Sisa

Soví nálet

S Brunem je všechno tak jednoduché, je milý, pozorný, obětavý a pracovitý. Dokonalý muž až na pár dnů v měsíci, kdy zmizí, nebere mi telefon a když se vrátí, nechce o tom mluvit. Respektuji to, protože jinak je můj život perfektní. A upřímně o své práci Brunovi taky neříkám.

V práci jsme se posunuli, máme spoustu zakázek a museli jsme přijmout dva nové lidi, kteří vytváří akce na míru. Teď s blížící se zimou začnou vánoční večírky, plesy a bály, na to se těším. Tim je stále s Dianou a vypadá to už opravdu na vážný vztah. 

Já bydlím ve svém bytě, Bruna navštěvuji nebo on mě, nechci nic uspěchat a hlavně si musím zvyknout na to, že je tady muž, který patří do mého života a ke mně. 

Stále však je tady Filip, někde v pozadí, tichý, vyčkávající. Měl nakonec pravdu, jsem to já, kdo ho žádá o schůzku, musím to ukončit. Bez tohoto kroku bude mezi mnou a Brunem stále on. 

Vcházím do restaurace trošku s obavami, ale vím, že to musím podstoupit. Filip už je tady, hned jak mě uvidí, zvedá se ze židle a usmívá se na mě. 

„Simonko, rád tě vidím, sluší ti to." Políbí mě na tvář. Vyloudím úsměv i když trošku pokřivený. 

„Děkuji Filipe, posadíme se?" Beru si židli a sundávám sako. 

Filip se posadí proti mě. Jen tak na sebe koukáme, jsem překvapivě klidná, už mi nerozechvívá nitro jako dřív. Je krásný, přitažlivý, ale ne pro mě, tato skutečnost mě rozveselí. Usmívám se na něj.

Filip se naopak zamračí, „tak copak jsi chtěla probrat?" Nervózně upije ze své skleničky whisky. 

Zhluboka se nadechnu, „měl jsi pravdu, že tě budu chtít vidět. Ale zřejmě ne z těch důvodů z jakých sis myslel. Filipe, jsem s Brunem, miluju ho a jsem s ním šťastná. Byla bych ráda, kdybys to přijal a nechal nás být. Vím, že jste si nikdy nebyli blízcí a tak bych vítala, kdyby to tak pokračovalo i nadále." Řeknu a musím se nutit k tomu abych se mu podívala do očí.

Filip sedí, oči přimhouřené a mlčí. Taky nic neříkám, nevím, co ještě bych dodala. Popřála mu štěstí? To těžko, nejradši bych byla, aby odjel do Německa a už se nevracel.

Ticho je téměř nekonečné a doslova hmatatelné. Objednám si víno a pomalu ho upíjím, Filip stále mlčí, točí si se skleničkou, kterou už dávno dopil a dívá se na mě. 

Poposednu si a odkašlu si, už se nadechuju, abych mu řekla, že prostě odcházím, že jsem řekla vše, co jsem chtěla, ale Filip mě předběhne.

„Simonko, nevím jaký je Bruno člověk, i když je to můj nevlastní bratr, nikdy jsme si blízcí nebyli. Naše matka opustila mého otce, protože ji týral a našla muže, který ji dal vše a dobře se staral nejen o svého vlastního syna, ale také o mě. Žárlil jsem, ale časem jsem přišel na to, že jako člověk je možná poctivý a čestný, ale neplatilo to o jeho obchodech. 

Bruno po něm zdědil majetek, který není čistý, ale i když mu stále chodí výhrůžky od různých lidí, stejně dál dělá to, co jeho otec. Kšeftuje s pozemky a jednou se mu to vymstí. Možná je na tebe hodný a milý, ale časem se dozvíš o jeho práci něco, co změní tvůj pohled na něj. 

Ale už bude pozdě, mé dveře zůstanou zavřené. Rozhodla ses a já to respektuji. Ale pokud bys teď chtěla své rozhodnutí změnit, uděláš ze mě šťastného muže. Nechám ti den na rozmyšlení, pokud se neozveš, odjedu domů a vše mezi námi skončí. Přesně jak chceš. 

Ale Simonko nechej si ten jeden den na přemýšlení. Přece jen vím, že jsi chytrá holka a vím, že ve lži žít nechceš." 

