Zase ty?!

13

Vedle mě se ozvalo šokované zalapání po dechu. Stála tam drobná černovláska, která se dlaní snažila zakrýt úsměv.

Zato Parker vypadal, že mě během příštích deseti vteřin uškrtí. Z očí mu šlehaly blesky a výhružně cenil zuby jako divoká šelma.

„Černovláska se neovládla a vyprskla smíchy. „Tebe mám ráda," objala mě kolem ramen. Strnula jsem. Přišlo mi to nevhodné vzhledem k tomu, že jsme se nikdy dřív neviděly.

„No tak!" houkla na hnědovlasého kluka. „Musíš uznat, že je fakt úžasná!"

Parker ji zpražil pohledem. „Znám spoustu přesnějších výrazů, co by ji vystihly daleko líp," zavrčel. „Ale úžasná mezi ně teda rozhodně nepatří." Všimla jsem si, jak zatínal pěsti.

Dívka si to taky uvědomila, protože mě pustila a postavila se mezi nás. „Dobře, koukej se zklidnit!" přikázala mu. „Jinak za tebou pošlu Bibi." Ta výhružka zabrala, protože se Parker prudce nadechl a bez jediného slova se vydal pryč.

„Děkuji," pípla jsem nesměle.

Černovláska se na mě usmála. „Za málo. Já jsem Maya," představila se mi. „Ale zajímalo by mě, kdo jsi ty a co jsi s ním zatraceně provedla?"

Už zase? „Jsem Lexi." Netušila jsem, co bych měla říct ohledně její poznámky o Parkerovi. Ale možná by mi v tom Maya mohla konečně udělat jasno.

„Moc ráda tě poznávám," srdečně mě objala. „Roky čekám, až se objeví někdo jako ty," zamumlala.

„Co tím myslíš?" zeptala jsem se jí, když se ode mě odtáhla. Cítila jsem nutkání oklepat se jako pes, ale snažila jsem se alespoň působit přátelsky, když už jsem se tak necítila.

Maya se na mě nevěřícně podívala. „Bavila ses s Ryanem, ne? Jste přátelé?" Když jsem přikývla, pokračovala. „Nechápu, že ti to neřekl..." zavrtěla nevěřícně hlavou.

Doslova jsem na ní visela pohledem. Mezitím doběhl další táborník, tak jsem mu podala pití, ale víc jsem si ho nevšímala. „Co mi měl říct?"

Dívce zacukaly koutky rtů. „Parker se s holkama nikdy, fakt nikdy, nebaví," oznámila mi něco, o čem jsem moc nepochybovala. I když jeho vzhled musel lákat stovky děvčat, chováním je bezpochyby všechny odháněl.

„Jeho nejdelší vztah trval necelé dva dny," přiznala a pro jistotu se ohlédla, jestli nás hnědovlasý kluk neposlouchá. Naštěstí seděl mezi chlapci, kteří už doběhli štafetu a nezúčastněně vytrhával stébla trávy ze země. „Ale nikdy jsem nezažila, že by na holku koukal tak, jako na tebe," šťouchla mě do ramene.

„Nenávistně a vražedně?" ujišťovala jsem se. Nějak jsem nedokázala pochopit, kam tím Maya mířila.

„To ne," rozesmála se. „Vlastně mi vyprávěl o nějaké dívce, kterou měl opravdu hodně rád. Ale to bylo děsně dávno. Slyšela jsem, že se k ní choval láskyplně a ona mu prý zlomila srdce. Od té doby k holkám přistupuje dost opatrně," dala se do vysvětlování.

Zkoušela jsem si představit láskyplného Parkera, ale vůbec se mi to nedařilo. Někdo jako on přece nemohl milovat.

„Když jsem ho poznala, předstíral, že neexistuju. Poprvé se mnou promluvil asi po roce, když jsme spolu museli pracovat na školním projektu. Ale od té doby je celkem v pohodě," usmála se zasněně.

„Jak je možné, že mu nejsi proti srsti, když jsi dívka?" vypadlo ze mě bez rozmyšlení. Ta otázka se dala očekávat, ale styděla jsem se za to, jak nevhodně jsem ji položila.

Maya se rozesmála.

„Nechcete se jít posadit někam do stínu?" navrhl nám strýček, který mě přišel vystřídat.

„Jasně že chceme!" vyhrkla černovláska a hned mě táhla pryč. Namířily jsme si to k chatce a Maya pokračovala ve vysvětlování. „Při našem prvním rozhovoru se mě nenápadně zeptal, jestli někoho mám. No a já jsem v tý době s někým chodila, takže jsem podle jeho názoru byla neškodná, když jsem o něj vůbec nejevila zájem."

„Takže on se vlastně holkám vyhýbá?" ujišťovala jsem se, zda jsem správně pochopila pointu Mayina vyprávění.

Přikývla. „Někdy bych řekla, že se jich dokonce bojí. Ale daří se mu to dobře maskovat hulvátstvím," dodala s křivým úsměvem na rtech. „Teď mi ale něco vyprávěj ty," vyzvala mě. „Třeba mi řekni, čím jsi upoutala jeho pozornost?" Když to dořekla, uvědomila si, jak špatně to vyznělo. „Nemyslím to nijak zle. Ale pochop... Ten kluk by se holky nedotk ani vidlema, takže mně zajímá každičký detail."

Sklopila jsem pohled. Dokud mluvila ona, cítila jsem se uvolněně, ale když přišla řada na mě, bylo něco úplně jiného. „Já ani moc nevím. První den mě zachránil před letícím míčem," začala jsem jí pomalu vykládat, jak jsme se poznali.

Maya se zastavila v půli kroku. „Co prosím?!" Nechápavě na mě zírala, než se dala opět do pohybu. „Seš si tím jistá?"

Kývla jsem na souhlas. „A později toho dne jsem byla s Kurtem sbírat dříví na oheň. Našli jsme ho v lese, jak telefonoval a kouřil. Takže přišel o mobil i o cigarety a do očí mi řekl, že je to moje vina." Všimla jsem si, že Maya se zájmem hltala každé moje slovo. „Vážně si myslím, že mě prostě jenom nenávidí."

„Blbost!" Maya se na mě vážně podívala. „Hele, nevidím mu do hlavy. A netvrdím, že mám stoprocentně pravdu. Ale znám ho dost dlouho na to, abych ti s jistotou řekla, že to, jak se k tobě chová, není z nenávisti."

„Jestli to není nenávist, tak co to teda je?" zeptala jsem se jí. Teprve tehdy jsem si uvědomila, jak moc jsem si ji pustila k tělu. Něco takového jsem ještě nikdy s nikým nerozebírala a najednou se objeví upovídaná černovlasá dívka a...

Maya se hluboce zamyslela. „Nejsem si jistá. Abych byla upřímná, ještě jsem neviděla, že by se takhle choval. Ani k holce, ani ke klukovi. Ale kdyby tě považoval za neškodnou, byl by k tobě milý, a pokud by tě nenáviděl, totálně by tě ignoroval."

Jeho chování mi i nadále zůstávalo záhadou.

Do oběda jsme spolu seděly před chatkou a povídaly si o všem možném. Já jsem se snažila dávat jí témata k hovoru, abych sama moc mluvit nemusela. Bylo to ode mě sobecké, ale nejdříve jsem potřebovala zpracovat dvě věci.

Zaprvé, právě jsem si našla kamarádku!

A zadruhé, o co Parkerovi celou tu dobu vlastně šlo?!