Dělej co řeknou (Cz)

Miluji tvé jizvy

Nová část.. :) Chci oznámit. jen takový malý spojler: Brad a Drei se ještě objeví ;))

Jsem ráda že čtete !! :D děkuju tak moc za vote,, kommenty. :) za všechno už je 7K.. a vlastně už přes. .:) Vážně vám moc děkuju :)

Enjoy :3

Pohled Gabriela:

Probudil mě hřejivý dech na mém krku. Neochotně jsem sebou zavrtěl. Vyskočila mi husí kůže a já se vzbudil, cítil jsem, jako by se mělo stát něco špatného. Rychle jsem ale špatný pocit vyhnal z hlavy. Nick je doma, je v pořádku, všechno je fajn. Oba jsme usnuli, na gauči. Nick ještě stále spal, pravidelně oddechoval. Vypadal tak klidně, zranitelně a vlastně i.. sexy.

Chtěl jsem mu prohrábnout vlasy, ale svoji ruku jsem zarazil. Napadlo mě, udělat nějakou večeři. Bylo už něco kolem osmi hodin.

Pomalu jsem se vymanil z jeho objetí, opatrně abych ho nevzbudil. Došlo mi, nemám na sobě skoro nic kromě, kalhot. Rozhodl jsem si na sebe vzít zástěru, která visela na věšáčku v kuchyni. Zavázal jsem si ji za krkem, zavřel dveře do kuchyně a dal se do práce.

Pohled Nicka:

Něžně hladím Gabriela po zádech, najednou se na mě otočí, jeho oči jsou.. prázdné. Vlastně normální jen nemají žádnou jiskru, plamen, který v nich vždy tak usilovně plane. Prostě chladný, otupělý a smutný pohled.

Trochu se vyděsím, když se na jeho těle začíná objevovat více a více jizev, modřin. A vystupují mu kosti, žebra by se dala spočítat pouhým pohledem.

Pohledem na jeho zjev se mi svírá srdce, nemůžu se pořádně nadechnout a je mi úzko. Gejb mi stále civí do obličeje, při tom couvá a vzdaluje se.

„Kam jdeš?!" Křiknu do prázdna, nikde nic není. Už ani Gabriel a jeho ochablé tělo. Kleknu si na kolena a zavřu oči. Gejbe vrať se. Šeptám si v duchu.

Hlas. Slyším hlas a vzhlédnu k němu. Nejradši bych to neudělal. Stojí tam Jerry. Ten parchant. Zdráhavě ke mně natáhne ruku. Znechuceně ji příjmu. Když už si myslím, že mě zvedá, mrští mnou o zem.

„Ty hajzle, co si sakra myslíš že .." Můj křik se pomalu mění na šepot. Přede mnou leží tělo, tělo s černými vlasy a spoustou jizev a ran.

„Gabrieli!" Zakřičím zoufale, skloním se k onomu tělu. Bez života. Bez přemýšlení se zvedám a chytám Jerryho za krk.

„ Proč?" Křičím, aniž bych věděl, na co se ptám.

Nepříjemně jsem sebou trhl a zjistil, že sedím stále v obývacím pokoji, kde jsme nejspíš i usnuli. Sám.Gabriel nikde!

„Gejbe?" Rozhlížel jsem se kolem, nikde není. Začal jsem mírně panikařit. Protože to bylo stejné jako posledně. Zvedl jsem se z gauče a rozběhl se do kuchyně.

Naštěstí tam byl.

Pohled Gabriela:

„Nicku?" Zeptal jsem se trochu překvapeně, když vrazil do kuchyně.

„Tohle mi nedělej, myslel jsem si, že si znovu.." Jeho hlas přecházel v šeptaní. Kývl jsem.

„Promiň." Podíval jsem se mu do očí. Celé tváře měl červené a přes pusu měl ruku. Co jsem udělal? Proč je celý rudý? Nadzvedl jsem obě obočí.