Rázně položí skleničku, zvedne se a odchází, nevěnuje mi ani jeden pohled. 

Zůstávám sedět. Přemýšlím o tom co řekl. Je mi jasné, že Bruno se pohybuje v nebezpečných vodách, ale nevěřím, že by dělal něco nelegálního. On? Bývalý policista, který ctí zákony a chová se dle nich neustále? Ne. Je to jen další špína, kterou chce Filip pohodit na Bruna, abych začala váhat. Nedovolím mu to. Už ne. Objednám si panáka kubánského rumu, naráz ho vypiju a jdu taky domů.

Cestou přemýšlím nad Brunem, vím, že se ho už nemůžu jen tak zeptat, budu na to muset jinak. Na mysl mi přijde jeho přezdívka, pán temnost. 

A dojde mi to, no jasně Diana. Otočím se a mířím k jejímu bytu. Ještě ji pro jistotu volám, abych nechodila zbytečně, ale mám štěstí. Je doma a sama. Skvělé. Přesně tohle jsem potřebovala.

„Ahoj Simono, promiň, ale tebe bych tady nečekala. Pojď dál." Otevírá mi dveře dokořán. Protáhnu se kolem ní a zouvám si boty. 

„Dáš si kafe, čaj, vodu, víno, panáka?" Volá na mě z kuchyně. Usměju se a požádám ji o kávu a panáka.

Nakoukne do obýváku na mě, neřekne nic jen povytáhne obočí. Během chviličky je na stole káva a láhev nějaké hodně drahé whisky. 

„Tak povídej." Usadí se proti mě a pobídne k mluvení.

„Zajímalo by mě, co všechno víš o Brunovi," řeknu a upiju kávy, přitom nespouštím oči z Diany.

Usměje se a opře se v křesle.

 „Tak ti to došlo. No, říkala jsem Timovi, že nejsi hloupá." Zaskočí mě, nevím o čem mluví, ale ona se dál usmívá, nalije nám oběma panáky, zvedne skleničku k přípitku a pokračuje, 

„Bruno je moc hezkej, moc milej, moc dokonalej na to, aby to byla pravda. Pokud si myslíš, že jsem s ním chodila, pleteš se, ale spali jsme spolu to jo, jenže pak tatínek nechal Bruna prověřit a zakázal mi s ním jakýkoliv styk." Zašklebí se. 

Nahnu se k ní a usrknu ze skleničky, whisky mi prohřívá krk, úplně cítím jak mi teče do žaludku. Začínám se bát, co je vlastně Bruno zač.

„A Tima si taky nechal prověřit a ten prošel?" Zeptám se. 

Diana se rozesměje, „jasně, tak Tim byl vždy hodný kluk, sice takový ten frajírek, ale nedělal nikdy nic za co by se musel stydět, navíc pracoval pro jednoho z nejlepších v oboru, který vše vybudoval vlastníma rukama a toho si můj otec cení." 

„Myslíš Filipa?" Zeptám se jen tak pro jistotu, Diana jen přikývne na souhlas.

„Bruno není vyloženě špatný, to zase bych mu křivdila, ale má mnoho ale. Třeba na škole zabil při cvičení kluka, vyšetřování prokázalo jeho nevinu a blbou shodu okolností, ale kdo ví? Z policie neodešel, byl odejit, měl nestandardní vztahy s jedním podezřelým z pronevěry. 

No a nakonec je tu ta jeho developerská firma. Nikdo neví, kde vzal kapitál na rozjezd, jak získává ty lukrativní pozemky pro stavby. A upřímně, já to vědět ani nechci. Proto mu říkám pán temnot, je dle zákona čistý, ale pohybuje se ve stínech, nedělá asi nic nelegálního, ale má k tomu setsakramentsky blízko. 

Taky ty jeho sovy a báseň na zádech, pořád jsem se v tom vrtala, ale na nic jsem nepřišla, snad jen na to, že není zrovna svěřovací typ, on ti řekne co sám uzná za vhodné a to je vše. Pak už jedná podle té básně, žije sám, mluví málo a poslouchá více než si myslíš a nejen vlastníma ušima. Víc asi nevím, Simo." 

Zhluboka se nadechnu, dopiju si panáka a přemýšlím. Pořád nevím, co si myslet.