak jsem to nedomyslel a přecenil sám sebe. Tohle si musíme říct z očí do očí." Položí mi to. Cítím, že jsem úplně rudá hanbou. I když sama sebe nechci nazývat děvkou, přesto jí jsem. Polknu hořkost, která se mi dere ze žaludku do krku. „Co sis kurva myslel? Že se z děvky stane spořádaná žena hned? Lusknutím prstů?" Řvu do prázdné zdi a brečím.